20 C 202/2021-56 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán uhradit částku ve výši 10 863,87 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok opírala o tvrzení, že dne [datum] uzavřela předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]) se žalovaným smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které mohl žalovaný čerpat kontokorentní úvěr [anonymizováno] ve výši 7 000 Kč, dluh se žalovaný zavázel splácet v souladu se smluvními podmínkami spolu se sjednaným úrokem. Protože však žalovaný nesplácel dluh řádně a včas, zesplatnila předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 3. 9. 2018. Následně byla na základě smlouvy ze dne [datum] pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak za žalovaným eviduje dluh – jistinu ve výši 10 071,92 Kč, úrok z prodlení za dobu ke dni 3. 9. 2018 ve výši 791,95 Kč. Dále se žalobkyně domáhala úroku z prodlení 9 % ročně z částky 10 071,92 Kč od 4. 9. 2018 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit, a to zejména jeho lustrací v interních a externích databázích dlužníků. Předchůdkyně žalobkyně porovnala příjmy žalovaného, které uváděl ve výši 7 834 Kč měsíčně a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný měl současně závazky s celkovou výší měsíčních splátek 2 150,63 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci nařídil jednání. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne [datum] požádal předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] (úvěru), žalovaný uvedl v žádosti výši průměrného čistého měsíčního příjmu 7834 Kč (výplatní doklad), který představuje starobní důchod, celkový čistý měsíční příjem domácnosti uvedl ve výši 45 000 Kč. Žalovaný uvedl, že bydlí v pronájmu. Žalovaný splácel měsíčně závazky ve výši 2 150,63 Kč ([anonymizováno] člena [anonymizováno]). 4. Předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala zřídit a vést žalovanému běžný účet. Dále mimo jiné banka poskytla žalovanému spotřebitelský kontokorentní úvěr [anonymizováno] povolením debetního zůstatku běžného účtu za podmínky dodržení měsíčního kreditního příjmu. Žalovaný se zavázal nepřekročit limit úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly i dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne [datum]. K běžnému účtu byl sjednán povolený limit debetního zůstatku 7 000 Kč. Minimální měsíční kreditní příjem pro žalovaného byl stanoven na 50 % povoleného limitu. Úroková sazba byla 21,99 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byl sazebník poplatků. Nedílnou součástí smlouvy byly i všeobecné obchodní podmínky, ve kterých bylo stanoveno, že v případě porušení smluvních povinností žalovaným, může předchůdkyně žalobkyně smlouvu ukončit. 5. Z výpisu z úvěrového účtu a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný úvěr ve formě povoleného debetního zůstatku 7 000 Kč čerpal, žalovaný nedodržel podmínky smlouvy, když překročil povolený limit, ke dni 17. 6. 2020 byl dluh žalovaného na jistině 10 071,92 Kč, na úroku z prodlení 791,95 Kč. 6. Přípisem ze dne 2. 4. 2018 bylo oznámeno žalovanému ukončení poskytování úvěru. Dluh ze smlouvy byl převeden na nově zřízený úvěrový účet, o čemž byl žalovaný informován přípisem ze dne 4. 4. 2018. Dluh žalovaného byl dle přípisu ze dne 3. 9. 2018 ve výši 10 071,92 Kč a žalovaný byl vyzván k jeho úhradě. Následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] (potvrzení, protokol [číslo]) pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 25. 6. 2020. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva dne 29. 6. 2020 (poštovní podací arch), kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu s tím, že jinak bude podána žaloba. 7. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o úvěru upravuje občanský zákoník v § 2395 tak, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky“. Předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali úvěrovou smlouvu dne [datum]. Žalovaný jednal jako spotřebitel. Předchůdkyně žalobkyně jakožto úvěrující či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o úvěru splnila tím, že poskytla žalovanému dohodnutou částku, když žalovaný běžný účet vedený předchůdkyní žalobkyně přečerpal do debetního zůstatku. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ 8. Smlouvu o úvěru z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním smlouvy úvěruschopnost žalovaného, který jednal jako spotřebitel, v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal z předložených důkazů za prokázané, že příjmy žalovaného asi 7 834 Kč měsíčně byly ze strany předchůdkyně žalobkyně ověřeny výplatním dokladem, tvrzené příjmy ostatních členů domácnosti ve výši 45 000 Kč měsíčně nebyly ověřeny, výdaje žalovaného nebyly ověřeny žádnými doklady. Náklady spojené s bydlením navíc tvoří podstatnou část výdajů každého člověka. Žalovaný měl ověřený příjem 7 834 Kč měsíčně. V případě započtení výdajů na zjištěné splátky úvěrů žalovaného 2 150,63 Kč měsíčně, životního minima jednotlivce ve výši 3 410 Kč k úhradě stravy a nezbytných výdajů ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu a normativních (průměrných) nákladů na nájemní bydlení 4 763 Kč měsíčně ve smyslu zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, vychází, že žalovaný nebyl schopen úvěr splatit. Soud byl nucen, při výpočtu schopnosti splatit úvěr, vycházet z normativních (průměrných) nákladů na bydlení a částky životního minima, když žalobkyně výši výdajů na nájemní bydlení žalovaného nedoložila ani nesdělila, jaké měsíční výdaje žalovaný uváděl, nedoložila ani, že by její předchůdkyně prověřovala další tvrzené příjmy domácnosti. Poskytovatel úvěru je přitom povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat, a proto se za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr a tyto také prověřuje. Lze tedy uzavřít, že ohledně výdajů žalovaného žalobkyně na jejich zjišťování v podstatě rezignovala, tyto výdaje přitom byly snadno zjistitelné, a to např. doložením nájemní smlouvy. 9. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Předchůdkyně žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žalobkyně dostatečně nedoložila dokumenty o výdajové a příjmové stránce žalovaného a tím neprokázala, že její předchůdkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitk