14 C 50/2022-40 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 225 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 2. 2021 úvěrovou smlouvu [číslo], na základě níž žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 30 000 Kč, přičemž 27 500 Kč bylo vyplaceno žalovanému a 2 500 Kč bylo převedeno na účet zprostředkovatele úvěru. Žalovaný poskytnutý úvěr čerpal a zavázal se k jeho řádnému splácení včetně úroků. Tuto svoji povinnost si však neplnil a žalobkyně proto úvěr zesplatnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 26 136 Kč, dlužných splátek úvěru ve výši 3 150 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 437 Kč, nákladů na upomínání ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za období od 25. 8. 2021 do 10. 10. 2021 ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 30 438 Kč kapitalizované částkou 1 142 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč za prodlení s úhradou splátek. Žalobkyně dále požaduje úrok ve výši 21,05 % ročně a zákonný úrok z prodlení, obojí z částky 27 849 Kč od 25. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný k žalobě pouze uvedl, že nesouhlasí s výpočtem žalované částky a dále zůstav nečinný. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud z předložených listin zjistil následující skutkový stav. 5. Žalobkyně se žalovaným podepsali dne 5. 2. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč tak, že dle čl. II. v případě neúčelového úvěru zprostředkovaného zprostředkovatelem bude na účet zákazníka převedena částka ve výši 27 500 Kč a 2 500 Kč bude převedeno na účet zprostředkovatele, jako jeho provize. Žalovaný se zavázal splácet takto čerpaný úvěr 40 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 050 Kč, počínaje dnem 20. 3. 2021. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve smlouvě, a to ve výši 21,05 %. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž [ulice] podmínky. Strany si ve smlouvě a obchodních podmínkách sjednaly, že v případě, že se klient dostane do prodlení se splácením jedné splátky nebo její části po dobu delší než 2 měsíce má žalobkyně právo prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. V čl. IV smlouvy byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné splátky za každý den prodlení, dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z neuhrazeného zůstatku úvěru v případě zesplatnění úvěru a smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ porušení povinnosti. Dle čl. IV, bodu 4 smlouvy byl zákazník povinen hradit poplatky za upomínky a náklady za vymáhání dle Sazebníku poplatků ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. 6. Dle výpisu z účtu byl úvěr žalovanému poskytnut dne 12. 2. 2021 a dle bonity smlouvy uhradil žalovaný na dluh pouze 4 200 Kč a zůstal tak žalobkyni dlužen 26 136 Kč na jistině a 3 150 Kč na splátkách. 7. Dle posouzení úvěruschopnosti zákazníka měl žalovaný příjem 17 500 Kč (dle výplatních pásek v měsíci prosinci 2020 ve výši 19 466 Kč, dle potvrzení o příjmu 17 601 Kč), výdaje úvěr 5 000 Kč, na bydlení 2 500 Kč, ostatní 3 000 Kč, životní minimum 3 860 Kč a nezabavitelná částka činila 5 862 Kč. Dle výpisu nebyl žalovaný v exekuci ani insolvenci. Dle informačního výpisu z katastru nemovitostí byla žalovaný vlastníkem rodinného domu [adresa], zapsaného na listu vlastnictví [číslo] pro obec a k. ú. [obec]. 8. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužných splátek úvěru upomínkami ze dne 23. 7. 2021 a 24. 8. 2021. Dopisem ze dne 24. 9. 2021 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž tento dopis byl dle podacího lístku odeslán téhož dne. 9. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § [číslo] tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Žalobkyně a žalovaný podepsaly úvěrovou smlouvu [číslo]. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému bezhotovostně dohodnutou částku 30 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil pouze 4 200 Kč. 10. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalovaného činily cca 17 600 Kč měsíčně a byly ze strany žalobkyně ověřeny výpisem z bankovního účtu, výplatními lístky. Výdaje žalovaného nebyly před podpisem úvěrové smlouvy dostatečně ověřeny. Žalovaný pouze doplnil při posuzování smlouvy údaje o svých výdajích na bydlení 2 500 Kč měsíčně s tím, že hypoteční úvěr 5000 Kč měsíčně hradí jeho otec. Tyto výdaje na bydlení nebyly dostatečně doloženy, nadto není zřejmé, z jakých důvodů otec žalovaného hradil hypoteční úvěr (aniž by měl příjem z pronájmu) a jaké jsou tedy jeho skutečné výdaje, když tento rozpor nebyl žalobkyní nijak řešen. Celkové výdaje i s hypotékou přesáhly celkové příjmy žalovaného. Poskytovatel je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Výdaje žalovaného spojené s bydlením nebyly ze strany žalobkyně řádně prověřeny, tyto přitom tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Odhad nákladů je možno učinit dle názoru soudu pouze u takových dat, které není možné u spotřebitele zjistit, nebo které nelze snadno ověřit. Ve vztahu k ostatním životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalované žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala a spokojila se s pouhým (ničím nepodloženým) prohlášením žalované. 11. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové a příjmové stránce žalovaného a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 41