20 C 130/2021-38 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 367,60 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1 096,77 Kč (29,00 % ročně z 7 280,78 Kč od 18. 7. 2019 do 20. 1. 2020), kapitalizovanými zákonnými úroky z prodlení ve výši 998,78 Kč (8,50 % ročně z 7 280,78 Kč od 19. 6. 2018 do 20. 1. 2020), úroky ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 280,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroky z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 280,78 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to vše z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, Smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], kterou se žalovanou uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba] [anonymizováno]. Na základě uzavřené smlouvy žalovaná obdržel částku 8 000 Kč a současně se zavázala kromě jistiny zaplatit rovněž částku ve výši 7 233 Kč, která představuje kapitalizovaný úrok ve výši 1 431 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a poplatek za komfortní splácení ve výši 2 358 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Žalovaná za celou dobu uhradila 1 000 Kč. Pohledávka byla dne [datum] postoupena na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání. 3. Soud na základě provedených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovanou byla podepsána dne [datum] Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 8 000 Kč v hotovosti a žalovaná měla vrátit mimo částku 8 000 Kč, také částku 7 233 Kč, která představovala kapitalizovaný úrok ve výši 1 431 Kč, částku za administrativní činnost ve výši 3 444 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 358 Kč, a to vše v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 1 000 Kč. 4. Ze zákaznické karty ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná bydlí jako nájemník, je svobodná, má dosažené [anonymizováno] vzdělání, pracuje na plný pracovní úvazek jako [anonymizováno], když předložila pracovní smlouvu. Dále uvedla, že její měsíční výdaje činí 5 000 Kč, její příjmy 9 823 Kč, když současně bylo uvedeno, že její příjem činí 3 823 Kč a jako ostatní příjem uvedla 5 500 Kč a další příjmy domácnosti 5 00 Kč, avšak současně uvedla jen jeden zdroj příjmů. Současně je uvedeno, že byly předloženy výplatní pásky za březen. 5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka [číslo]) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což bylo žalované sděleno oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, které ji bylo odesláno dle podacího lístku dne 14. 2. 2020, když současně byla vyzvána k uhrazení dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 28. 1. 2021, který ji byl odeslán dle podacího lístku dne 29. 1. 2021. 6. Žaloba je z části důvodná. 7. Na základě shora uvedených zjištění má soud za prokázané, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla podepsána smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.“ 8. Následně byla pohledávka postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky na žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. 9. Jelikož žalovaná ve smluvním vztahu vystupuje jako spotřebitel, byl soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost uvedenou v ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), tedy zda s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalované. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ,„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Způsob, jakým měla předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 10. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, dále dovodil, že:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ 11. Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce žádala od žalované informace o její finanční situaci. Příjmy ani výdaje však právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně neověřovala, když nezkoumala nesoulad v tvrzení, že žalovaná má pouze jeden zdroj příjmů, ale současně uvedla tři různé příjmy. Dále uvedla, že její celkové náklady činí 5 000 Kč, avšak bez jakéhokoli přezkoumání, alespoň základních nutných pravidelných výdajů jako je bydlení. V roce 2018 činily normativní náklady na bydlení cca 5 000 Kč a životní minimum činilo cca 3 000 Kč, tedy více, než jak uvedla žalovaná v zákaznické kartě, když předchůdkyně se těmito rozdíly nezabývala. Rovněž nezkoumalo skutečnost, že žalobkyně jako příjem uvedla 3823 Kč, avšak výdaje 5 000 Kč, když současně neuvedla, z čeho ostatní příjmy pocházejí. 12. Bez dostatečně ověřených údajů o příjmech a výdajích řádnou analýzu finančního rozpočtu žalované nelze provést, a proto si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a posoudit jeho schopnost úvěr splácet. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) ZSÚ, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“. Za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně nemá jakékoliv konkrétní a ověřené informace o finanční historii žalované a vychází u příjmů a výdajů téměř výlučně z tvrzení žalované, které si dostatečně neprověří, je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně na splnění své povinnosti s odbornou péčí posuzovat úvěruschopnost naprosto rezignovala. Proto má soud za to, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované. Poskytovatelé úvěrů dle názoru soudu musí před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Právní úprava je orientovaná na ochranu spotřebitele (jakožto slabší smluvní strany) před neschopností splatit úvěr, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele – poskytovatele spotřebitelského úvěru, který musí soudu předložit doklady o příjmech a výdajích spotřebitele tak, aby mohlo být ověřeno, že skutečně řádně ověřil tvrzení žalované o jeho finanční situaci. Přezkoumání úvěruschopnosti spotřebitele je přitom myšlenkový postup, který musí být přezkoumatelný a údaje poskytnuté spotřebitelem musí být ve smyslu shora citované judikatury doloženy objektivními podklady. 13. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost žalované nebyla posuzována řádně a s náležitou péčí, což má za následek neplatnost smlouvy o zápůjčce. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o n