20 C 230/2021-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 4 848,58 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 443,01 Kč od 9. 10. 2019 do 20. 4. 2020, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 337,68 Kč od 9. 10. 2019 do 20. 4. 2020, úrokem ve výši 21,2 % ročně z částky 4 848,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 4 848,58 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % ročně. Uvedla, že žalovaný dne [datum] uzavřel Smlouvu o úvěru [anonymizováno 6 slov] [číslo] na základě které mu předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla úvěr ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 283,42 Kč, a to od 15. 11. 2019. Žalovaný však úvěr nesplácel, proto byl zesplatněn, což bylo žalovanému sděleno dopisem ze dne 20. 4. 2020. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených klientem v žádosti. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a žalovaný se nedostavil bez omluvy. Na jednání byly provedeny důkazy, z nichž soud zjistil níže uvedené skutečnosti. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle smlouvy měla být žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč, která byla uhrazena na bankovní účet žalovaného téhož dne, jak bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu. Částka měla být splácena ve splátkách po 283,42 Kč (včetně pojištění) po dobu 24 měsíců. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaný uhradil dne 20. 11. 2019 částku 283,77 Kč. Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru nebyl podepsán a úvěr byl zesplatněn z důvodu nehrazení splátek, o čemž měl být žalovaný informován dopisem ze dne 22. 4. 2020, avšak nebylo zjištěno, zda a kdy mu byl tento dopis odeslán, když jakákoliv doručenka k tomuto soudu předložena nebyla. 4. Následně byla předmětná pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, o čemž byl žalovaný informován dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, ve kterém byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, když tento dopis mu byl odeslán dne 4. 2. 2021. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021, která byla odeslána dne 24. 2. 2021, avšak ani na tuto výzvu žalovaný nereagoval. 5. Z vyjádření předchůdkyně žalobkyně ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že předchůdkyně eviduje za žalovaným několik pohledávek ze 4 smluv. Dále bylo zjištěno, že žalovaný tvrdil, že má příjem 16 000 Kč, je svobodný a žije u rodičů, výdaje uvedeny nejsou. 6. Soudu rovněž byly předloženy základní produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru, sazebník poplatků a vysvětlení některých pojmů, avšak ani tyto listiny neobsahovaly podpis žalovaného. 7. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na základě čehož byla žalovanému poskytnuta částka 5 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalovaného nebyly před podpisem smlouvy o úvěru zkoumány ani ověřeny žádnými doklady. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalovaného zjišťovat a prověřovat. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalovaného a tedy to, zda je schopen úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce (úvěru) je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, i když mu poskytla předmětnou zápůjčku, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný jí naopak uhradil 283,77 Kč. Žalovaný tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. dluží 4 716,23 Kč. Rovněž žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaný povinen plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byl žalovaný vyzván oznámením o postoupení pohledávky, které bylo žalovanému odesláno dne 4. 2. 2021. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalovanému uvedená výzva doručena, má soud s ohledem na § 573 o. z. za to, že výzva byla doručena dne 9. 2. 2021, tedy od 10. 2. 2021 se žalovaný dostal do prodlení a je povinen platit úroky z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z. Ve zbývající části žaloby, byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. 9. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch (výrok I. – tj. cca 68%) a neúspěch (výrok II., tj. cca 32%) když v rámci posouzení úspěchu i neúspěchu je nutné porovnat nejen požadovanou jistiny, ale rovněž úroky), a proto žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, což v tomto případě odpovídá 36 % celkových nákladů. Celkové náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně - odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, písemné podání ve věci samé, výzva k plnění). Sazba odměny za jeden úkon právní služby činí dle ustanovení § 14b) odst. 1 písm. c) odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 200 Kč (při určování výše odměny soud vycházel z tarifní hodnoty sporu ve výši 5 000 Kč). Dále jsou náklady řízení tvořeny náhradou hotových výd