13 C 175/2021-60 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému dne [datum] poskytl finanční prostředky ve shora uvedené výši, které se žalovaný zavázal splatit do 18. 8. 2019. Tato smlouva pak byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v návaznosti na to mu byl ze strany právního předchůdce žalobkyně zaslán návrh konkrétní smlouvy. S tímto návrhem žalovaný projevil souhlas tím způsobem, že ze svého účtu na účet právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 1 Kč s poznámkou„ souhlasím s RSÚ“. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z prohlášení žalovaného o tom, že má pravidelný příjem, že je schopen zápůjčku splatit a že řádně zvážil své možnosti, kdy toto prohlášení měl žalovaný učinit tím, že odeslal žádost o poskytnutí úvěru. Dále žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce provedl odečet výdajů žalovaného od jeho doložitelných příjmů a dbal na to, aby žalovanému byla ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji a aby se těchto 10 % rovnalo minimálně životnímu minimu. Konečně měl právní předchůdce žalobkyně provést lustraci žalovaného v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobkyně na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil a zůstal mu tak dlužen zažalovanou částku. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 19. 8. 2019, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, do zaplacení v zákonné výši. 1. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva o úvěru rámcově upravující právní vztahy vznikající mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru a související právní vztahy. Téhož dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena také smlouva o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč splatné do 18. 8. 2019. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Obě smlouvy byly uzavřeny za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem prostřednictvím formuláře umístěného na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně v souladu s článkem 5. 7. rámcové smlouvy. Z doloženého výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně je zřejmé, že dne [datum] byla na tento účet připsána částka 1 Kč (představující zároveň poplatek za poskytnutí úvěru) odeslaná z účtu uvedeného v úvěrové smlouvě, jehož majitelem byl dle sdělení [právnická osoba] žalovaný. Téhož dne byla z účtu právního předchůdce žalobkyně odeslána na účet žalovaného částka 8 000 Kč, což bylo rovněž zjištěno z výpisu z tohoto účtu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 2. 2. 2021. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 2. 2021, k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 1. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A též v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 1. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (ve znění účinném do 23. 7. 2021), dle jehož ustanovení § 7„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 1. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně a zasláním verifikační platby z účtu žalovaného na účet právního předchůdce žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Především je třeba říci, že žalobkyní uvedená tvrzení o tom, jakým způsobem měl její právní předchůdce údajně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, jsou vzájemně rozporná. Žalobkyně na jednu stranu uvádí, že měl její právní předchůdce vycházet z pouhého prohlášení žalovaného o tom, že má pravidelný příjem a že měl dále spoléhat čistě na prohlášení žalovaného o tom, že je schopen úvěr splatit. V takovém případě by však právní předchůdce žalobkyně svou povinnost řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného zcela jednoznačně nesplnil. Na druhou stranu žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce údajně zkoumal za účelem prověření úvěruschopnosti žalovaného jeho příjmy a výdaje a dále, že provedl lustraci žalovaného v příslušných registrech, avšak tato tvrzení ničím nepodložila a nedoložila dokumenty osvědčující příjmy a výdaje žalovaného ani výpisy z příslušných registrů. Soudu proto nezbylo než dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně nedostál své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného. 1. Dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava přitom představuje transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úv