6 C 165/2021-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 950 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši 3 128 Kč a účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce dne [datum], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 8 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 1 950 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit do [datum]. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do centrální evidence exekucí a dále z informací získaných od žalovaného, ověřených předložením výplatních pásek žalovaného. Žalovaný k datu podání žaloby neuhradil na pohledávku ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o zápůjčce. Peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč byly zaslány na účet žalovaného dne [datum] (částečný výpis z účtu, vyjádření banky k osobě majitele účtu, smlouva o zápůjčce ze dne [datum], všeobecné obchodní podmínky, dodatek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 8 000 Kč a tento se zavázal uhradit jistinu a dále poplatek ve výši 1 950 Kč ve lhůtě 30 dnů. Dodatky ke smlouvě byla splatnost prodloužena vždy o 30 dnů. Pro případ prodlení se splacením byla v čl. 2 3 smlouvy o zápůjčce sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Dle výplatních pásek představovala v říjnu 2018 mzda žalovaného částku 21 297 Kč a prosinci 2018 částku 25 483 Kč. Dle informací o tuzemské příchozí platbě byla žalovanému za dobu od [datum] do [datum] uhrazena částka 15 497 Kč na nemocenském. Lustrace žalovaného dle rodného čísla v centrální evidenci exekucí ke dni [datum] byla dle žalobkyní předloženého seznamu negativní. 4. Předžalobní upomínka byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva ze dne [datum], podací lístek z téhož dne). 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 11. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce finanční prostředky celkem ve výši 8 000 Kč, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným poplatkem ve lhůtě 30 dnů, přičemž doba splatnosti byla dodatky ke smlouvě opakovaně prodloužena, naposledy dne [datum]. Tuto svou povinnost si však žalovaný neplnil, když neuhradil na pohledávku žalobkyně ke dni podání žaloby ničeho. 14. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Co se týče příjmové stránky žalovaného, tak dle vyjádření žalobkyně měla být informace o příjmu žalovaného ověřena prostřednictvím výplatních pásek a potvrzení o nemocenském, které žalobkyně předložila. Žalobkyně však nedoložila žádné dokumenty týkající se ověřování výše měsíčních výdajů žalovaného, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalovaného, když nepředložila, že by bylo nahlíženo do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, předložila pouze negativní lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, a zda se žalovaný v těchto databázích nachází či nikoliv, a jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalovaného. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného. 15. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Není pochyb o tom, že právo Evropské unie má aplikační přednost před právem českým, ať už na základě článku 10 či článku 10a Ústavy České republiky, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem a Radou nemají tzv. přímý horizontální účinek a tedy se jich nelze dovolávat ve vztahu mezi jednotlivci, neboť jsou adresovány především zák