20 C 25/2021-49 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 15 487,40 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 6 487,40 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.196,75 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.234,63 Kč (8,5% ročně od 19. 6. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč od 21. 01. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.000,00 Kč od 21. 01. 2020 do zaplacení, a to vše z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] s žalovaným. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč, když poslední splátka byla splatná 23. 3. 2019, když žalovaný se dále zavázal v souvislosti se smlouvou uhradit částku 8 075 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalovaném z titulu Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], která byla opět uzavřena mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [příjmení] [jméno] ve výši 11 378,80 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 6 395,13 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 4.983,67 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2.034,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.081,13 Kč (8,5% ročně z částky 6 395,13 Kč od 22. 12. 2018 do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 6.395,13 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 285 Kč, když poslední splátka byla splatná 21. 12. 2018, když žalovaný se dále zavázal v souvislosti se smlouvou uhradit částku 8 075 Kč. Poslední splátka byla uhrazena 27. 1. 2018. Následně došlo k postoupení obou pohledávek na žalobkyni, a to Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného data. Žalobkyně žalovaného vyzvala k uhrazení dlužné částky, ale žalovaný ani na předžalobní výzvu ničeho neuhradil, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení předmětné částky soudní cestou. Žalobkyně doplnila, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z údajů, které sdělil a z insolvenčního rejstříku. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. 3. K nařízenému jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně s žalovaným podepsali dne [datum] Smlouvu u zápůjčce [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17 075 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 285 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa, stav – svobodný, vzdělání základní, žije s rodiči, pracuje jako [anonymizováno] na plný pracovní úvazek, kdy jeho čistý příjem činí 4 964 Kč, ostatní příjmy bez definování toho, o co se jedná, činí 8 900 Kč. Jeho odhadované výdaje činí 2 500 Kč, opět bez jakékoliv specifikace, o jaké výdaje se jedná, když jediná specifikace byla, že z této částky částka ve výši 1 158 Kč představují externí splátky zápůjček. Měl předložit 3 výplatní pásky, ačkoliv je zde dále uvedeno, že se jednalo pouze o dva měsíc, a to červenec a září, dále měl předložit pracovní smlouvu. Jiné dokumenty předložit neměl. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil 23 578 Kč. 5. Dále soud zjistil, že právní předchůdkyně s žalovaným podepsali dne [datum] Smlouvu u zápůjčce [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit celkem 17 075 Kč v rámci 60 týdenních splátek po 285 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa, stav – svobodný, vzdělání [anonymizováno], žije s rodiči, pracuje jako [anonymizováno] na plný pracovní úvazek, kdy jeho čistý příjem činí 7 341 Kč, ostatní příjmy bez definování toho, o co se jedná, činí 12 400 Kč. Jeho odhadované výdaje činí 3 00 Kč, opět bez jakékoliv specifikace, o jaké výdaje se jedná, když jediná specifikace byla, že z této částky částka ve výši 1 200 Kč představuje interní splátky [anonymizováno]. Měl předložit 3 výplatní pásky, za říjen až prosinec 2017, dále měl předložit pracovní smlouvu. Jiné dokumenty předložit neměl. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný uhradil 20 287 Kč. 6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] spolu se seznamem postoupených pohledávek, soud zjistil, že tvrzené pohledávky byly postoupeny na žalobkyni dne [datum], o čemž byl žalovaný informován dopisem ze stejného data, když dopis rovněž obsahoval výzvu k uhrazení dlužní částky, a to do 10 dnů od doručení. Z podacího lístku soud zjistil, že tyto listiny byly žalovanému zaslány dne 14. 2. 2020. K úhradě dlužné částky byl žalovaný dále vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 4. 2020, která mu byla dle podacího lístku zaslána dne 24. 4. 2020. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávky, včetně oznámení o postoupení, vzal soud za prokázané, že tvrzené pohledávky byly ve smyslu § 1879 a následující, zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen o. z., postoupeny na žalobkyni. 10. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] a [datum] smlouvy o zápůjčce [číslo] [číslo] na základě kterých předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve v celkové výši 18 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků, tvrzeného úvěru, bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 11. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) jakožto absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek s tím, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má veřejnoprávní souvislosti a dotýká se společnosti jako celku. 12. Soud poukazuje, že k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o