18 C 44/2026-18 – Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 536,65 Kč spolu s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, , IČO: , IČO, ) uzavřel s žalovaným dne 2. 8. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit tyto peněžní prostředky spolu s částkou ve výši 13 878 Kč, jež se skládala z kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 7 457 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně, a z částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, dále z poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 2 997 Kč. Uvedené se žalovaný zavázal splatit v 52týdenních splátkách po 556 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 31. 7. 2024. Žalovaný nehradil na úvěr řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena 19. 12. 2023, žalovaný za období od podpisu smlouvy do postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil částku 2 760 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se tak domáhá dlužné jistiny, dlužné části poplatku, dlužné smluvní pokuty, kapitalizovaných úroků, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení, úroků a zákonných úroků z prodlení. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalobkyně dále doplnila, že žalovaný byl před poskytnutím úvěru řádně prověřen ohledně jeho úvěruschopnosti.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř., protože účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).Ze smlouvy o úvěru ze dne 2. 8. 2023 vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně (tj. , právnická osoba, ) uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal peněžní prostředky vrátit spolu se smluveným úrokem ve výši 86 % p. a., dále uhradit poplatky (úrok ve výši 7 457 Kč, poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč), doplňkové pojištění, a to v pravidelných 52 měsíčních splátkách po 556 Kč (poslední splátka ve výši 522 Kč). Sjednaný úrok dle Smlouvy činí 86 % a RPSN odpovídá 171,93 % (viz smlouva). Ze žádosti o úvěr k úvěrové smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je svobodný a nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Dále uvedl, že je zaměstnán jako skladník a jeho čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 36 740 Kč, další čistý měsíční příjem domácnosti činí 38 210 Kč. K měsíčním výdajům žalovaný uvedl, že jsou tvořeny částkou 4 500 Kč. V kolonce ověřené dokumenty je zaškrtnuto pracovní smlouva/ŽL a výplatní pásky. Žalovaný požadoval úvěr z důvodu neočekávaných výdajů. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný na úvěr nehradil řádně a včas. Celková částka uhrazena žalovaným činila 2 760 Kč. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 a oznámení o postoupení). Před podáním žaloby byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou odeslanou 16. 1. 2026. To vyplývá z předžalobní výzvy včetně podacího lístku ze dne 16. 1. 2026.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZsU“).Po zhodnocení práv a povinností, které pro oba účastníky vyplývaly z uzavřené smlouvy o úvěru, dospěl soud k závěru, že předmětná smlouva je absolutně neplatná dle ust. § 576, 577 a 588 o. z., a to pro rozpor sjednaného úroku ve výši 86 % p. a. s dobrými mravy dle ust. § 1 odst. 2 o. z. Nemravnost ujednání o hrazení úroku a „poplatků“ je zjevná, když dle databáze ARAD činila obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu (bez úvěrů na bydlení) v srpnu 2023 celkem , hodnota, % ročně. V daném případě byla úroková sazba více než osminásobná oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy a smlouva je v důsledku toho absolutně neplatná podle § 588 o. z., k čemuž musí soud přihlížet z úřední povinnosti. V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 234/2005 a 21 Cdo 1484/2004). K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů.Soud současně dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 o. z. na obvyklou, ještě přípustnou, výši úroku z úvěru, zde možná není. Soudu je z úřední činnosti známo, že právní předchůdce žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle (excesivně) vysoké sazbě úroku z úvěru. Přistoupením k moderaci by právní předchůdce žalobkyně potažmo žalobkyně nebyli motivováni k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 47 Co 87/2023).V řízení bylo zjištěno, že žalovaný od žalobkyně přijal peněžitou částku 15 000 Kč, žalobkyni bylo ze strany žalovaného navráceno pouze 2 760 Kč. Podle neplatné smlouvy jsou účastníci povinni si vrátit vzájemně poskytnutá plnění (k tomu srovnej § 2993 občanského zákoníku), na ostatní sjednaná plnění nemá žalobkyně podle neplatné smlouvy nárok. Při vypořádání bezdůvodného obohacení soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, a to rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, v němž uzavřel, že „ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“ Soud proto výrokem II. zamítl částku ve výši 20 296,65 Kč, a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru a zamítl i požadované kapitalizované zákonné úroky z prodlení, kapitalizovaný úrok, zákonné úroky z prodlení a úroky. Jelikož nebyla tvrzena a ani prokázána dohoda o splatnosti mezi účastníky, určil soud splatnost jistiny 12 240 Kč v tomto rozhodnutí v obecné třídenní pariční lhůtě podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť ze spisu nelze dovodit okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení jiné splatnosti.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu přiznané částky 12 240 Kč (výrok I. rozsudku) a naopak žalovaný byl úspěšný v rozsahu zamítnuté částky 20 296,65 Kč s příslušenstvím (výrok II. rozsudku). Úspěšnější v této věci je žalovaný, ten však byl po celou dobu řízení neaktivní a žádné náklady mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.¨