38 C 140/2025-33 — Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v , adresa, dne 25. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 47 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „Právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel dne 24. 6. 2022 se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě této Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, přičemž žalovaná se zavázala uhradit úrok v pevné výši 1 522 Kč a dále paušální úhrady za služby související s poskytnutím úvěru, konkrétně částku 14 700 Kč za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy, částku 4 154 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a částku 5 400 Kč za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději do 24. 8. 2023. Žalovaná však dohodnuté splátky nehradila řádně a včas, naposledy uhradila částku 1 000 Kč dne 31. 10. 2023. Ke dni 1. 9. 2024 činila dlužná jistina částku 17 483,76 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 656,58 Kč, úhrada za poskytnutí úvěru 8 400 Kč, úhrada za administrativní činnost 2 373,95 Kč a úhrada za hotovostní splátky 3 085,71 Kč. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 postoupena na žalobkyni, s účinností ke dni 8. 10. 2024, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalobkyně následně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025, avšak tato výzva zůstala bez odezvy ze strany žalované. Žalobkyně výslovně nesouhlasila s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále také o. s. ř.).Žalovaná se k žalobě přes výzvu a poučení soudu nevyjádřila. Soud ve věci ústně jednal dne 16. 9. 2025 za přítomnosti žalobkyně, avšak bez přítomnosti žalované, která se bez omluvy nedostavila. Soud proto jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v její nepřítomnosti.Soud z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2022 (č.l. 15–16) bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet spolu s úrokem v pevné výši 1 522 Kč a paušálními úhradami za služby ve výši 14 700 Kč za poskytnutí úvěru, 4 154 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 5 400 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště. Celková částka 55 776 Kč měla být uhrazena ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 8. 2023.Z transakční historie – přehledu plateb (č.l. 18) soud zjistil, že žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Poslední platba ve výši 1 000 Kč byla provedena dne 31. 10. 2023. Po tomto datu již nebylo na předmětnou pohledávku ze strany žalované ničeho uhrazeno. Žalovaná celkem na jistinu uhradila 23 776 Kč.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024 a seznamu pohledávek (č.l. 22–25, č.l. 17) soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., s účinností ke dni 8. 10. 2024. Z oznámení o postoupení pohledávky (č.l. 19) vzal soud za prokázané, že žalobkyně písemně informovala žalovanou o této skutečnosti.Z písemné výzvy k plnění včetně dokladu o odeslání (č.l. 20) bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025, a to nejpozději do 15. dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované zaslána doporučeně na její poslední známou adresu.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 24. 6. 2022 poskytl žalované v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 30 000 Kč, dále se zavázala uhradit úrok v pevné výši 1 522 Kč a paušální úhrady za služby ve výši 14 700 Kč za poskytnutí úvěru, 4 154 Kč za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a 5 400 Kč za možnost platit splátky v hotovosti v místě bydliště. Celková částka 55 776 Kč měla být uhrazena ve 14měsíčních splátkách po 3 984 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 24. 8. 2023. Žalovaná uhradila na jistině celkem částku 23 776 Kč. Poslední platba ve výši 1 000 Kč byla provedena dne 31. 10. 2023. Po tomto datu již nebylo na předmětnou pohledávku ze strany žalované ničeho uhrazeno. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na žalobkyni , Jméno žalobkyně, ., a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 10. 2024, s účinností ke dni 8. 10. 2024. Žalovaná byla o této skutečnosti písemně informována oznámením o postoupení pohledávky. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 24. 1. 2025, v níž žalobkyně požadovala úhradu nejpozději do 15 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalované zaslána doporučeně na její poslední známou adresu.Žaloba je částečně důvodná.Obecně podle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění pozdějších předpisů ve spojení s o. z.Bylo zjištěno, že Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., kdy Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalované jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky.Podle ustanovení § 84 až § 89 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro Právního předchůdce žalobkyně, tedy podnikatele, podle ustanovení § 433 o. z. platí, že nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Dle § 75 a § 76 ZoSÚ byl Právní předchůdce žalobkyně povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovanou jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud k dané věci konstatuje, že ZoSÚ, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaná jako spotřebitel byla ve vztahu s Právním předchůdcem žalobkyně slabší stranou, a byla tak vůči němu při uzavírání smlouvy znevýhodněna. Žalovaná neměla před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměla možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.Důsledkem porušení povinnos