Žalobce se domáhal zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel, společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, p.l.c. s.r.o., uzavřel s žalovaným dne 30. 6. 2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky v celkové výši 25 000 Kč, a to dne 30. 6. 2025 částku 6 500 Kč, dne 2. 7. 2025 částku 3 500 Kč a dne 3. 7. 2025 částku 15 000 Kč. Žalovaný poskytnuté prostředky žalobci ve lhůtě splatnosti nevrátil. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení celkem 37 167,35 Kč. Pohledávka původního věřitele byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupena na žalobce. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2025, avšak bezvýsledně.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tj. nesporoval skutková tvrzení žalobce uvedená v žalobě.Soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř., když pro takovýto postup soudu byly splněny zákonné podmínky.Okresní soud vzal tvrzení žalobce za prokázaná, protože je žalobce doložil smlouvou o úvěru ze dne 30. 6. 2025, kdy byla sjednána roční zápůjční úroková sazba 146,949 %, RPSN 299,98 % ročně.Z potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr celkem ve výši 25 000 Kč, které žalovaný postupně načerpal od 30. 6. 2025 do 3. 7. 2025.Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2025, což prokázal podacím lístkem, když již před touto výzvou byla žalovaný opakovaně upomínán k zaplacení dlužné částky.Právní předchůdce žalobce převedl žalovanému na bankovní účet č. , č. účtu, celkem 25 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by na předmětný úvěr splatil žalobci jakoukoli částku.Soud vycházel z kritérií stanovených judikaturou Nejvyššího soudu vytýčených ve vztahu ke smluvní pokutě, úrokům, zajištění pohledávky apod. (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11 a ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017 sp. zn. , spisová značka, ) a zabýval se tím, zda úvěrová smlouva není v rozporu s dobrými mravy (§ 1 odst. 2 a § 580 o.z.) a s principy zakotvenými v občanském právu na ochranu spotřebitele.Soud uzavřel, že úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu zmíněných ustanovení. Poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal splatit společně s úrokem a poplatky, přičemž celkové roční náklady úvěru dosáhly 299,98 % a roční úroková sazba činila 146,949 %. Taková ujednání nelze posuzovat jinak než jako zcela zjevně nemravné, protože je obecně známo, že odměna za poskytnutí peněz spotřebitelům (domácnostem) dlouhodobě činila v době poskytnutí úvěru u banky cca 5 až 10 %, u jiných, nebankovních subjektů cca 20 až 30 %. Podle ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla sjednaná výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2009 sp. zn. I. ÚS 523/07, uveřejněný v jeho sbírce nálezů a usnesení pod č. 113/2009 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 sp. zn. , spisová značka, , v nichž byla shledána neplatnost, a proto nemravnost sjednaných úroků ve výši již i jen 60 % ročně. Tento rozpor úvěrové smlouvy s dobrými mravy má za následek neplatnost úvěrové smlouvy.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, má žalobce právo požadovat po žalovaném vydání částek, které mu poskytl bez právního důvodu a které představují bezdůvodné obohacení žalovaného. Soud proto výrokem I. žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 25 000 Kč. Zákonný úrok z prodlení byl žalobci přiznán od 29. 11. 2025 s ohledem na odeslání předžalobní výzvy dne 25. 11. 2025. Ve zbytku soud žalobu zamítl (výrok II).Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (výrok III.) vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch v poměru 67 % ku úspěchu žalovaného, který se ubránil v řízení co do 33 %. Soud při stanovení výše advokátovy odměny postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Plné náklady řízení žalobce by byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1487 Kč a dále odměnou za právní zastoupení žalobce. Výši odměny soud stanovil podle § 14 b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když v dané věci činí odměna za jeden úkon právní služby částku 700 Kč. Advokátka poskytla žalobci tři úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva před podáním žaloby, sepis žaloby), odměna advokátky proto dosahuje částky 2 100 Kč. Ke každému úkonu právní služby náleží advokátu náhrada hotových výdajů v paušální částce po 100 Kč za úkon podle § 13) odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč. Protože je zástupkyně žalobce plátcem dani z přidané hodnoty, náleží jí i daň ve výši 21 % z uvedených částek podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náklady žalobce za zastoupení advokátkou tak dosahují výše 2 904 Kč, ke kterým je třeba připočíst ještě zaplacený soudní poplatek ve výši 1 487 Kč. Celkem by tedy náklady úspěšného žalobce za zastoupení advokátkou dosáhly částky 4 391 Kč. Vzhledem k poměrnému úspěchu žalobce přiznal soud žalobci oproti žalovanému právo na náhradu 34 % (tj. 69 % - 31 %) z celkových nákladů řízení, tj. částku 1 998,52 Kč. Náklady řízení jsou splatné k rukám zástupkyně žalobce podle § 149 o. s. ř.Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.