13 C 38/2022-30 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 505 253,11 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 15. 6. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 700 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal splácet společně s úroky ve výši 6,5 % ročně a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením předmětné smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, v ní žalovaný stvrdil, že všechny zde uvedené údaje jsou pravdivé a úplné. V této souvislosti žalobkyně poukázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 ze dne 31. 7. 2020, v němž tento soud dospěl k závěru, že je postačující, aby měl věřitel listiny, z nichž při posuzování úvěruschopnosti vycházel, k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, pakliže žalovaný potvrdil jejich poskytnutí svým podpisem. Dále žalobkyně zdůraznila, že žalovaný měl u její právní předchůdkyně veden běžný účet, tudíž právní předchůdkyně žalobkyně měla ověřenu jeho platební morálku. Odkázala také na rozhodnutí Městského soudu v Praze č. j. 12 Co 367/2020-170 ze dne 9. 3. 2021, dle kterého nelze klást k tíží druhé smluvní strany, jestliže žalovaný neuvede měsíční platby domácnosti a lze v takovém případě přistoupit k posouzení výdajů dle ekonomického modelu. Konečně upozornila na skutečnost, že její právní předchůdkyně je bankou posuzující úvěruschopnost s odbornou péčí a na základě své dlouholeté bankovní praxe, přičemž proces posuzování je složitým interním procesem banky. Žalovaný však poskytnutý úvěr řádně nesplácel a tento stav nenapravil ani přes upomínání, v důsledku čehož právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 3. 10. 2018. Žalovaný zůstal právní předchůdkyni žalobkyně dlužen 471 051,31 Kč na jistině úvěru, 30 872,80 Kč na úrocích, které byly následně v souladu se smluvním ujednáním připsány k jistině a 3 329 Kč na poplatcích. Pohledávka za žalovaným vzniklá z titulu této smlouvy byla postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně dále požadovala zaplacení úroku ve výši 6,5 % ročně z dlužné jistiny a úroků od 2. 10. 2019 do zaplacení a s ohledem na prodlení s úhradou rovněž kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 42 970,66 Kč ke dni 1. 10. 2019 a zákonný úrok z prodlení z částky 505 253,11 Kč od 2. 10. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že dne 15. 6. 2016 došlo mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru. Ve smlouvě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 700 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit společně s úrokem ve výši 6,5 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 7 990 Kč splatných k 20. dni v měsíci, kdy první z nich byla splatná ke dni 20. 7. 2016 a poslední ke dni 22. 6. 2026. V článku 8.2 smlouvy bylo sjednáno oprávnění prohlásit celý úvěr za splatný v případě, že žalovaný poruší některou z povinností stanovených v článku 8.1 smlouvy, k nimž patřilo mimo jiné prodlení se splácením splátky úvěru po dobu delší než tři měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek. K této smlouvě žalobkyně doložila také formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru podepsaný žalovaným. Dodatkem ke smlouvě o úvěru ze dne 3. 4. 2017 byly sníženy splátky na 6 180 Kč měsíčně od dubna 2017, poslední měla být uhrazena dne 20. 7. 2026. 4. Žalobkyně dále doložila Žádost žalovaného o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 15. 6. 2016. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem 19 870 Kč, což bylo ověřeno potvrzením zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 14. 6. 2016, ze kterého bylo zjištěno, že jeho čistý měsíční příjem je 19 700 Kč. Dále žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. Jako své výdaje žalovaný uvedl splátky úvěrů u právní předchůdkyně žalobkyně ve výši 350 Kč měsíčně. Z dokumentu nazvaného„ posouzení úvěruschopnosti klienta“ bylo zjištěno, že výdaje žalovaného banka stanovila podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 977 Kč měsíčně. Dotazem do CCB a systémů banka dále zjistila, že měl žalovaný ještě osobní úvěr se splátkou 2 145 Kč měsíčně. 5. Právní předchůdkyně žalobkyně doložila i výpisy z běžného účtu žalovaného za období od prosince roku 2015 do června roku 2016, z nichž lze vyčíst, že v červnu 14. 6. 2016 byla žalovanému vyplacena mzda ve výši 19 920 Kč, dále mimo to byly prováděny i vklady na účet žalovaného. Žalovaný zpravidla vybíral finanční prostředky z bankomatu, popř. prováděl domácí platby. Dne 22. 2. 2016 splatil exekuci ve výši 29 653,30 Kč, v červnu 2016 si vzal žalovaný úvěr Peníze na klik Z výpisu z účtu bylo dále zjištěno, že v prosinci 2015 byl konečný zůstatek na účtu 739,69 Kč, v lednu 2016 byl zůstatek - 153,23 Kč, v únoru 2016 byl zůstatek 984,85 Kč, v březnu 2016 byl zůstatek 4 126,72 Kč, v dubnu 2016 byl konečný zůstatek - 12,55 Kč, v květnu 2016 byl ve výši - 2,55 Kč, v červnu 2016 ke dni 30. 6. 2016 byl konečný zůstatek na účtu - 25,04 Kč. 6. Dopisem ze dne 1. 9. 2018 byl žalovaný vyzván k úhradě veškerých doposud splatných dlužných pohledávek vzniklých z titulu smlouvy o úvěru do 3. 10. 2018 z důvodu prodlení s úhradou splátek s tím, že v opačném případě po něm bude požadováno okamžité splacení celého úvěru. Jelikož žalovaný výzvy nedbal a dlužné pohledávky neuhradil, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění úvěru, což bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 3. 10. 2018. Pohledávka byla následně postoupena žalobkyni s účinností ke dni 1. 10. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 10. 2019, jehož odeslání téhož dne žalobkyně prokázala podacím lístkem. K úhradě celkové dlužné částky nejpozději do 2. 11. 2019 byl žalovaný vyzván předžalobní upomínkou ze dne 23. 10. 2019, jejíž odeslání dne 23. 10. 2019 žalobkyně prokázala podacím lístkem. 7. Z doloženého dokumentu označeného jako„ Podklady pre súdne konanie“ plyne, že žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil na poskytnutý úvěr částku 339 517 Kč zahrnující jak splátky samotného úvěru, tak i poplatky a úroky z prodlení. Poslední platba byla učiněna 3. 7. 2018. 8. S ohledem na skutečnost, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přímo ze strany původní věřitelky (právní předchůdkyně žalobkyně) nepovažoval soud za nutné provádět k důkazu další listiny dokládající postoupení pohledávky (smlouva o postoupení pohledávek, potvrzení o zaplacení dohodnuté úplaty). Obdobně to platí pro Sazebník [právnická osoba] a Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], i provedení těchto důkazů se s ohledem na právní názor soudu ohledně platnosti soudu stalo nadbytečným. 9. Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 10. Na zamýšlený smluvní vztah (s ohledem na datum uzavření úvěrové smlouvy) dopadá úprava obsažená v zákoně číslo 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, účinném do 30. 11. 2016 (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), neboť žalobkyně (resp. její právní předchůdkyně) je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 11. Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.“ 12. Výše citované ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají