14 C 353/2025-26 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se domáhala žalobou podanou soudu proti žalovanému zaplacení částky 120 123,22 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nároky vyplývající ze smluv o spotřebitelském úvěru, které se žalovaným uzavřel věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, . Pohledávky byly žalobkyni postoupeny. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce splnil zákonnou povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:4. a) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2021 bylo zjištěno, že věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, úroková sazba byla stanovena ve výši 43 % ročně. Z tabulky umoření k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný dne 6. 12. 2021 úvěr ve výši 37 000 Kč čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Ze strany žalovaného bylo uhrazeno celkem 27 900 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že původní věřitel zjišťoval informace pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel zjistil, že žalovaný byl nájemníkem, dosáhl základního vzdělání, byl svobodný, s jednou vyživovací povinností, majitel auta. Původní věřitel měl k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného, ve kterém byl uveden příjem 26 666 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 15 000 Kč. Podle zákaznické karty žalovaný pracoval jako izolatér, jeho zaměstnavatelem byla fyzická osoba , jméno FO, . Žalovaný odhadl své měsíční výdaje částkou 6 000 Kč.b) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 7. 2022 bylo zjištěno, že věřitel – společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , se zavázal poskytnout žalovanému – spotřebiteli – peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, úroková sazba byla stanovena ve výši 69 % ročně. Z tabulky umoření k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný dne 10. 7. 2022 úvěr ve výši 45 000 Kč čerpal, avšak řádně a včas nesplácel. Ze strany žalovaného bylo uhrazeno celkem 8 932 Kč. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že původní věřitel zjišťoval informace pro posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel zjistil, že žalovaný byl nájemníkem, dosáhl základního vzdělání, byl svobodný, bez vyživovací povinností, majitel auta. Původní věřitel měl k dispozici potvrzení o příjmu žalovaného, ve kterém byl uveden příjem 35 000 Kč měsíčně. Další čisté příjmy domácnosti byly uvedeny ve výši 20 000 Kč. Podle zákaznické karty žalovaný pracoval jako izolatér, jeho zaměstnavatelem byla fyzická osoba , jméno FO, . Žalovaný odhadl své měsíční výdaje částkou 7 000 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil pohledávky žalobkyni.6. Z předžalobní výzvy bylo zjištěno, že advokát žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení všech dlužných částek.7. Z dalších důkazů nebyla učiněna zjištění podstatná pro rozhodnutí věci.8. O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 37 000 Kč a 45 000 Kč. Schopnost žalovaného úvěr splácet nebyla ze strany původního věřitele posouzena s odbornou péčí. Úroky ve výši 43 % ročně a 69 % ročně byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. Obě smlouvy o úvěru jsou neplatné. Žalovaný se na úkor původního věřitele, resp. žalobkyně, bezdůvodně obohatil a je povinen vydat žalobkyni částku 9 100 Kč a částku 36 068 Kč9. Soud jednal podle zákona č. 99/1963Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází zejména ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k tomu, že žalovaný při sjednávání smluv o úvěru vystupoval v pozici spotřebitele, soud při právním posouzení věci vycházel také z ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.10. Bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný – spotřebitel – jednali o uzavření smluv o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku.11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Dle rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 523/07 ze dne 7. 5. 2009 lze za dobré mravy považovat souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými mravními i morálními zásadami demokratické společnosti.14. Podle § 576 občanského zákoníku týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.15. Soud uzavřel, že v daném případě byl sjednaný úrok tím stěžejním, co vedlo původního věřitele ve dvou případech k uzavření smlouvy o úvěru se žalovaným, neboť jen těžko si lze představit situaci, že by bez úroku v této výši smlouvy o úvěru byly se žalovaným uzavřeny. Soud proto považuje obě smlouvy o úvěru jako celek za neplatné.16. Z hlediska dobrých mravů je dle ustálené judikatury úroková míra v rozporu s dobrými mravy tehdy, pokud výše sjednaných úroků podstatně převyšuje úrokovou sazbu obvyklou v době jejich sjednání, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů a půjček. Za nepřiměřenou se úroková sazba považuje u tohoto druhu úvěrů poskytovaných v nebankovním sektoru tehdy, pokud přesahuje obvyklou úrokovou míru přibližně trojnásobně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ). Podle statistických údajů dostupných na internetu na stránkách , právnická osoba, se v letech 2021 a 2022 v bankovním sektoru pohybovala úroková sazba srovnatelných spotřebitelských úvěrů okolo 4 % ročně (mimo úvěrů na bydlení). Smlouva z roku 2021 zněla na zápůjční úrokovou sazbou 43 % ročně a ve smlouvě z roku 2022 byla uvedena úroková sazba 69 % ročně. Přípustná tolerance byla tedy mnohonásobně překročena.17. Podle ustanovení § 86, § 87 bylo povinností původního věřitele před uzavřením smlouvy řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Platí, že spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledků tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, když pro porušení této povinnosti je smlouva neplatná.18. V daném případě původní věřitel nesplnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného – spotřebitele – na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Důsledkem nesplnění této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Původní věřitel se v případě obou smluv spokojil s pouhým potvrzením o výdělku, i když mohl a měl vyžadovat od žalovaného výplatní pásky. Původní věřitel také bez dalšího přijal informaci žalovaného o dalším příjmu domácnosti žalovaného ve výši 15 000 Kč, resp. 20 000 Kč, aniž zjišťoval podrobnosti o tomto příjmu.19. Podle § 2993 občanského zákoníku platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.20. Pohledávky z bezdůvodného obohacení byly postoupeny žalobkyni dle ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku, žalobkyně je tudíž aktivně legitimována k uplatnění nároku.21. Přijetím částky 37 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 6. 12. 2021 se žalovaný bezdůvodně obohatil a je jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Žalovaný dosud vydal částku 27 900 Kč a soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni zbývající částku, tj. 9 100 Kč. Žalovaný se dále bezdůvodně obohatil přijetím částky 45 000 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 10. 7. 2022 a i v tomto případě je jeho povinností bezdůvodné obohacení vydat žalobkyni. Žalovaný dosud vydal částku 8 932 Kč a soud výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni zbývající částku, tj. 36 068 Kč.22. Splatnost částek byla určena dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v