38 C 242/2025-20 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v , adresa, dne 21. 5. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 658,38 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel dne 3. 11. 2022 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Na základě této Smlouvy byla v den jejího uzavření žalovanému poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně celkovou částku 10 059 Kč, která měla představovat součet sjednaných úroků a poplatků spojených se zápůjčkou, včetně poplatku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za tzv. komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 184 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65týdenních splátkách po 309 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 2. 2024. Žalovaný dohodnuté splátky řádně a včas nesplácel, přičemž poslední splátku uhradil dne 19. 11. 2022. Ke dni 16. 4. 2023 vyčíslil právní předchůdce žalobkyně dlužnou jistinu částkou 8 741,78 Kč a dlužné poplatky částkou 8 916,60 Kč. Pohledávka ze Smlouvy byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 postoupena na žalobkyni jako nového věřitele, přičemž postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní výzvou podle § 142a o. s. ř., avšak bez výsledku.2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu a řádné poučení soudu nevyjádřil. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť byly splněny podmínky stanovené v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z listinných důkazů, které žalobkyně k žalobě připojila, soud zjistil následující právně významné skutečnosti:3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, , poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet v 65týdenních splátkách po 309 Kč, přičemž poslední splátka měla být splatná dne 1. 2. 2024. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o úhradě poplatku ve výši 10 059 Kč, který zahrnoval sjednaný úrok, poplatek za zpracování zápůjčky a poplatek za tzv. komfortní a flexibilní splácení. Úroková sazba činila podle této Smlouvy 86 % ročně, roční procentní sazbu nákladů (RPSN) činila 177,50 %.4. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 3. 11. 2022 soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je starobní důchodce, má učňovské vzdělání, žije v nájmu, nevyživuje žádné další osoby v domácnosti, je rozvedený, splácí též spotřebitelský úvěr u jiné společnosti. Jako účel žádosti o úvěr žalovaný označil neočekávané výdaje. Žalovaný mezi své měsíční příjmy zahrnul čistý příjem ve výši 15 089 Kč. Žalovaný své měsíční výdaje odhadl částkou 8 000 Kč, externí splátky činí 2 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 a ze seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že pohledávka vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na , Jméno žalobkyně, . Z oznámení o postoupení pohledávky téhož dne (27. 1. 2025) soud zjistil, že žalobkyně žalovaného písemně informovala o postoupení pohledávky a vyzvala jej k úhradě dlužné částky ve výši 27 014,06 Kč na účet nového věřitele. Z podacího lístku , právnická osoba, ze dne 27. 2. 2025 soud dovodil, že oznámení bylo žalovanému odesláno na jeho adresu.6. Z předžalobní výzvy datované dne 16. 4. 2025, zaslané advokátem žalobkyně prostřednictvím , právnická osoba, , a z podacího lístku , právnická osoba, ze dne 16. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 20 889,38 Kč nejpozději do 1. 5. 2025, a to v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. Výzva obsahovala jak označení smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , tak údaj o postoupení pohledávky na žalobkyni.7. Z listin připojených k žalobě soud dále zjistil, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem 1 700 Kč, a to dne 19. 11. 2022. Z poskytnuté částky 10 000 Kč tak zůstala nesplacená jistina ve výši 8 300 Kč, žalobkyně část zaplacené sumy započetla na úhradu poplatků.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že Právní předchůdce žalobkyně na základě Smlouvy poskytl žalovanému dne 3. 11. 2022 částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal vrátit Právnímu předchůdci žalobkyně jistinu ve výši 10 000 Kč a současně zaplatit sjednaný poplatek ve výši 10 059 Kč, zahrnující úrok a poplatky spojené se zpracováním a správou úvěru, tj. Poplatky. Úroková sazba činila 86 % ročně, RPSN činila 177,50 %. Právní předchůdce žalobkyně si neověřil tvrzení žalovaného o jeho skutečných příjmech a výdajích, když nebylo prokázáno, jakým konkrétním způsobem tedy předchůdce žalobkyně ověřoval skutečnou úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni, která o tom žalovaného písemně informovala. Žalovaný uhradil na jistinu částku 1 700 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 16. 4. 2025, kterou mu žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce; úhradu pohledávky požadovala nejpozději do 1. 5. 2025.9. Žaloba je částečně důvodná.10. Obecně podle ustálené judikatury soudů a Soudního dvora EU platí, že věřitel je povinen využívat i veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Vzhledem k tomu, že žalovaná při sjednání smlouvy o úvěru vystupovala v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel z ustanovení zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), ve znění pozdějších předpisů ve spojení s o. z.11. Bylo zjištěno, že Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o. z., kdy Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím peněžitých prostředků ve smyslu § 84 až § 89 ZoSÚ s odbornou péčí neposuzoval schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet poskytnuté peněžní prostředky.12. Podle ustanovení § 84 až § 89 ZoSÚ je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Pro Právního předchůdce žalobkyně, tedy podnikatele, podle ustanovení § 433 o. z. platí, že nesmí zneužít svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran.13. Dle § 75 a § 76 ZoSÚ byl Právní předchůdce žalobkyně povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí a s žalovaným jako spotřebitelem jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele. Současně bylo povinností věřitele (§ 86, § 87) před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná a spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy a je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Soud k dané věci konstatuje, že ZoSÚ, jímž se v této věci právní vztahy účastníků řídí, vychází ze zásady rovnosti stran, kdy fakticky nerovné postavení spotřebitele ve vztahu s podnikatelem je dorovnáváno dotčenou právní úpravou směřující k vyvážení této faktické nerovnosti, projevující se ochranou slabší strany. Žalovaný jako spotřebitel byl ve vztahu s Právním předchůdcem žalobkyně slabší stranou, a byl tak vůči němu při uzavírání smlouvy znevýhodněn. Žalovaný neměl před uzavřením smlouvy dostatek profesionálních zkušeností v oboru peněžnictví a neměl možnost stanovovat si smluvní podmínky smlouvy o úvěru.15. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr sp