4 C 40/2018-73 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 75 222,79 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní [právnická osoba] dne 3. 11. 2016 rámcovou smlouvu [číslo]. Na základě této smlouvy byl žalovanému zřízen a veden běžný účet. Současně byl na základě smlouvy žalovanému poskytnut úvěr č. [anonymizováno] ve výši 100 000 Kč, který byl vyplacen 7. 11. 2016. Žalovaný nesplácel sjednané splátky úvěru řádně a včas, z důvodu prodlení došlo k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistině 74 322,79 Kč, kapitalizovaný úrok 2 789,97 Kč (za dobu od 20. 6. 2017 do 18. 9. 2017). Dále se žalobkyně domáhá částky 900 Kč představující nezaplacené náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu, úroku ve výši 15,9 % ročně z částky 74 322,79 Kč od 19. 9. 2017 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 74 322,79 Kč od 7. 10. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že je zcela nedůvodná, neoprávněná, příčí se dobrým mravům, smluvní úrok ve výši 15,9 % ročně je v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku i se zásadami o ochraně spotřebitele. Žalovaný se dostal do finanční tísně a nebyl schopen řádně splátky hradit, v době, kterou uvádí žalobkyně, vše řádně hradil. Ze strany žalobkyně nebyla doručena řádně do vlastních rukou ani žaloba, ani dokument o zesplatnění úvěru, tudíž považuje žalovaný zesplatnění úvěru za absolutně neplatné. Současně za nedůvodnou považuje částku 900 Kč, když není zřejmé, jakým způsobem k ní žalobkyně dospěla. Žalovaný navrhuje, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. 3. Soud z provedených důkazů zjistil následující skutkový stav. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 1. 11. 2016 bylo zjištěno, že průměrný čistý měsíční příjem žalovaného činil 37 631 Kč, žalovaný byl zaměstnancem [právnická osoba], [anonymizováno] s pracovní smlouvou na dobu neurčitou. Úvěrovou zprávou bylo zjištěno, že byla posouzena schopnost žalovaného úvěr splatit na základě credit scoringu žalovaného. Výpisem ze systému banky bylo zjištěno, že žádost o úvěr byla žalovaným odeslána 3. 11. 2016, tato byla žalovanému schválena. 4. Z rámcové smlouvy [číslo] ze dne 3. 11. 2016 vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala žalovanému zřídit a vést běžný účet. Na základě smlouvy se současně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr č. [anonymizováno] ve výši 100 000 Kč. Roční základní úroková sazba byla sjednána ve výši 15,90 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr spolu s úroky pravidelnými 24 měsíčními splátkami ve výši 4 926 Kč formou automatického inkasa. Z předloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovanému byly poskytnuty předsmluvní informace o úvěru. 5. Z podmínek pro používání úvěru, které byly nedílnou součástí rámcové smlouvy, účinných od 14. 12. 2013 a následně od 16. 3. 2017 soud zjistil, že v bodě 7 hlavy: Splácení úvěru bylo uvedeno, že v případě zpoždění s úhradou splátky, může banka požadovat zaplacení poplatků za upomínky dle ceníku (náhradu účelně vynaložených nákladů za vymáhání dluhu). Z hlavy: Několik bodů k ukončení smlouvy bodu 3 a) bylo zjištěno, že v případě prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiného závazku, může banka požadovat předčasné splacení všech úvěrů. Z obchodních podmínek, které byly nedílnou součástí smlouvy, bylo soudem zjištěno, že v hlavě: Doručování dokumentů bodě 2 bylo uvedeno, že dokumenty budou doručovány do schránky dokumentů, jako příloha zprávy v internetovém bankovnictví, mailem, na korespondenční, případně trvalou adresu. Dle bodu 3, dokumenty, které zaslané doporučeně poštou, jsou doručené v okamžiku, kdy jsou přijaty. Pokud se nepodaří dokument doručit nebo jej odmítne klient převzít, je okamžikem přijetí den, kdy se zásilka vrátí k bance. V ostatních případech platí, že dokumenty jsou doručené nejpozději desátý den po jejich odeslání. Dokumenty poslané prostřednictvím internetového bankovnictví jsou doručené okamžikem jejich uložení do schránky dokumentů. Dokumenty poslané mailem jsou doručené okamžikem odeslání. 6. Z výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný čerpal částku úvěru ve výši 100 000 Kč, která byla převedena na jeho účet dne 7. 11. 2016. Z přehledu plateb úvěru č. [anonymizováno] soud zjistil, že žalovaný neuhradil zcela splátku splatnou dne 20. 7. 2017 a poté již přestal splátky hradit, přičemž ke dni zesplatnění 19. 9. 2017 činila nesplacená jistina 74 322,79 Kč a kapitalizovaný úrok 2 789,97 Kč Tyto údaje byly zjištěny i z předloženého splátkového kalendáře. Z výpisu ze systému žalobkyně bylo zjištěno, jaké dokumenty byly žalobkyní vytvořeny (vygenerovány) a zaslány žalovanému, když byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky. Z přehledu bankou odeslaných e-mailů a SMS zpráv bylo zjištěno, že žalovanému byl odeslán e-mail s oznámením o zesplatnění úvěru dne 20. 9. 2017, dále byl o zesplatnění informován prostřednictvím SMS zprávy do internetového bankovnictví, dále z přehledu bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně bankou upomínán a kontaktován. 7. Z přípisů ze dne 19. 9. 2017, 9. 8. 2017 a 30. 8. 2017 soud zjistil, že žalovanému byly naúčtovány náklady na vymáhání 300 Kč, celkem 900 Kč. Z přehledu nákladů účelně vynaložených bankou na vymáhání dluhu soud zjistil, že náklady za 20 dnů vymáhání činí 592,20 Kč a zahrnují mzdy zaměstnanců, software, hardware, hovorné a poštovné. Klientovi je přitom účtována částka 300 Kč, přestože vynaložené náklady jsou vyšší. 8. Ze systému časových řad [obec] národní banky – úrokové sazby MFI (internet) bylo zjištěno, že průměrná úroková sazba za spotřebitelské úvěry v listopadu 2016 činila 10,17 % ročně. 9. Žalovanému byla zaslána výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka ze dne 27. 9. 2017 (podací arch), na základě které byl vyzván k úhradě dlužné částky do 6. 10. 2017. 10. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák“). Dle § 2395 obč. zák., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1931 obč. zák., bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Dle § 1841 obč. zák., se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. Dle ustanovení § 1968 obč. zák., je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. V souladu s § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 513 obč. zák., příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. 11. Soud věc právně posoudil následovně. Soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu o běžném účtu a smlouvu o úvěru dne 3. 11. 2016 ve smyslu § 2395 obč. zák. a § 1841 obč. zák.; žalobkyně si své povinnosti splnila, neboť žalovanému poskytla úvěr v dané výši, což vyplynulo z doloženého výpisu z účtu. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně posoudila schopnost žalovaného splatit úvěr, což vyplynulo z žádosti žalovaného o úvěr, potvrzení o výši příjmu, úvěrové karty o provedeném credit scoringu. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami, a to i s úroky sjednanými v souladu s ustanovením § 2395 odst. 1 obč. zák. Soud považuje úrok ve výši 15,9 % ročně za úrok přiměřený. Dle statistik [obec] národní banky byla v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy průměrná úroková sazba spotřebitelských úvěrů ve výši 10,17 % ročně. Žalovaný by navíc dosáhl u žalobkyně na bonusovou úrokovou sazbu 9,9 % ročně, kdyby splácel řádně a včas. Při posuzování přiměřenosti úroků je třeba vždy vycházet z aktuální situace a zohlednit okolnosti daného případu, například poměry stran, situaci, za jaké došlo k poskytnutí peněz nebo třeba riziko, které transakce pro úvěrujícího představuje, kdy soud po zohlednění daného případu neshledal, že by byla výše úroků nepřiměřená.„ Za nepřiměřenou výši úroků lze zpravidla mít takovou výši úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“