4 C 233/2020-77 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 9 665,44 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. se žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané splátky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Tato smlouva pak byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu vytvořeného na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce postupoval dle svých vnitřních kritérií, v souladu s nimiž osoba, které má být úvěr poskytnut, nesmí mít více než tři závazky u jiných věřitelů a nesmí proti ní být vedeno exekuční ani insolvenční řízení. Tyto informace jsou ze strany právního předchůdce žalobkyně prověřovány lustrací v ISIR, v Centrální evidenci exekucí a v databázích inkasních agentur. Dále musí zájemce při podání žádosti o úvěr pravdivě uvést své příjmy, výdaje a další informace o své osobě. Žalovaný pak před uzavřením smlouvy stvrdil, že poskytl právnímu předchůdci žalobkyně pravdivé, správné a úplné informace. Celkově žalovaný z titulu předmětné smlouvy čerpal částku 22 100 Kč, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradil 18 890 Kč. Zbývající částku neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky požadovala žalobkyně po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci provedl dokazování, z něhož učinil následující skutková zjištění. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 35 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně a poplatkem za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané splátky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách (smlouva). Tato smlouva pak byla v souladu s článkem 4 Obchodních podmínek právního předchůdce žalobkyně uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Z historie účtu, resp. doloženého elektronického formuláře označeného jako„ [jméno] application info [jméno] number [číslo]“ soud dále zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal právního předchůdce žalobkyně o čerpání finančních prostředků ve výši 8 000 Kč a z doloženého elektronického formuláře označeného jako„ [jméno] application info [jméno] number [číslo]“ soud zjistil, že dne [datum] žalovaný požádal právního předchůdce žalobkyně o čerpání finančních prostředků ve výši 2 900 Kč. 4. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně zaslal dne [datum] částku 9000 Kč žalovanému, dne [datum] částku 8 000 Kč a dne [datum] částku 2 900 Kč a dne [datum] částku 2 200 Kč (potvrzení o provedené platbě z uvedených dnů). 5. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum], v níž mu byla poskytnuta lhůta k úhradě do 7 dnů od doručení této výzvy a k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek ze dne [datum]. Předtím žalovanému zasílal výpisy, z nichž byla zřejmá dlužná částka. 6. Ke zjištění, jak předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, soud provedl důkaz pouze kopií občanského průkazu. Jiné doklady žalobkyně soudu ani přes výzvu nepředložila. 7. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smluvní vztah, na základě kterého předchůdce žalobkyně zaslal žalovanému celkem částku 22 100 Kč, žalovaný uhradil částku 18 890 Kč. Předchůdce žalobkyně však neprokázal, že by řádně a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu do 7 dnů přípisem ze dne [datum]. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného do 30. 11. 2016, neboť k uzavření smlouvy došlo [datum]. 14. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se ověření příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin. 15. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru částku 22 100 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 16. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně