14 C 47/2026-43 – Okresní soud v Hradci Králové

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 263 360,11 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že jde o nárok vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2024, kterou se žalovaným uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , a na jejímž základě byly žalovanému téhož dne poskytnuty peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Původní věřitel před poskytnutím úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného a vyhodnotil, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Pohledávka byla žalobkyni postoupena.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, nesporoval tedy tvrzení uvedená v žalobě.3. O skutkovém stavu věci soud z listinných důkazů zjistil, že společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč, což bylo zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 2. 5. 2024. Před poskytnutím úvěru zkoumal původní věřitel schopnost žalovaného úvěr splácet. Ze žádosti o úvěr ze dne 29. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný vyplnil údaje k příjmům a výdajům, které mu při vyplnění žádosti byly známy. Právní předchůdce žalobce hodnotil veškeré vyplněné údaje žalovaného. Původní věřitel provedl kontrolu insolvenčního rejstříku, kontrolou bankovního a nebankovního registru klientských informací, zkontroloval, zda žalovaný má úvěrové závazky u jiných bankovních či nebankovních subjektů. Původní věřitel ověřil příjem z doložených dokumentů žalovaného a z běžného účtu žalovaného. Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 17. dni v měsíci počínaje 17. 4. 2024, měsíční anuitní splátka včetně úhrady pojištění činila 3 936,80 Kč. Žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 10,2 % z dlužné jistiny úvěru ročně, poplatky (za prohlášení úvěru za splatný, za vedení úvěrového účtu, za upomínky k úhradě, za sjednané pojištění). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Žalovaný byl výzvou ze dne 25. 1. 2025 vyzván k úhradě dlužné splátky, žalovaný na výzvu nereagoval. Sdělením ze dne 22. 5. 2025 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 5. 2025, žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění do 5. 6. 2025. Žalovaný dlužnou částku neuhradil a původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni rozhodování soudu žalovaný dlužil žalobkyni částku ve výši 263 360,11 Kč s příslušenstvím, skládající se z jistiny ve výši 240 907,83 Kč, poplatků ve výši 3 050 Kč, úroku do 23. 9. 2025 ve výši 10 443,36 Kč, úroku z prodlení za období do 23. 9. 2025 ve výši 8 958,92 Kč, úroku ve výši 10,2 % ročně z částky 240 907,83 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z 242 007,83 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení, nadále trvalo prodlení žalovaného se zaplacením dluhu.4. Soud jednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu. Hmotněprávní posouzení věci vychází ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, a ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.5. Bylo zjištěno, že žalobkyně a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku, původní věřitel před poskytnutím peněžitých prostředků posuzoval s odbornou žalovaného – spotřebitele – splácet poskytnuté peněžní prostředky (§ 84 až § 89 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na provedené posouzení mohl původní věřitel uzavřít, že žalovaný bude schopen poskytnuté peněžité prostředky splácet. Původní věřitel neevidoval řádné a včasné splácení s v souladu se smlouvou oznámil žalovanému zesplatnění všech pohledávek a vyzval žalovaného k zaplacení. Žalovaný dlužné částky neuhradil a původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni ve smyslu ustanovení § 1879 a násl. občanského zákoníku. Nebylo tvrzeno, tudíž ani prokázáno, že žalovaný dlužné částky žalobkyni zaplatil, soud proto výrokem rozsudku pod bodem I uložil žalovanému, aby dluh, úroky i úroky z prodlení zaplatil. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 1970 občanského zákoníku, podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a dle úředního sdělení České národní banky o úpravě základních úrokových sazeb.6. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok II) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 9 681 Kč (sazebník soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) a dále při stanovení výše advokátovy odměny soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Podle § 7 advokátního tarifu činí v dané věci mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby částku 9 300 Kč. Advokát poskytl tři úkony právní služby (1 – příprava a převzetí zastoupení, 2 – výzva před podáním žaloby, 3 – sepis žaloby), ke každému úkonu právní služby náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč. K mimosmluvní odměně a paušální náhradě hotových výdajů byla připočtena částka odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu, § 47 odst. 1 písm. a/ zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal, nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 občanského soudního řádu). Povinnost platit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.7. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu.