14 C 372/2025-18 — Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2023 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 269,49 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 11. 2019 na základě žádosti č. , tel. číslo, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 90 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných měsíčních splátkách, úroky byly smluveny ve výši 12,9 % ročně. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru. Z historického výpisu soud zjistil, že žalovaný úvěr čerpal, avšak řádně a však nesplácel. Z dopisu o zesplatnění soud zjistil, že úvěr byl zesplatněn a žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě úvěrové pohledávky do 30. 7. 2025. V době rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku 49 739,62 Kč na jistině, částku 3 529,87 Kč na poplatcích a nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením. Advokát žalobkyně před podáním žaloby vyzval žalovaného k zaplacení.4. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Výrokem rozsudku pod bodem I soud uložil žalovanému povinnost dlužné částky zaplatit. Hmotněprávní posouzení věci vychází z ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.5. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1, § 142a odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 131 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č.177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 3 260 Kč. Advokát poskytl žalobci tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 4 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.6. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.