20 C 143/2021-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 49 987,66 Kč z titulu dvou uzavřených smluv o zápůjčce, kdy první smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na základě této smlouvy byla žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně, společnosti [právnická osoba] poskytnuta částka 19 000 Kč a žalovaný se zavázal k tomu zaplatit částku 15 471 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 916 Kč. Žalovaný uhradil 5 750 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni a žalobkyně se z titulu této smlouvy domáhá zaplacení 26 670,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 434,68 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 27. 9. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 01. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 118,75Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 18. 7. 2018, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020, úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 15 353,27 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 2. Dále žalobkyně uvedla, že druhá smlouva [číslo] byla uzavřena dne [datum] a na základě této částky byla žalovanému ze strany předchůdkyně žalobkyně společnosti [právnická osoba] poskytnuta částka 15 000 Kč, když žalovaný se současně zavázal k tomu uhradit 10 517 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách po 426 Kč. Na tuto smlouvu žalovaný uhradil 3 200 Kč. Dne [datum] došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyně a žalobkyně se z titulu této smlouvy domáhá zaplacení 22 317 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 748,09 Kč (úrok ve výši 29,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 13. 8. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 20. 1. 2020), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 691,55 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 9,00 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 6. 9. 2018, tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným do 20. 1. 2020), úroků ve výši 29,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 25 774,47 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 9,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 13 478,49 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 3. Žalobkyně uvedla, že žalovaný předmětné částky nezaplatil ani na základě výzvy ze dne 20. 1. 2020, ve které byl i informován o postoupení pohledávky a ani na základě předžalobní výzvy, a proto se žalobkyně domáhá zaplacení výše uvedených částek soudní cestou. Dále žalobkyně uvedla, že právní předchůdce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet, kdy zejména vycházel z informací mu poskytnutých ze strany žalovaného, když k jeho tvrzení byly vyžádány i příslušné podklady. 4. K nařízenému jednání soudu se žádný z účastníků nedostavil. Žalobkyně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti a žalovaný, ač byl řádně předvolán, k jednání se nedostavil ani nepožádal včas z důležitého důvodu o jeho odročení. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. tak soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků řízení. 1. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 34 471 Kč v měsíčních splátkách po 1 916 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa trvalého pobytu na úřadě, informace, že žije s rodiči, má dosažené základní vzdělání, je svobodný, má plný pracovní úvazek, pracuje v [anonymizováno], mzdu dostává v korunách, a to ve výši 10 790 Kč. Dále bylo uvedeno, že příjem domácnosti činí 30 000 Kč, výdaje činí 3 500 Kč bez uvedení, co konkrétně tato částka představuje. Měly být předloženy výplatní pásky za listopad a prosinec roku 2017 a leden 2018 a pracovní smlouva ze dne [datum]. Dále soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] ve které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaný se zavázal žalobkyni vrátit celkem 25 517 Kč v týdenních splátkách po 426 Kč. V rámci smlouvy byla vyplněna zákaznická karta, ve které byly uvedeny iniciály žalovaného, jeho adresa trvalého pobytu na úřadě, informace, že žije s rodiči, má dosažené základní vzdělání, je svobodný, má plný pracovní úvazek, pracuje v [anonymizováno], mzdu dostává v korunách, a to ve výši 19 890 Kč. K tomu měla být předložena pracovní smlouva ze dne [datum], tedy z data dřívějšího, než jak bylo uvedeno u první půjčky a současně mzda byla o cca 9 000 Kč vyšší. Současně uvedl, že výdaje činí 3 500 Kč bez konkretizace, co tato částka představuje. V rámci výdajů nebyly uvedeny splátky z předchozího úvěru. Měly být doloženy výplatní pásky ze měsíc duben a květen roku 2018. Z tabulky umoření soud zjistil, že na smlouvu ze dne [datum] byla uhrazena částka 5 750 Kč a na smlouvu ze dne [datum] částka 3 200 Kč. Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky výzvou, která byla odeslána dne 29. 1. 2021. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení předmětných pohledávek na současnou žalobkyni a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek, když tato listina byla žalovanému odeslána dne 14. 2. 2020. 1. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (položka [číslo] a [číslo]) vzal soud za prokázané, že předmětné pohledávky byly postoupeny na žalobkyni ve smyslu § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“. 1. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí mimo jiné ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. 1. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 1. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. 1. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum] Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě kterých předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a 15 000 Kč. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. 1. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019). Z uvedených soudních rozhodnutí plyne, že soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu žalovaného spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti je nutno vykládat za použití § 588 zá