6 C 196/2020-26 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 411,42 Kč s příslušenstvím. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne 18. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě níž žalovanému poskytla v den uzavření smlouvy v hotovosti finanční prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal k řádnému splácení a to i s úrokem a poplatky ve výši 7 145 Kč. Tuto svoji povinnost si však neplnil a ocitl se v prodlení. Žalovaný zůstal žalobkyni dlužen na jistině částku 4 829,88 Kč a na poplatcích 2 581,54 Kč. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od [datum] do zaplacení, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 790,57 Kč a úrok ve výši 28 % ročně z částky 4 829,88 Kč od [datum] do zaplacení, který za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 1 983,47 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Soud ve věci provedl následující důkazy a z předložených listin zjistil následující skutkový stav. 4. Právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], podepsala s žalovaným dne 18. 11. 2016 smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté prostředky splácet v 60-ti pravidelných týdenních splátkách ve výši 253 Kč (poslední splátka měla být ve výši 218 Kč) v hotovosti společně s úrokem sjednaným ve výši 1 379Kč, administrativním poplatkem ve výši 1 100 Kč a inkasním poplatkem ve výši 4 666 Kč. Celková dlužná částka tak činila 15 145 Kč a celkové náklady úvěru 7 145 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Smluvní podmínky, v nichž bylo sjednáno, že úroková sazba činí 28 % p. a., přičemž je stanovena jako pevná, po celou sjednanou dobu trvání smlouvy a v případě, že dojde k prodloužení účinnosti smlouvy v důsledku prodlení žalovaného se splácením půjčky, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V čl. 12 podmínek bylo sjednáno, že v případě, kdy zákazník včas nesplní svou povinnost uhradit příslušnou splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části půjčky. 5. Žalovaný na půjčku dle tabulky umoření uhradil částku 6 645 Kč. Uhrazené částky byly započteny na dlužnou jistinu, ta tak činila ke dni zesplatnění 4 829,88 Kč, a na poplatky včetně úroku, které ke dni zesplatnění činily 2 581,54 Kč. 6. Dle zákaznické karty byl žalovaný zaměstnaný s příjmem 7 900 Kč a odhadovanými výdaji 3 000 Kč, přičemž v ověřených dokumentech byla uvedena pracovní smlouva a výplatní pásky. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu. 7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což mu bylo oznámeno dopisem z téhož dne obsahujícím zároveň výzvu k úhradě, který byl odeslán dle podacího lístku 17. 7. 2019. Dopisem ze dne 12. 3. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého právního zástupce, aby uhradil dlužnou částku pod hrozbou podání žaloby. Dopis byl dle podacího lístku odeslán následujícího dne. 8. Dle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen občanský zákoník“)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 2392 odst. 1 obč. zák., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 10. Dle § 1970 obč. zák., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 1815 občanského zákoníku se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 12. Podle § 547 občanského zákoníku, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Dle ustanovení § 580 odst. 1 obč. zák je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 obč. zák., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 1879 obč. zák., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 17. Mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalovanému byly při podpisu smluv poskytnuty finanční prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím, nicméně vrátil pouze 6 645 Kč. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 občanského zákoníku. 18. Jelikož žalovaný v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitel ve smyslu § 419 občanského zákoníku, jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 občanského zákoníku a je proto nutné na něj aplikovat také zákon zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v § 9 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 19. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou. 20. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp.