ECLI: ECLI:CZ:OSHO:2022:14.C.208.2021.1 Datum: 2022-05-10 Předmět: zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím Ustanovení: ["§ 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.", "§ 202 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 142 z. č. 99/1963 Sb.", "§ 1970 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 1879 z. č. 89/2012 Sb.", "§ 115a z. č. 99/1963 Sb.", "§ 11 vyhl. č. 177/1996 Sb.", ["elektronický podpis""peněžité plnění""postoupení pohledávky""smlouva o úvěru"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím. Aplikuje: § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., § 202 (99/1963 Sb.), § 142 (99/1963 Sb.), § 1970 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 8 000 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno] se žalovaným uzavřel smlouvu o úvěru, na základě níž žalovanému dne [datum] poskytl finanční prostředky ve shora uvedené výši, které se žalovaný zavázal splatit do 1. 12. 2018. Tato smlouva pak byla uzavřena prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobkyně, kde se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a e-mailové adresy, čímž zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaný zaslal právnímu předchůdci žalobkyně žádost o poskytnutí konkrétního úvěru a v návaznosti na to mu byl ze strany právního předchůdce žalobkyně zaslán návrh konkrétní smlouvy. S tímto návrhem žalovaný projevil souhlas tím způsobem, že ze svého účtu zaslal na účet právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 1 Kč s poznámkou„ souhlasím s [anonymizováno]“. Žalovaný však právnímu předchůdci žalobkyně na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil a zůstal mu tak dlužen zažalovanou částku. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. S ohledem na prodlení žalovaného žalobkyně požadovala také zaplacení úroku z prodlení, a to za období od 2. 12. 2018, tj. ode dne následujícího po splatnosti úvěru, do zaplacení v zákonné výši.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena rámcová smlouva o úvěru rámcově upravující právní vztahy vznikající mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru a související právní vztahy. Téhož dne byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena také smlouva o úvěru [číslo] v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 8 000 Kč splatné do 1. 12. 2018. K této smlouvě žalobkyně doložila rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Obě smlouvy byly uzavřeny za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem prostřednictvím formuláře umístěného na webových stránkách právního předchůdce žalobkyně v souladu s článkem 5. 7. rámcové smlouvy. Z doloženého výpisu z účtu právního předchůdce žalobkyně je zřejmé, že dne [datum] byla na tento účet připsána částka 1 Kč odeslaná z účtu uvedeného v úvěrové smlouvě, jehož majitelem byl dle sdělení [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] žalovaný. Dne [datum] byla z účtu právního předchůdce žalobkyně odeslána na účet žalovaného částka 8 000 Kč, což bylo rovněž zjištěno z výpisu z tohoto účtu. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], k níž žalobkyně doložila rovněž podací lístek z téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů.
4. Je zjevné, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“
5. Předmětná smlouva o úvěru byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A též v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“
6. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (ve znění účinném do 23. 7. 2021), dle jehož ustanovení § 7„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“
7. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kombinací kliknutí na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní právního předchůdce žalobkyně a zasláním verifikační platby z účtu žalovaného na účet právního předchůdce žalobkyně. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
8. Právní předchůdce žalobkyně své povinnosti ze smlouvy dostál, když žalovanému vyplatil na jeho účet finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, avšak žalovaný nikoli, neboť poskytnuté finanční prostředky nesplatil.
9. Pohledávka za žalovaným představující poskytnutou jistinu úvěru byla následně v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku, který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
10. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku:„ Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Tento úrok žalobkyně požadovala od prvního dne prodlení v zákonné výši.
11. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl.
12. Pro úplnost ještě třeba dodat, že v tomto případě nebylo dle názoru soudu povinností právního předchůdce žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného tak, jak to předpokládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jelikož se jednalo o úvěr poskytnutý bez úroku a jakékoli úplaty (vyjma zcela nepatrné částky 1 Kč zaslané z účtu žalovaného na účet právního předchůdce žalobkyně za účelem projevení souhlasu se zněním smlouvy), přičemž z § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru plyne, že se na tyto případy nevztahuje ustanovení § 86 zákona.
13. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení plně úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Zástupce žalobkyně učinil ve věci tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba, výzva k plnění). Dle názoru soudu jde v daném případě zcela jednoznačně o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, o čem svědčí množství obdobných návrhů podávaných ze strany žalobkyně ke zdejšímu soudu (např. pod sp. zn. 14 C 208/2021, pod sp. zn. 5 C 175/2021 či pod sp. zn. 20 C 221/2021) a je tak třeba určit výši náhrady nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu 200 Kč a dále právnímu zástupci žalobkyně podle § 14b advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů. Celkem tedy náklady žalobkyně (včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 1 489 Kč.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.