20 C 323/2017-27 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 27 982 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce dne 18. 5. 2011, na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni poplatek ve výši 16 720 Kč, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 2 554 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek 10 366 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 60 hotovostních splátkách po 612 Kč do 11. 7. 2012. Žalovaná však posléze přestala sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradila dne 30. 8. 2011. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni ke dni [datum]. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 15 240,74 Kč a na souhrnném poplatku (kapitalizovaný úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso) částku 12 741,26 Kč, celkem tedy 27 982 Kč. Dále se žalobkyně domáhala kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z jistiny ve výši 5 650,14 Kč (od 7. 9. 2011, kdy vznikl nárok na úhradu celé částky v souladu s podmínkami do dne postoupení), kapitalizovaného úroku ve výši 12 609,31 Kč v sazbě 21 % ročně z jistiny ve výši 15 240,74 Kč od 11. 7. 2012 do postoupení a dále úroku ve výši 21 % ročně z částky 15 240,74 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 240,74 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 18. 5. 2011 smlouva o půjčce [číslo]. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že při jejím uzavření převzala v hotovosti částku ve výši 20 000 Kč. Žalované byla poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč, žalovaná se zavázala uhradit půjčenou jistinu a úrok ve výši 2 554 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celková dlužná částka, kterou se zavázala uhradit je ve výši 36 720 Kč. Žalovaná si zvolila hotovostní inkaso splátek (hotovostní) režim, kdy se zavázala hradit 60 týdenních splátek v hotovosti ve výši 612 Kč týdně v místě svého bydliště. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 3 smluvních podmínek je úroková sazba sjednána ve výši 21 % ročně. V případě prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání jistina úročena. Dle čl. 11, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. 4. Z předloženého přehledu soud zjistil, že žalovaná zaplatila první předepsanou splátku, a to částkou ve výši 700 Kč, poté již splátky hradila nahodile a v různé výši, následně splátky přestala hradit. 5. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky bylo zasláno žalované dne 1. 7. 2016 (poštovní podací arch). 6. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění dlužné částky dne 7. 8. 2017 (poštovní podací lístek). 7. Žaloba je zčásti důvodná. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o půjčce dle ustanovení § 657 a násl. občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. (dále jen„ obč. zák“). Žalované byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, které však v rozporu s uzavřenou smlouvou nevrátila v dohodnuté lhůtě. Ve smlouvě o půjčce byl dle § 658 odst. 1 obč. zák. sjednán úrok ve výši 2 554 Kč. Dluh žalované se následně stal splatným a pohledávka byla postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení požadované částky jistiny a úroku společně s úrokem z prodlení, na který vznikl žalobkyni nárok v souladu s ustanovením § 517 odst. 2 obč. zák. K požadavku žalobkyně na úhradu administrativního poplatku soud dále dodává, že tento poplatek je cenou za konkrétní administrativní služby související s půjčkou, kdy je tak sjednán v souladu s § 51 zákona č. 40/1964 Sb. a je dle názoru soudu přiměřený, žalobkyni tak na něj vznikl nárok. 8. Soud zamítnul nárok žalobkyně na zaplacení inkasního poplatku ve výši 10 366 Kč. Nutností týdenního dojíždění do domácnosti dlužníka sama předchůdkyně žalobkyně zbytečně navyšovala cenu půjčky a nepočínala si s péčí řádného hospodáře. Ujednání o poplatku za hotovostní inkaso je neplatné dle § 39 obč. zák. pro rozpor s dobrými mravy, neboť představuje poplatek za okamžité poskytnutí půjčky, tedy úrok, přičemž výše úroku musí být posuzována z hlediska dobrých mravů. Je navíc ze smlouvy patrné, že hotovostní varianta, kdy dlužníkovi měly být peníze poskytnuty v hotovosti ihned při podpisu smlouvy (a neměl tedy čekat 13 dnů na bezhotovostní převod), v sobě současně obsahovala to, že hotovostně bude povinně půjčka splácena v domácnosti dlužníka (hotovostní inkaso). Tj. při volbě hotovostního poskytnutí půjčky se automaticky sjednávalo hotovostní splacení půjčky s nutností uhradit mandatorní poplatek 10 366 Kč představující odměnu za okamžité poskytnutí smlouvy. Formulář tedy neumožňoval zvolit variantu hotovostního poskytnutí půjčky při podpisu smlouvy současně s tím, že by dlužníkovi bylo umožněno hradit splátky jinak než týdenním hotovostním inkasem, čímž žalobkyně v rozporu s dobrými mravy navyšovala cenu půjčky a vázala okamžité poskytnutí půjčky na povinnost sjednání služby hotovostního inkasa splátek, kdy nelze vázat uzavření smlouvy o půjčce a okamžité vyplacení na uzavření zpoplatněné doplňkové služby, takové ujednání je v rozporu s právem ochrany spotřebitele a nepožívá právní ochrany. Žalovaná se bezdůvodně neobohatila, neboť služba byla poskytnuta neúčelně. Protože inkasní poplatek představuje úrok, tedy odměnu za okamžité poskytnutí půjčky, soud byl nucen jej v celé výši zamítnout, neboť celkový úrok by činil 12 920 Kč, tedy více než 50 % jistiny a úrok byl více než 50 % ročně při řádném splácení, jeho výše je nemravná a tudíž je neplatný dle § 39 obč. zák. 9. Žalobkyni tak přísluší právo na dlužnou jistinu 20 000 Kč, úrok sjednaný ve smlouvě pevnou částkou ve výši 2 554 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč po odečtení úhrady ve výši 8 738 Kč (36 720 Kč 27 982 Kč) v celkové výši 17 616 Kč. Dále vznikl žalobkyni nárok na kapitalizovaný úrok z prodlení z jistiny ve výši 5 650,14 Kč (7,75 % ročně z částky 15 240,74 Kč od 7. 9. 2011 do 17. 6. 2016) a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 15 240,74 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. 10. Dále se žalobkyně domáhala úroku ve výši 21 % ročně z jistiny v kapitalizované výši 12 609,31 Kč a úroku ve výši 21 % ročně z částky 15 240,74 Kč od 18. 6. 2016 do zaplacení. Tento úrok ve výši 21 % ročně však nebyl ve smlouvě o půjčce ujednán, ale byl skryt v obchodních podmínkách, kde byl vepsán malým písmem v článku 3. Smluvní podmínky nesmějí sloužit k tomu, aby do nich věřitel v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele uniknou (včetně ujednání smluvní pokuty). Pokud tak učiní, zpronevěří se principu důvěry a takovému jeho jednání nelze přiznat právní ochranu pro rozpor se zásadami dobrých mravů a poctivosti. Toto ujednání je tak neplatné pro rozpor s dobrými mravy v souladu s § 39 obč. zák., a proto soud zamítl žalobu co do částky požadovaného smluvního úroku. 11. Soud dále uvádí k moderaci částky smluvního úroku a nákladů, že co do moderace úrokové sazby, se judikaturní praxe přiklonila k závěru, že za účinnosti úpravy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., není moderace možná – např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spis. zn. 1008/2009, ze dne 4. března 2010. 12. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., v řízení byla převážně úspěšná žalovaná, ze spisu se však nepodává, že by jí náklad vznikly, proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.