5 C 55/2020-107 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 625 123,79 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 3. 11. 2016 smlouvu o stavebním spoření [číslo]. Následně dne 30. 12. 2016 uzavřel s žalobkyní smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému meziúvěr ve výši 1 597 000 Kč. Žalovaný byl povinen hradit úroky z meziúvěru sjednanými splátkami a současně provádět vklady na vkladový účet stavebního spoření. Žalovaný však stanovené platby nehradil řádně a včas. Dopisem ze dne 7. 5. 2019 proto žalobkyně odstoupila od úvěrové smlouvy a pohledávka se stala splatnou ke dni 31. 5. 2019. Žalovanou částku tvoří neuhrazená jistina 1 597 000 Kč a úroky do data odstoupení ve výši 28 123,79 Kč; žalobkyně dále požadovala smluvní úrok 3 % ročně a zákonný úrok z prodlení 9,75 % ročně, oboje z částky 1 597 000 Kč od 1. 6. 2019 do zaplacení. 1. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě namítl, že nároky žalobkyně jsou zjevně nepřiměřené vzhledem k výši jistiny. Smluvní pokuty tvoří v podstatě polovinu původní jistiny. Soud by se podle žalovaného měl zabývat otázkou, zda žalobkyně řádně vyčíslila svou pohledávku, zejména její příslušenství, zda byla smlouva platně uzavřena a zda neodporuje dobrým mravům. Navrhl také, že žalobkyni uhradí její pohledávku formou měsíčních splátek po 20 000 Kč až do úplného zaplacení. 2. Žalobkyně v reakci na vyjádření žalovaného sdělila, že žádné smluvní pokuty po žalovaném nepožaduje, uplatňuje pouze nárok na smluvní úrok, který vyplývá z článku 6. úvěrové smlouvy a zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Nesouhlasila rovněž s navrhovaným splátkovým kalendářem. Uvedla, že by uzavřela s žalovaným smír za podmínky, že bude celá žalovaná částka s příslušenstvím včetně náhrady nákladů řízení uhrazena splátkami dle možností žalovaného nejpozději do 12 měsíců. 3. Žalovaný, ač byl řádně předvolán, se nedostavil k jednání soudu nařízenému na [datum] ani včas nepožádal z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Vyšel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Z návrhu na uzavření smlouvy o stavebním spoření ze dne 3. 11. 2016, [číslo] soud zjistil, že žalovaný navrhl žalobkyni uzavření smlouvy o stavebním spoření s cílovou částkou 1 200 000 Kč. Návrh na uzavření smlouvy podal sám žalovaný na zvláštním tiskopisu žalobkyně jako stavební spořitelny. Cílová částka byla následně zvýšena na 1 597 000 Kč, jak vyplývá z návrhu na změnu smlouvy - zvýšení cílové částky ze dne 18. 11. 2016 ve spojení s potvrzením žalobkyně o zvýšení cílové částky ze dne 23. 11. 2016. Dne 18. 11. 2016 podal žalovaný písemnou žádost o poskytnutí meziúvěru ve výši 1 597 000 Kč ke koupi staršího domu. Ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] ze dne 29. 12. 2016 vyplývá, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky (meziúvěr) do výše 1 597 000 Kč. Žalovaný se zavázal až do přidělení cílové částky stavebního spoření (poskytnutí úvěru) hradit úroky z meziúvěru a pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve sjednaných částkách. V článku 8 smlouvy bylo sjednáno, že v případech porušení uvedených v čl. J odst. 1 obecných úvěrových podmínek (prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru ze stavebního spoření nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než 3 měsíce, nebo pokud by žalovaní neprováděli sjednané měsíční vklady), měla žalobkyně právo od úvěrové smlouvy odstoupit, nebo vyzvat k okamžitému splacení meziúvěru a dalších dluhů ze smlouvy. Odstoupením se stanou nesplacené úroky, úroky z prodlení a další úhrady ke dni účinnosti odstoupení součástí nesplacené jistiny úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky. Na základě příkazu žalovaného bylo dne 23. 1. 2017 provedeno čerpání finančních prostředků z meziúvěrového účtu ve výši 1 597 000 Kč, jak vyplynulo z žádostí o čerpání meziúvěru ze dne 29. 12. 2016 a 16. 1. 2017 ve spojení s oznámením žalobkyně ze dne 26. 1. 2017 o čerpání finančních prostředků. Přípisy žalobkyně ze dne 5. 5. 2017, 4. 5. 2018 a 5. 9. 2018 bylo žalovanému oznamováno zvýšení úrokové sazby a nová výše splátek úroků z meziúvěru. 5. Z výpisů ze systému žalobkyně – bonita a SOLUS, z listiny označené jako kontroly příjmů, z potvrzení o příjmu a údajů o finanční situaci, potvrzení ČSSZ o důchodovém pojištění žalovaného, výplatních lístků žalovaného za období od srpna do října 2016, výpisu z běžného účtu žalovaného bylo zjištěno, že tímto žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl v době před uzavřením úvěrové smlouvy svobodný, bez vyživovací povinnosti, dosáhl středoškolského vzdělání a od [datum] byl zaměstnán v pracovním pověru na dobu neurčitou jako administrativní pracovník – [anonymizována dvě slova] s průměrným čistým měsíčním příjmem za posledních 12 měsíců ve výši 18 856 Kč. Jeho výdajové měsíční zatížení činilo 3 963 Kč ze závazku vůči [právnická osoba] Podle výplatních pásek dosahoval žalovaný v období od srpna do října 2016 čistého měsíčního příjmu 19 600 Kč. 6. Výpisem z meziúvěrového účtu byla doložena historie plateb úroků meziúvěru, poplatků za upomínky a dalších sjednaných služeb. Dlužný zůstatek ke dni 31. 5. 2019 činil 1 625 123,79 Kč (na jistině 1 597 000 Kč a na úroku 28 123,79 Kč) Z odstoupení od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 7. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy z důvodu dlouhodobého nehrazení předepsaných splátek ze strany žalovaného. Současně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné pohledávky 1 625 123,79 Kč do 31. 5. 2019. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky také předžalobní výzvou k plnění ze dne 14. 2. 2020, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě. 7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. 9. Podle ustanovení § 1968 o. z. je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Provedené důkazy hodnotil soud v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla platně uzavřena smlouva o stavebním spoření podle zákona č. 96/1993 Sb. a následně také smlouva o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření podle § 2395 a násl. o. z. Důkazy citovanými v odstavci 5. tohoto odůvodnění bylo prokázáno, že žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě smlouvy poskytla žalovanému meziúvěr ve výši 1 597 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet sjednané úroky z meziúvěru do dne přidělení cílové částky stavebního spoření a současně hradit vklady na účet stavebního spoření. Úroky byly platně sjednány a následně zvyšovány v souladu se smluvními podmínkami. Žalovaný nehradil řádně a včas sjednané splátky, proto žalobkyně v souladu s článkem 8 smlouvy ve spojení s obecnými úvěrovými podmínkami odstoupila od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a současně došlo k zesplatnění dlužné částky 1 625 123,79 Kč ke dni 31. 5. 2019, kterou tvořila jistina úvěru ve výši 1 597 000 Kč a úrok 28 123,79 Kč. Žalovaný shora vyčíslený dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, tím se dostal do prodlení a žalobkyni vznikl rovněž nárok na úroky z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni počátku prodlení. S odkazem na všechny shora uvedené důkazy tedy lze uzavřít, že žalobkyně prokázala svůj nárok, její žaloba je důvodná, proto jí soud v celém rozsahu vyhověl. 11. Soud se neztotožnil ani s jednou z námitek, které žalovaný vznesl ve svém vyjádření k žalobě. Žalobkyně svou pohledávku včetně příslušenství (úroku a úroku z prodlení) vůči žalovanému řádně vyčíslila a podložila listinnými důkazy. Požadovaný úrok nelze s ohledem na jeho výši poměřovanou k celkové dlužné jistině úvěru hodnotit jako nepřiměřený, úrok z prodlení odpovídá zákonným sazbám. Jak bylo konstatováno výše, smlouva o poskytnutí meziúvěru byla mezi účastníky platně uzavřena s tím, že žalobkyně taktéž řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.