6 C 252/2021-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 4 261 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaná obdržela v uvedený den částku 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž poplatky včetně úroku ve výši 6 180 Kč. Jelikož žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, právní předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na uhrazení celé dosud neuhrazené dlužné částky, která činila na jistině 2 801,68 Kč a na poplatcích včetně úroku 1 459,32 Kč. Žalobkyně dále po žalované požadovala zaplacení úroku ve výši 16,24 % ročně z částky 2 801,68 Kč od [datum] do zaplacení, kdy za období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 876,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 801,68 Kč od [datum] do zaplacení, kdy v období od [datum] do [datum] kapitalizovala částkou 1 692 Kč. Žalovaná dosud na pohledávku žalobkyně uhradila 9 919 Kč. 2. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v zákaznické kartě, přičemž za účelem ověření těchto údajů si vyžádala doklady od žalované. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které žalovaná obdržela v den podpisu smlouvy částku 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku společně s úrokem ve výši 817 Kč, odměnou za administrativní zpracování půjčky ve výši 1 217 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč (cekem tedy 6 180 Kč) právní předchůdkyni žalobkyně v 60-ti týdenních splátkách ve výši 237 Kč. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná uhradila před postoupením pohledávky 9 919 Kč, přičemž věřitel započítal část na částečnou úhradu jistiny, která tak činí částku 2 801,68 Kč a část na úroky a poplatky, které tak činí 1 459,32 Kč. V čl. 3 smluvních podmínek bylo dále ujednáno, že výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy a její výše činí 19,98 % ročně, přičemž smlouva se považuje za účinnou až do řádného uhrazení celkové dlužné částky. 5. Zákaznická karta nebyla soudu předložena. 6. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění příloh byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni. Žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne, odeslaným dne [datum]. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní upomínkou ze dne [datum], která byla žalované odeslána [datum]. 7. Podle § 2390 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.“)., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. 9. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 1813 o. z.se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle ustanovení § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. 11. Podle § 547 o. z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 25. 2. 2013, dále jen zákon o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: 16. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku. Žalované byly při podpisu smlouvy poskytnuty finanční prostředky celkem ve výši 8 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit v dohodnuté lhůtě i s příslušenstvím. Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 17. Jelikož žalovaná v tomto vztahu vystupuje jako spotřebitelka ve smyslu § 419 o. z., jedná se o spotřebitelskou smlouvu dle § 1810 o. z. a je proto nutné na něj aplikovat také zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinný od 25. 2. 2013, kdy v § 9 tohoto zákona je stanovena povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. 18. Je obecně známo, že banky i nebankovní poskytovatelé úvěrů, jejichž motivací je výnos z úroků jako ceny peněz při očekávání řádného splacení úvěru, obecně vyžadují k posouzení úvěruschopnosti doložení bonity klienta zejména právě doklady, jako je potvrzení o zaměstnání, výpisy z účtu žadatele, s tím, že pokud k uvedenému doložení nedojde, úvěr neposkytnou. 19. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Poskytování úvěrů bez doložení bonity je navíc aktuálním celospolečenským problémem vytvářejícím společensky nežádoucí situaci dluhových spirál, zpeněžování obydlí dlužníků„ nad jejich hlavami“, generování zisku z nákladů při vymáhání. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Právě prevence těchto negativ byla evidentním účelem zakotvení požadavku odborné péče do § 9 odst. 1 ZSÚ (jakož i k jeho následné novelizaci zákonem č. 43/2013 Sb. – srov. jeho důvodovou zprávu – parlamentní tisk 781/0, www.psp.cz). Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaj