13 C 250/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 25. 6. 2025 domáhala zaplacení částky 24 652 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO , IČO, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 3. 2022, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s úrokem a poplatky ve 45 týdenních splátkách po 857 Kč, poslední splátka činila 844 Kč (celkem 38 552 Kč), přičemž poslední splátka byla splatná dne 22. 1. 2023. Žalovaný nehradil řádně a včas, když na dluh uhradil pouze 13 900 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 s účinností ke dni 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny ve výši 16 481,20 Kč, dlužných poplatků ve výši 8 170 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 5 185,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků ve výši 5 054,23 Kč, zákonných úroků z prodlení z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení a sjednaných úroků ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 28. 1. 2025 do zaplacení. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti posouzením v příslušných registrech a potvrzením o přijetí mzdy.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval tvrzení uvedené v žalobě.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 3. 2022 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 23 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 9 762 Kč, dále uhradit poplatky ve výši 4 290 Kč a 1 500 Kč (poplatek za zpracování úvěru, za flexibilní splácení atp.), a to v pravidelných 45 týdenních splátkách po 857 Kč, poslední splátka činila 844 Kč. Úrok tedy odpovídá částce 67,61 % a RPSN odpovídá částce 162,08 % (viz smlouva). Původní věřitel žalovanému poskytl 23 000 Kč, přičemž žalovaný na úvěr uhradil 13 900 Kč (viz tabulka umoření dluhu). Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz předžalobní výzva z 16. 4. 2025 včetně oznámení o postoupení a smlouva o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně dodejky.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 67,61 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Soud k uvedenému dodává, že smluvní ujednání sice obsahují výši úroku co do částky 9 762 Kč, soud ovšem do úroku počítal všechny poplatky, které byl žalovaný povinen hradit, když tyto poplatky považuje za skrytý úrok. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze , Anonymizováno, činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v březnu 2022 celkem 8,20 % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než osminásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).S ohledem na výše uvedené soud smlouvu posoudil jako neplatnou ve smyslu ust. § 580 a ust. § 588 o. z. Práva a povinnosti pak soud mezi účastníky posoudil dle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalované dle ust. § 2993 o. z., když se mu dostalo plnění z neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 9 100 Kč, když žalovaný na dluh již hradil 13 900 Kč (23 000 Kč mínus 13 900 Kč, tj. 9 100 Kč). S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy nebylo možné vycházet z data splatnosti dluhu smluvně stanoveného, soud tedy pro účely stanovení data prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení vycházel z § 1958 odst. 2 o. z., dle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ve světle citovaných zákonných ustanovení soud vycházel z okamžiku, kdy žalovanému byla doručena výzva k plnění. Soud vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z, když výzva byla žalobkyní odeslána 16. 4. 2025. Dle zmíněného ustanovení totiž platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Dle domněnky dojití proto došla výzva žalované dne 21. 4. 2025 (pondělí). Listina obsahovala výzvu k okamžité úhradě dluhu do 1. 5. 2025, přičemž žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, dostal se dnem následujícím od 2. 5. 2025 do prodlení, žalobkyně tak má vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I.).V celém zbývajícím rozsahu soud žalobu výrokem II. zamítl (24 652 kč mínus 9 100 Kč = 15 552 Kč), neboť při neplatnosti smlouvy jako celku jsou neplatná veškerá ujednání smlouvy o výši úroků a poplatků, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 9 100 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšným v rozsahu zamítnuté částky 15 552 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Z celkově žalované částky 24 652 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšnou ve výši 37 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalovaného činí 63 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míry neúspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalovaného tak celkový úspěch žalovaného činí 26 %, žalovanému ovšem žádné náklady řízení nevznikly, proto soud rozhodl výrokem III., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.