16 C 84/2019-81 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení původně částky 82 446 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému následujícího dne částku 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 3 965 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení u splátek č. 6, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 23, 32, 37, 38 a 39 po dobu delší než 15 dnů, pročež žalobkyni vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 317,2 Kč za každý případ prodlení. Jelikož se žalovaný dále ocitl v prodlení více jak 30 dnů u splátek č. 14, 15 a 38, žalobkyni rovněž vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 515,45 Kč za každý případ tohoto prodlení. V důsledku toho, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou u splátky č. 14 o více jak 30 dnů, žalobkyně k [datum] zesplatnila celou zápůjčku. Do tohoto data žalovaný uhradil pouze 147 090 Kč. Ke dni zesplatnění zápůjčky se celá dosud nezaplacená jistina i úroky staly součástí nové jistiny zápůjčky. Poté žalovaný ještě uhradil žalobkyni 10 000 Kč. Žalobkyně požadovala po žalovaném úhradu nové jistiny zápůjčky ve výši 33 230 Kč, smluvních pokut vyměřených před zesplatněním v celkové výši 5 986 Kč a smluvní pokuty ve výši 43 230 Kč. Na posledně uvedenou smluvní pokutu stanovenou jako 50 % z celkové výše všech splátek vznikl žalobkyni nárok z důvodu, že žalovaný neuhradil novou jistinu ani 5 dnů po zesplatnění zápůjčky. Vedle toho se žalobkyně domáhala úhrady úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82 446 Kč od 5. 8. 2019 do zaplacení a paušálních nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. 3. Okresní soud rozsudkem ze dne 19. 11. 2019, č. j. 16 C 84/2019-45 žalobu zamítl v celém rozsahu (výrok I.) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Krajský soud usnesením ze dne 31. 3. 2021, č. j. 49 Co 93/2019-115, k odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu zrušil v části I. výroku, ve které zamítl žalobu co do částky 33 230 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od 5. 8. 2019 do zaplacení. Současně rozsudek zrušil v jeho výroku II. a věc mu v uvedeném rozsahu vrátil k dalšímu řízení s tím, že je třeba posoudit sjednanou výši úroku v intencích rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a sp. zn. 23 ICdo 56/2019. 4. Předmětem řízení se po vrácení věci okresnímu soudu stal požadavek žalobkyně na zaplacení nové jistiny zápůjčky ve výši 33 230 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 5. 8. 2019 do zaplacení. 5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o revolvingové zápůjčce [číslo] ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 75 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit zápůjčku společně s úroky ve výši 115 320 Kč, celkem tedy částku 190 320 Kč, ve 48 měsíčních splátkách po 3 965 Kč. V čl. 1 smlouvy bylo stanoveno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. V čl. 10 smlouvy se žalovaný zavázal udržovat v platnosti veškeré licence, souhlasy, registrace nebo schválení nezbytně vyžadované v souvislosti s jeho obchodní činností a podnikáním, neučinit nic, čím by ohrozil platnost a účinnost své existence jako podnikatele a rovněž učinit veškeré právní a jiné úkony k zachování existence včetně provozování svého podnikání. V čl. 12 smlouvy byly dále vymezeny případy porušení smlouvy, mezi něž mimo jiné patří, že dlužník přestane provozovat svou činnost, použije zápůjčku k jinému než sjednanému účelu nebo že z jakéhokoliv důvodu ztratí oprávnění provozovat svou podnikatelskou činnost nebo toto oprávnění bude oproti stavu ke dni podpisu smlouvy omezeno. V čl. 8 a 8.4 smlouvy se strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou dvou splátek nebo po dobu více jak 30 dnů, dojde k automatickému zesplatnění zápůjčky a dosud neuhrazená jistina a úroky se stanou novou jistinou zápůjčky. Ze splátkového kalendáře plyne, že do každé splátky byla zahrnuta jistina i úrok, přičemž jejich vzájemný poměr se s každou splátkou postupně měnil. 6. Žalobkyně poskytla žalovanému dohodnuté finanční prostředky dne [datum] bezhotovostním převodem na účet uvedený ve smlouvě. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila schválení zápůjčky. 7. Z karty klienta soud ověřil, že žalovaný uhradil celkem 157 090 Kč a podle žalobkyně mu zbývá doplatit 99 188,40 Kč. Z této karty rovněž plyne, s jakými splátkami se žalovaný ocitl v prodlení po dobu více jak 15 či 30 dnů a dále, kdy mu byly zaslány upomínky upozorňující na jeho prodlení. 8. Přípisem ze dne [datum] žalobkyně informovala žalovaného o zesplatnění zápůjčky a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky ve výši 92 446 Kč, sestávající ze zbývajících dlužných splátek ve výši 43 230 Kč, penalizačních faktur ve výši 5 986 Kč a smluvní pokuty v částce 43 230 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2019. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud má na základě dokazování a hodnocení důkazů provedeného dle § 132 o. s. ř. za prokázané, že účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu, jež je sice označena jako smlouva o revolvingové zápůjčce, nicméně svou povahou se jedná o smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., neboť na jejím základě se žalobkyně zavázala rezervovat a na žádost žalovaného za splnění sjednaných podmínek poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky ve sjednané výši 75 000 Kč. Žalovanému vzniklo právo úvěr čerpat a povinnost poskytnuté prostředky vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 115 320 Kč, a to ve 48 anuitních splátkách po 3 965 Kč, celkem tedy 190 320 Kč. 12. Žalovaný vystupoval z pozice podnikající fyzické osoby, když žádný z účastníků netvrdil opak, tedy, že by peněžní prostředky byly žalovanému poskytovány coby spotřebiteli. Žalovaný byl ve smlouvě identifikován uvedením svého rodného čísla, identifikačního čísla (IČ), adresy trvalého bydliště i místa podnikání, přičemž ve smlouvě bylo výslovně uvedeno, že zápůjčka (tedy úvěr) je poskytována pro podnikatelské účely žalovaného a dále byla podnikatelská činnost žalovaného zmiňována na dalších místech smlouvy (viz shora zmiňované čl. 10 a 12.1 smlouvy). Na posuzovaný právní poměr se proto neuplatní právní úprava týkající se ochrany spotřebitele vyplývající z § 1810 a násl. o. z. ani zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. 13. Co se týče výše sjednaného úroku, který je obsažen v tzv. nové jistině zápůjčky (úvěru) soud vyšel zejména z krajským soudem poukazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, jenž uvedl, že možnost ujednat si výši úrokové sazby je obsahovým projevem smluvní volnosti stran. Na sjednanou výši úroku, představujícího úplatu za hlavní plnění, přistupuje dlužník s tím, že ji v budoucnu bude muset uhradit. Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez přistoupení dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů pro rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z. Případný zásah soudu do autonomie vůle stran – podnikatelů - pro rozpor s dobrými mravy bude proto představovat zásah výjimečný a vždy odůvodněný mimořádnými okolnostmi daného případu. Slabší strana, tj. i podnikatel, se rovněž může dovolat ochrany před zneužívajícím jednáním podle § 433 o. z. Ve vztahu ke sjednanému úroku pro účely aplikace § 433 o. z. ovšem podle Nejvyššího soudu nepostačují pouhá skutková zjištění o jeho výši, ale je třeba prokázat, že došlo ke zneužití postavení nebo kvality odborníka silnější strany. Soud dále vyslovil, že na vztahy mezi podnikateli rovněž dopadá právní úprava o adhezní kontraktaci, nicméně pouhá nepřiměřenost úroku nemůže být předmětem přezkumu skrze právní úpravu adhezních smluv ve smyslu § 1800 odst. 2 o. z. 14. Ohledně uzavření smlouvy nutno po provedeném dokazování konstatovat, že obě smluvní strany sjednaly danou smlouvu na základě vlastní smluvní volnosti a bylo zcela na rozhodnutí žalovaného - podnikající fyzické osoby, zda takovou smlouvu s žalobkyní uzavře či nikoliv. Žalovaný, který zůstal po celou řízení nečinný, nepoukazoval na zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy a netvrdil, že by smlouvu uzavřel např. v tísni či pod nátlakem nebo že by žalobkyně při sjednávání výše úroku zneužila jeho postavení coby slabš