20 C 203/2021-35 — Okresní soud v Hodoníně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. [právnická osoba] před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného jeho vyhledáváním v databázi dlužníků, získáním informací o příjmech a výdajích od žalovaného, prověřováním pohybů na bankovním účtu žalovaného. Žalovaný uzavřel s předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr 61 069 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem 14,9 % ročně. Žalovaný v rozporu se smlouvou neplatil sjednané úvěrové splátky, předchůdkyně žalobkyně proto prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 1. 2020, dlužná částka jistiny činila 47 667,62 Kč a dále příslušenství. Poté žalovaný na dluh uhradil do 25. 11. 2020 ještě 49 500 Kč, tato částka se započetla na jistinu a na příslušenství dluhu dle smlouvy. Po započtení plateb žalovaného činí dlužná jistina 12 333,19 Kč, které se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, domáhá. Dále se žalobkyně domáhá úroku 14,9 % ročně z částky 12 333,19 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z částky 12 333,19 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Soudu byly předloženy následující důkazy a soud z nich zjistil následující skutkový stav. Dne [datum] žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] požádal o poskytnutí úvěrového produktu. K posouzení jeho úvěruschopnosti žalovaný uvedl, že jeho mzda činí 16 379 Kč měsíčně, za nájem hradí 4 000 Kč měsíčně. Žalovaný dále předložil výpis ze svého účtu za leden 2019 a prosinec 2018, na účtu mu zůstávala částka 100 Kč, dále bylo zjištěno, že dne [datum] mu přišla na účet mzda 18 931 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla i lustraci žalovaného v CCB, lustraci jeho dokladů v evidenci neplatných dokladů, to vše s negativním výsledkem. Smlouvou o úvěru ze dne [datum] se předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr na sloučení předchozích úvěrů a půjček ve výši 61 069 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky 24 splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně. Výše úroku z úvěru činila 14,9 % ročně, úrok se připisoval k jistině a stal se její součástí vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce. Účelem úvěru bylo i splacení dluhu z předchozího revolvingového úvěru 21 069 Kč, který žalovanému poskytla předchůdkyně žalobkyně, zbytek částky mohl žalovaný použít dle uvážení. Pořadí započtení splátek na jednotlivé pohledávky ze smlouvy bylo upraveno v článku 3.. Dále se žalovaný zavázal uhradit poplatky za související služby ve výši dle ceníku. Dle bodu 8.1 v případě, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky po dobu delší než 3 měsíce, mohla předchůdkyně žalobkyně prohlásit úvěr za splatný. Na základě dohody ze dne [datum] byla smlouva o dříve uzavřeném revolvingovém úvěru žalovaného s předchůdkyní žalobkyně ukončena. 4. Z„ podkladú pre súdné konanie“ soud zjistil, že žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, když jednu splátku neuhradil déle než 3 měsíce. Předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr za splatný ke dni 22. 1. 2020 z důvodu nehrazení splátek žalovaným. Ke dni zesplatnění dluhu dne 22. 1. 2020 činil dluh žalovaného na jistině 47 667,62 Kč a dále dlužil žalovaný příslušenství pohledávky. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 9. 4. 2020. Následně žalovaný uhradil na svůj dluh splátkami v době od 4. 5. 2020 do 25. 11. 2020 celkem 49 500 Kč, tato částka byla započtena na jistinu a příslušenství pohledávky v souladu se smlouvou. Po započtení zůstal žalovaný žalobkyni dlužen žalovanou částku 12 333,19 Kč. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ze dne 4. 3. 2021, kde byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba. 5. Soud věc právně hodnotil následovně. Soud má z žalobkyní předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela se žalovaným úvěrovou smlouvu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Smlouva byla uzavřena poté, co byla řádně posouzena schopnost žalovaného úvěr splatit, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když předchůdkyni žalobkyně byly předloženy výpisy z účtu žalovaného, se kterými porovnala jeho tvrzení o příjmech a výdajích, dále provedla lustraci žalovaného v rejstřících dlužníků a ověřila platnost jeho dokladů. Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 61 069 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr průběžně čerpal a zavázal se poskytnuté peněžní prostředky splácet s úroky z úvěru 14,9 % ročně a poplatky za související služby dle ceníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, jak vyplývá z podkladů předchůdkyně žalobkyně, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami prohlásila úvěr za splatný v souladu s § 1931 o. z., který stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., který stanoví, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Po zohlednění plateb žalovaného, který po zesplatnění ještě platil splátky do 25. 11. 2020 (tyto byly na dluh započteny v souladu se smlouvou), žalovaný zůstal žalobkyni dlužen částku jistiny 12 333,19 Kč, žalobkyně má dále právo i na zaplacení úroku 14,9 % ročně z částky 12 333,19 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení. V souladu s § 1970 o. z.„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Žalobkyni tak vzniklo právo i na úhradu úroku z prodlení 10 % ročně z částky 12 333,19 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobkyní nijak nevyvrátil, soud žalobkyni přiznal jí požadovaný nárok a žalobě vyhověl. 6. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. za splnění podmínek § 142a o.s.ř. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 300 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 12 333,19 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výdajů dle ust. § 14b) odst. 5 písm. a) vyhlášky ve výši 100 Kč za každý tento provedený úkon právní služby a 21 % DPH z 1 200 Kč, tj. 252 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Soud aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., když má za to, že ve věci se jedná o formulářovou žalobu v intencích nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3923/11, tj. o návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj odlišuje jen v minimální míře, a to takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob a účastníků předmětu řízení dostatečně individualizován, kdy základ právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření bude totožný či jen s drobnými odchylkami, z rozhodovací praxe soudu je známo, že obdobné návrhy žalobkyně podala mnohokrát, a to např. ve věcech vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 292/2021, 5 C 118/2021. Soud nepřiznal odměnu za doplnění žaloby, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné.