13 C 122/2022-144 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhal nahrazení projevu vůle, kterým by na něj (smlouvou obsaženou ve výroku I. tohoto rozsudku) byly převedeny nemovité věci nacházející se v [katastrální uzemí]. Činil tak jako držitel restitučního nároku (zděděného po své matce), o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a to tak, že žalobce není vlastníkem odňatých pozemků. Restituční nárok žalobce následně žalovaná ocenila částkou 29 994,70 Kč, která mu byla též vyplacena, nicméně žalobce se na základě nově zpracovaných znaleckých posudků domnívá, že celková cena nevydaných pozemků byla výrazně vyšší (2 585 750 Kč), neboť v době přechodu na stát byl vyvlastněný pozemek sice evidován jako zemědělský, nicméně byl určen k výstavbě obytného souboru [anonymizována tři slova]. Žalobce požádal žalovanou o přecenění restitučního nároku, což žalovaná s odkazem na již poskytnutou finanční náhradu, odmítla. Žalobci nezbylo než se obrátit na soud, neboť jeho restituční nárok, ačkoli byl řádně uplatněn již před téměř třiceti lety, nebyl do dnešního dne uspokojen a vzhledem k tomu, že žalovaná eviduje nulový zůstatek žalobcova restitučního nároku je mu reálně znemožněno účastnit se veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou, která jeho nárok ve vyšší, než již vypořádané výši, neuznává (v této souvislosti poukázal na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2020, č. j. 8 Co 348/2020-190). Zároveň obsáhle vylíčil, z jakých důvodů považuje postup žalované při vypořádání restitučního nároku za liknavý a svévolný. Ve vztahu k žalované vznesené námitce promlčení odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4173/2017, v němž dovolací soud zaujal názor, že požadavek na přecenění hodnoty nevydaného pozemku za účelem určení výše restitučního nároku nepředstavuje samostatné majetkové právo, dále na rozsudek sp. zn. 28 Cdo 4148/2019 a na rozsudek 28 Cdo 1548/2009, v němž dovolací soud zdůraznil, že je-li plnění v podobě poskytnutí náhrady za nevydané pozemky závislé na spolupůsobení [anonymizována dvě slova] [země], je námitka promlčení nároku výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. 2. Žalovaná nárok žalobce odmítla, vylíčila, že žalobce již podáním ze dne 26. 7. 2010 požádal právní předchůdkyni žalované ([anonymizována dvě slova] [země]) o proplacení nároku za nevydané pozemky. Sám si tedy zvolil způsob splnění a částka 29 994,70 Kč mu byla převedena na bankovní účet, čímž byl jeho nárok zcela vypořádán a závazek zanikl splněním již v roce 2010. Žalovaná též vznesla námitku promlčení (a odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem v obdobné věci vedené pod sp. zn. 10 Co 150/2020). Žalovaná poukázala na okolnost, že žalobce na základě stejných tvrzení podal žalobu u Okresního soudu ve [obec], kterou požaduje bezúplatný převodu dalších pozemků v jiném katastrálním území. U jednání též namítla, že u pěti z dotčených pozemků, jejichž převod je žalobou požadován, není možné k převodu přistoupit, a to z důvodu zahájených komplexních pozemkových úprav. Zpochybnila též správnost ocenění provedeného znalci oslovenými žalobcem s tím, že nevzali v potaz konkrétní stav oceňovaných pozemků. 3. Restituční nárok odvozoval žalobce od rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha, ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto, že žalobce, jakožto oprávněná osoba (k podílu ideální 1/2) není vlastníkem pozemku (dříve označeného) PK parcelní [číslo] v [katastrální uzemí]. Z odůvodnění rozhodnutí se podává, že původními vlastníky pozemku byli rodiče žalobce [jméno] a [celé jméno žalobce] (každý k podílu ve výši ideální 1/2), kteří v zákonné lhůtě uplatnili svůj restituční nárok, neboť uvedený pozemek byl rozhodnutím Odboru výstavby ONV v [obec a číslo], [číslo jednací] [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] vyvlastněn za účelem výstavby obytného souboru [část obce] [anonymizováno] (žalobce doložil i toto rozhodnutí o vyvlastnění). Restituční nárok rodičů žalobce byl ministerstvem posouzen jako oprávněný, zároveň bylo konstatováno, že pozemek nelze vydat a žalobci, jakožto dědici po zesnulé [jméno] [příjmení] byla přiznána náhrada za její podíl na nemovitosti (ve vztahu k zesnulém [celé jméno žalobce] se žalobce nároku na dědictví vzdal). 4. Za účelem vypořádání tohoto restitučního nároku Pozemkový fond České republiky nechal vypracovat Ing. [jméno] [příjmení] znalecký posudek č. [číslo] ze dne 5. 3. 2009, který pozemky nacházející se na místě vyvlastněného pozemku ocenil částkou 59 989,40 Kč. 5. Z předložených listin vyplývá, že žalobce dopisem ze dne 26. 7. 2010 požádal o proplacení nároku převodem na účet [bankovní účet] a podle interních dokumentů Pozemkového fondu České republiky bylo žádosti vyhověno a žalobci byla vyplacena částka připadajícího na jeho podíl ve výši 1/2, tedy 29 994,70 Kč, a to na žalobcem v žádosti sdělený účet, o čemž svědčí výpis z účtu se zaznamenanou provedenou platbou ze dne 8. 9. 2010. Z listin je také patrné, že nadále Pozemkový fond České republiky vedl nárok žalobce jako vypořádaný. 6. O přecenění výše restitučního nároku požádal žalobce dopisem ze dne 15. 12. 2021, v němž konstatoval, že při ocenění nebylo vzato v potaz, že nevydaný pozemek byl vyvlastněn za účelem výstavby obytného souboru [část obce] II a správné ocenění restitučního nároku vyčíslil částkou 2 585 750 Kč s odkazem na znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení]. Tento znalec v posudku [číslo] ocenil v restitučním řízení nevydaný pozemek k datu 24. 6. 1991 částkou 2 585 750 Kč. Ke stejné částce dospěla i další žalobcem oslovená znalkyně [titul] [jméno] [příjmení] v posudku [číslo]. 7. Žádost o přecenění restitučního nároku žalovaná dopisem ze dne 16. 2. 2022 odmítla s tím, že peněžitá náhrada již byla poskytnuta a nárok tak zanikl vypořádáním. 8. K pozemkům v [katastrální uzemí], jejichž převodu se žalobce domáhal, doložil pouze informativní výpisy z katastru nemovitostí, žalovaná předložila výpis z katastru nemovitostí včetně ortofoto mapy zachycující polohu dotčených pozemků. Jak z informativních výpisů, tak z výpisu předloženého žalovanou je patrné, že vlastnicí je Česká republika (a příslušnost hospodařit s tímto majetek náleží Státnímu pozemkovému úřadu), přičemž ohledně pozemků parcelní [číslo] byly zahájeny pozemkové úpravy (oznámením Státního pozemkového úřadu ze dne [datum]). 9. Žalobce tvrdil, že žalovaná postupuje při vyřizování restitučních nároků netransparentně a diskriminačně, což dokládal jejím postupem v jiných věcech, konkrétně předložil kupní smlouvu uzavřenou s JUDr. [jméno] [příjmení] a smlouvu o převodu pozemků uzavřenou s paní [jméno] [příjmení] [příjmení] a dále odpověď žalované ze dne 13. 11. 2014 na žádost o poskytnutí informací ohledně vyřizování restitučních nároků. Z těchto důkazů soud žádná pro věc potřebná skutková zjištění neučinil (neboť se ztotožňuje s názorem žalobce, že v situaci, kdy žalovaná eviduje restituční nárok v nulové výši, není možné, aby se žalobce veřejných nabídek vyhlašovaných žalovanou účastnil a je tedy namístě připustit, aby se žalobou domáhal převodu náhradních pozemků, srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5389/2014 ze dne 17. 6. 2015). 10. Žalovaná navrhla, aby byl vypracován revizní znalecký posudek ke znaleckým posudkům Ing. [jméno] [příjmení] a [titul] [jméno] [příjmení] a dále, aby byl proveden důkaz (již vypracovaným) znaleckým posudkem stanovícím cenu pozemků, jež žalovaný požadoval převést. S ohledem na níže uvedené právní názory soudu, nebylo nutné se otázkou ocenění nevydaného pozemku a pozemků požadovaných v žalobě zabývat, a soud proto k provedení těchto důkazů s ohledem na procesní ekonomii nepřistoupil. 11. Co se týče nároku, který žalobce uplatnil u Okresního soudu ve [obec], o němž bylo (zamítavě) rozhodnuto (dosud nepravomocným) rozsudkem č. j. 6 C 113/2022-100 ze dne 23. 9. 2022, v projednávané věci nepředstavuje překážku věci zahájené dle § 83 odst. 1 o. s. ř., neboť byť se nárok opírá o stejný skutkový a právní základ, nejedná se o řízení v téže věci, ale o řízení souběžná, která si vzájemně konkurují v tom smyslu, že není možné, aby žalobci byla přiznána náhrada formou převodu pozemků v ceně vyšší než kolik činí jeho restituční nárok. 12. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci připadl výše popsaný restituční nárok, nebylo mezi nimi ani sporu o tom, že z titulu tohoto nároku mu bylo v roce 2010 vyplaceno plnění ve výši 29 994,70 Kč. Sporné bylo zejména to, zda hodnota vyvlastněného pozemku byla vyšší než původně stanovená a pokud ano, zda je žalobce i přes vznesenou námitku promlčení oprávněn svůj nárok úspěšně uplatnit u soudu. 13. Právní základ nároku žalobce se řídí zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Restituční nárok žalobce zakládá mezi stranami závazkový právní vztah, v němž žalobce vystupuje jako věřitel a žalovaná jako dlužnice. 14. Žalovaná namítla, že nárok žalobce byl uspokojen již v roce 2010, a to dle požadavku žalobce formou peněžitého plnění, přičemž žalobce výši poskytn