ECLI: ECLI:CZ:OSHK:2026:14.C.128.2026.1 Datum: 2026-06-29 Předmět: o zaplacení částky 28 001 Kč s příslušenstvím Ustanovení: § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 150 z. č. 99/1963 Sb., § 160 z. č. 99/1963 Sb., § 1879 z. č. 89 náklady řízeníbezdůvodné obohacenínáhrada nákladů
O co šlo: o zaplacení částky 28 001 Kč s příslušenstvím (§ 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb., § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 115a z. č. 99/1963 Sb., § 142 z. č. 99/1963 Sb., § 149 z. č. 99/1963 Sb., § 150 z. č. 99/1963 Sb., )
Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 28 001 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou se žalovaným uzavřel původní věřitel, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO žalobkyně, (dále jen původní věřitel). Pohledávka byla žalobkyni postoupena.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že původní věřitel poskytl žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve celkové výši 28 001 Kč, aniž původní věřitel s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Přijetím této peněžité částky se žalovaný bezdůvodně obohatil a jeho povinností je bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni, které byla pohledávka postoupena. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 28 001 Kč a od 24. 4. 2024 trvalo prodlení žalovaného se zaplacením dluhu.Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Právní posouzení věci vychází ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Dále byla věc posouzena dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný jednali o uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Původní věřitel neposoudil před uzavřením smlouvy řádně úvěruschopnost spotřebitele ve smyslu § 86, § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, smlouva o úvěru je tudíž neplatná. O povinnosti vydat bezdůvodné obohacení soud rozhodl podle § 2993 občanského zákoníku, o povinnosti platit úroky z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb. Počátek doby prodlení byl stanoven v návaznosti na termín plnění stanovený v předžalobní výzvě. Pohledávka byla žalobkyni postoupena dle § 1879 a násl. občanského zákoníku.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 121 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokát poskytl žalobkyni tři úkony právní služby. Podle § 14b advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za úkony právní služby částku 3 x 400 Kč (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby). Ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč. Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.