13 C 340/2021-31 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení 24 526,45 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o zápůjčce a na základě této smlouvy poskytl žalované částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se ve smlouvě současně zavázala kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 19 366 Kč, jež je součtem úroku za poskytnutí zápůjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně v celkové výši 6 592 Kč, odměny za zpracování a doručení ve výši 5 340 Kč a poplatku za komfortní splácení v hotovosti ve výši 7 434 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 24 měsíčních splátkách po 1 641 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělila žalovaná, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalované, jež jsou obsahem Zákaznické karty. Tyto doklady však žalobkyně nemá k dispozici, jelikož je zákazníci právnímu předchůdci žalobkyně pouze předkládají při uzavření smlouvy. V tomto ohledu žalobkyně odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích čj. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž soud dospěl k závěru, že je postačující, aby listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, když jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, a tudíž není důvod pochybovat o tom, že tyto listiny byly skutečně předloženy. Žalovaná pak výslovně stvrdila, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil její schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásila, že poskytla úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopna spotřebitelský úvěr splácet. V této souvislosti žalobkyně podotkla, že v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů by se žalovaná mohla dopustit trestného činu úvěrového podvodu a že nepochybně není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr dopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že zejména u nižších půjček s kratší splatností nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé prověřování pravosti a pravdivosti žalovanou sdělených informací. Konečně poukázala na skutečnost, že nesplnění povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele nemá za důsledek absolutní neplatnost smlouvy. Žalovaná však sjednané splátky řádně nehradila. Celkově žalovaná uhradila za dobu trvání smluvního vztahu 13 450 Kč a zůstala právnímu předchůdci žalobkyně dlužna 14 541,09 Kč na jistině a 9 985,36 Kč na souhrnném poplatku. Následně byla pohledávka za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 28. 1. 2019, tedy od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovanou, do zaplacení (za období od 28. 1. 2019 do 18. 12. 2020 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 2 721,30 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 29 % ročně za dobu od 30. 12. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do zaplacení (za období od 30. 12. 2019 do 18. 12. 2020 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 4 158,35 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. 1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 1. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 20 000 Kč, která byla co do výše 3 184 Kč určena k úhradě nezaplaceného dluhu vzniklého v souvislosti s dříve uzavřenou smlouvou o zápůjčce a ve zbývající části byla vyplacena žalované. Poskytnutou částku se žalovaná zavázala společně s úrokem ve výši 6 592 Kč, poplatkem za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5 340 Kč a poplatkem za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 434 Kč (celkem 39 366 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 24 měsíčních splátkách po 1 641 Kč (poslední splátka 1 623 Kč). 1. Žalobkyně dále doložila Zákaznickou kartu podepsanou žalovanou ze dne [datum]. Dle zde uvedených údajů měla být žalovaná v době poskytnutí zápůjčky v invalidním důchodu a její celkový čistý měsíční příjem sestávající z důchodu a blíže nespecifikovaných„ ostatních příjmů žadatele“ měl činit 5 386 Kč, což mělo být ověřeno prostřednictvím výměru důchodu. Nadto byly v kartě uvedeny ještě další blíže nespecifikované příjmy domácnosti ve výši 18 000 Kč měsíčně. Žalovaná měla bydlet v nájmu a její odhadované měsíční výdaje měly činit 1 500 Kč. Mezi ověřenými dokumenty byly zaškrtnuty ještě výpisy z bankovního účtu. 1. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, kdy žalované byla tato skutečnost oznámena dopisem ze dne 6. 1. 2021. Tímto dopisem byla žalovaná zároveň vyzvána k úhradě dlužné částky do deseti dnů od doručení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2021, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem z téhož dne. 1. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o zápůjčce, tak jak ji upravuje § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 1. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s (její) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 1. Pro právního předchůdce žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 1. Způsob, jakým měl právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 1. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 1. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice:„ 1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské stá