4 C 141/2021-80 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 69 542 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru ze dne [datum], na základě které žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 71 541,97 Kč a zavázal se splácet právní předchůdkyni žalobkyně úvěr měsíčními splátkami spolu s úroky a sjednanými poplatky nejpozději do [datum]. K ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována původním věřitelem výpočtem mezi dosažitelnými příjmy a výdaji žalovaného. Dále byla provedena lustrace v registrech ISIR, [příjmení] a databázi neplatných dokladů. K datu [datum] tak žalovaný dluží žalobkyni celkem částku 71 541,97 Kč, která se skládá ze součtu částek výběrů a poplatků za výběry celkem ve výši 50 560,33 Kč, již snížených o případné úhrady, z náhrady nákladů ve výši 750 Kč a úroků za čerpání úvěru ve výši 20 231,64 Kč. Dne [datum] uhradil žalovaný na pohledávku žalobkyně částku 2 000 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o bezúčelovém revolvingovém úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s úvěrovým rámcem 50 000 Kč, měsíční úrokovou sazbou ve výši 8,5 % a poplatkem za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. Bezúčelový revolvingový úvěr se žalovaný zavázal splácet měsíčními splátkami ve výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatky za čerpání úvěru, minimálně však ve výši 1 000 Kč. Dále byla sjednána pro případ prodlení dlužníka smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Dle čl. VI odst. 2 písm. d úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo veřitele úvěr zesplatnit, a to v případě prodlení dlužníka se splácením 1 splátky po dobu delší než 2 měsíce, nebo prodlení se splácením více než 2 splátek (smlouva o úvěru ze dne [datum]). 4. Dle předložených potvrzení o provedených platbách čerpal žalovaný úvěr platbami na účet č. [bankovní účet] dne [datum] částkou 7 000 Kč, dne [datum] částkou 22 000 Kč, dne [datum] částkou 2 500 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč, dne [datum] částkou 7 000 Kč, dne [datum] částkou 1 500 Kč, dne [datum] částkou 2 900 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč, dne [datum] částkou 4 294 Kč, dne [datum] částkou 2 000 Kč, dne [datum] částkou 600 Kč, dne [datum] částkou 3 300 Kč, dne [datum] částkou 15 000 Kč, dne [datum] částkou 3 000 Kč, dne [datum] částkou 10 000 Kč, dne [datum] částkou 3 000 Kč, dne [datum] částkou 15 000 Kč, dne [datum] částkou 1 000 Kč a dne [datum] částkou 5 900 Kč, celkem tedy za období od [datum] do [datum] částkou 111 994 Kč. Důkaz potvrzeními o provedených platbách na účet žalovaného za období od [datum] do [datum] soud, s ohledem na datum uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum], neprovedl (potvrzení o provedených platbách za období od [datum] do [datum], vyjádření [právnická osoba] ze dne [datum]). 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek ze dne [datum]). 6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 9. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv, neboť žalobkyně žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se posouzení úvěruschopnosti žalovaného nenavrhla, ani nepředložila. 12. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru ze dne [datum] v období od [datum] do [datum] celkem částku 111 994 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala skutečné výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných skutečných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 13. Jakkoliv by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti právního jednání je ve zde projednávaném případě stanovena pouze v zájmu spotřebitele, nemůže soud přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž tedy soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem, vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. Dle rozhodnutí Ústavního soudu ČR III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019:„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ V odst. 20 téhož ro