12 C 241/2023-125 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobce se domáhal zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, – zastavěné ploše a nádvoří, jehož součástí je stavba čp. , Anonymizováno, – rodinný dům a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, – zahradě v katastrálním území , adresa, a obci , adresa, (dále také jen „nemovitosti“). Tvrdil, že s žalovanou jsou spoluvlastníky nemovitostí, kdy on vlastní ideální 2/5 a žalovaná 3/5. Na vypořádání spoluvlastnictví se nemohou dohodnout. Nemovitosti nelze rozdělit způsobem, který by dával hospodářský smysl a žalobce je neužívá. Žalovaná nedisponuje potřebnou částkou na zaplacení jeho podílu. Navrhl, aby soud podílové spoluvlastnictví zrušil a nařídil prodej nemovitostí v dražbě.Žalovaná souhlasila s tím, že podíl od žalobce odkoupí.Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že žalobce vlastní podíl 2/5 a žalovaná 3/5 nemovitostí. Na nemovitostech vázne zástavní právo ve prospěch , právnická osoba, ., které zajišťuje její pohledávky 3 360 000 Kč a 416 000 Kč a zástavní právo , Anonymizováno, , Anonymizováno, pojišťovny, které zajišťuje dluh žalované.Ze znaleckého posudku , jméno FO, ze dne 23. 4. 2025, č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že obvyklá cena nemovitostí činí 5 170 000 Kč. Rodinný dům je nerozdělitelný v poměru podle spoluvlastnických podílů.Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.Podle § 1140 odst. 1 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.Podle § 1140 odst. 2 o. z. každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.Z těchto ustanovení vyplývá, že spoluvlastnictví lze zrušit a vypořádat, přestože některý ze spoluvlastníků se zrušením a vypořádáním nesouhlasí. Zohlednit lze pouze hledisko nevhodné doby či újmu spoluvlastníka. Zákon upřednostňuje reálné dělení věci podle podílů, je-li to možné, vylučuje to v případě, že by se rozdělením značně snížila hodnota věci.V daném případě žalobce a žalovaná spoluvlastní nemovitosti, které nelze rozdělil na reálné části tak, aby je bylo možné spoluvlastníky užívat a žalobce na zrušení spoluvlastnictví trval.Soud proto podílové spoluvlastnictví zrušil.Žalobce nesouhlasil s tím, aby soud nemovitosti přikázal do jeho výlučného vlastnictví. Žalovaná neprokázala, že disponuje potřebnou částkou peněz na zaplacení vypořádacího podílu žalobci, navíc nemovitosti jsou zatíženy shora uvedenými právními závadami. Soud proto nařídil prodej nemovitosti ve veřejné dražbě. Současně určil, že výtěžek bude mezi účastníky rozdělen v dílem podle jejich podílů na nemovitostech.Pro úplnost soud dodává, že rozhodnutí o nařízení prodeje ve veřejné dražbě není vlastním nařízením dražby, ale titulem pro případný soudní výkon rozhodnutí či exekuce. Kterýkoliv z účastníků řízení na základě tohoto titulu může podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh. Účastníkům řízení nic nebrání, aby se případně pokusili nemovitosti prodat mimo dražbu, dohodli se na odlišném vypořádání či ve spoluvlastnictví setrvali. Ačkoli se výrokem I rozsudku spoluvlastnictví ruší, k faktickému zrušení může dojít až v případě úspěšné dražby, do té doby spoluvlastnictví trvá.Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Zrušení spoluvlastnictví a jeho vypořádání v řízení před soudem má povahu tzv. iudicii duplicis, které je charakteristické tím, že nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval (viz nález Ústavního soudu ze dne 5. dubna 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22).Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalované povinnost nahradit náklady znalečného, které nepokryla záloha žalobce.