37 C 48/2026-18 – Okresní soud v Hradci Králové

Žalobkyně se domáhala žalobou po žalovaném zaplacení částky 81 034,48 Kč spolu s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V žalobě tvrdila, že dne 27. 4. 2022 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu č. , hodnota, ve znění dodatku č. 2 ze dne 10. 4. 2024, dodatku č. 3 ze dne 14. 4. 2024, dodatku č. 4 ze dne 16. 4. 2024, dodatku č. 6 ze dne 14. 1. 2025 a dodatku č. 8 ze dne 12. 4. 2025. Na základě této smlouvy se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni půjčené peněžní prostředky v celkové výši 76 000 Kč a zaplatit odměnu (úrok), a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný plnil pouze částečně a nedoplatek činí 67 012,28 Kč, žalobkyně proto dluh žalovaného ke dni 23. 9. 2025 zesplatnila. Na základě této smlouvy žalobkyně také schválila a zároveň umožnila žalovanému čerpání kontokorentu ve výši 12 000 Kč z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalovaný neplnil podmínky splácení kontokorentu a žalobkyně tak dluh žalovaného ke dni 23. 9. 2025 zesplatnila. Žalobkyně požaduje neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 67 012,28 Kč, neuhrazenou jistinu kontokorentu ve výši 12 000 Kč a dále příslušenství 2 022,20 Kč představující nepovolený debet na účtu žalovaného.Žalovaný se k žalobě přes výzvy a poučení soudu nevyjádřil, tedy nesporoval skutková tvrzení žalobkyně uvedené v žalobě.Místní příslušnost soudu a rozhodné právo hmotné byly dány v souladu s nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (nařízení Brusel I bis), přičemž příslušnost soudů České republiky je dána dle čl. 4 odst. 1 uvedeného nařízení, jelikož žalovaný má bydliště na území České republiky (, adresa, ). Současně je příslušnost dána rovněž dle čl. 7 odst. 1 písm. b) druhé odrážky tohoto nařízení, neboť poskytnutí úvěru představuje službu ve smyslu uvedeného ustanovení. Smlouva o úvěru byla uzavřena na území České republiky a úvěr byl poskytnut v českých korunách na bankovní účet vedený v České republice. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru je českou právnickou osobou podnikající na území České republiky a svou činnost nezaměřuje na poskytování služeb mimo území České republiky. Poskytnutí úvěru je proto třeba považovat za službu poskytnutou na území České republiky. Rozhodné právo je pak české.Soud věc projednal a rozhodl, aniž by nařídil jednání, neboť byly splněny podmínky dané § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“).O skutkovém stavu soud v dané věci z předložených listinných důkazů (rámcová smlouva včetně dodatků, obchodní podmínky, podmínky čerpání úvěru, podmínky pro používání kontokorentu, ceníky, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, doklady o čerpání úvěru, přehledy plateb, splátkové kalendáře, výpis z účtu, zesplatňující dopis) zjistil, že žalobkyně uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu ze dne 27. 4. 2022 ve znění dodatku č. 2 ze dne 10. 4. 2024, dodatku č. 3 ze dne 14. 4. 2024, dodatku č. 4 ze dne 16. 4. 2024, dodatku č. 6 ze dne 14. 1. 2025 a dodatku č. 8 ze dne 12. 4. 2025, na základě které se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni půjčené peněžní prostředky v celkové výši 76 000 Kč a zaplatit odměnu (úrok), a to v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Dne 16. 4. 2024 žalobkyně na účet žalovaného vyplatila částku 76 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 600 Kč (vč. úroku 16,40 % ročně), a to počínaje 13. 5. 2024, předpokládaná poslední splátka měla být k 13. 6. 2027. Žalovaný plnil pouze částečně, ke dni 23. 9. 2025 došlo k zesplatnění úvěru ve výši 67 012,28 Kč. Dále soud zjistil, že na základě rámcové smlouvy žalobkyně schválila a zároveň umožnila žalovanému čerpání kontokorentu ve výši 12 000 Kč z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovaný neplnil podmínky splácení a žalobkyně tak dluh žalovaného ke dni 23. 9. 2025 zesplatnila, přičemž dlužná jistina činí 12 000 Kč. Na základě uvedené rámcové smlouvy a aktivace běžného účtu bylo mezi žalobkyní a žalovaným sjednané, že žalovaný bude disponovat s penězi na běžném účtu jen do výše dostupného zůstatku. V případě, že se dostane do minusu, zaplatí příslušnou částku nejpozději do pěti pracovních dnů poté, co k tomu bude žalobkyní vyzván. Žalovaný se dostal do nepovoleného debetu ve výši 2 022,20 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 67 012,28 Kč a dlužné jistiny kontokorentu ve výši 12 000 Kč, a to spolu s příslušenstvím, a dále nepovolený debet 2 022,20 Kč na běžném účtu (viz výpis z běžného účtu č. , č. účtu, ). Žalovaný neprokázal a ani netvrdil, že by dlužnou částku a další příslušenství uhradil. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána výzva k zaplacení (viz předžalobní výzva).Žalovaný porušil závazkový vztah ze smlouvy o úvěru (§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku – dále „o.z.“) tím, že nevrátil v plné výši půjčené peníze a dohodnutý úrok.Smlouva byla uzavřena jako smlouva o spotřebitelském úvěru, soud tak smluvní ujednání posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud tedy i přihlédl bez návrhu k tomu, zda smluvní ujednání neobsahují zneužívající ujednání (§ 1813 o.z.) a zda ujednání o úrocích a poplatcích nejsou neplatná pro rozpor s dobrými mravy (§ 580, § 588 o.z.), popř. zda nejde o lichvu (§ 1796 o.z.). Soud přitom vycházel z předložené úvěrové dokumentace, zejména ze smlouvy a souvisejících podmínek. Z provedeného dokazování ani z obsahu spisu nevyšly najevo okolnosti, které by samy o sobě odůvodňovaly závěr o neplatnosti smluvních ujednání či o nedůvodnosti uplatněného nároku z důvodu spotřebitelské ochrany. Předmětná úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky.Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění i úrok z prodlení. Zákonný úrok z prodlení upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vycházel z provedených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že žalovaná povinnost nevznikla či zanikla, zejm. že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. Žaloba je důvodná. Proto soud žalovanému ve výroku I. uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou žalovanou částku.Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy účastník, který měl ve věci plný úspěch, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. V řízení měla plný úspěch žalobkyně; žalovanému byla před podáním žaloby doručena na poslední známou adresu výzva k plnění. Náklady řízení ve věci úspěšné žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek 3 242 Kč.Lhůtu k plnění dle výroků I., II. rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.