20 C 294/2021-65 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 27 398,87 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 597,99 Kč od 10. 10. 2018 do 24. 2. 2020, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 665,5 Kč od 10. 10. 2018 do 24. 2. 2020, úrokem ve výš 17,9 % ročně z částky 27 398,87 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 27 398,87 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %. Uvedla, že žalovaná dne [datum] uzavřela Smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] půjčka [číslo] na základě které jí předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] poskytla úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných 72 měsíčních splátkách po 743,54 Kč, a to od 20. 11. 2018. Žalovaná však úvěr nesplácela, proto byl zesplatněn, což bylo žalované sděleno dopisem ze dne 24. 2. 2020. Před podáním žaloby žalovaná uhradila 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že v rámci posouzení úvěruschopnosti vycházela z údajů uvedených klientem v žádosti. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a po celou dobu řízení zůstala nečinná. Soud nařídil jednání, ze kterého se žalobkyně omluvila, a žalovaná se nedostavila bez omluvy. Na jednání byly provedeny důkazy, z nichž soud zjistil níže uvedené skutečnosti. 3. Účastníci dne [datum] podepsali smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Dle smlouvy měla být žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, která byla uhrazena na bankovní účet žalované téhož dne, jak bylo zjištěno z výpisu z úvěrového účtu. Částka měla být splácena ve splátkách po 743,54 Kč (včetně pojištění) po dobu 72 měsíců. Z platební historie a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovaná uhradila za období od 10. 10. 2018 do 1. 1. 2021 částku 10 007,06 Kč. Současně se smlouvou byl podepsán i formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Před podpisem smlouvy podala žalobkyně žádost o úvěr, ve kterém uvedla, že její měsíční příjem činí 15 000 Kč, celkový příjem domácnosti 45 000 Kč, avšak současně uvedla, že je pouze 1 zdroj příjmu. Dále uvedla, že žije v pronájmu, je svobodná, má uzavřenou smlouvu na dobu neurčitou, když pracuje jako [anonymizováno], má 0 vyživovaných osob a nemá měsíční splátky. 4. Úvěr byl zesplatněn z důvodu nehrazení splátek, o čemž měla být žalovaná informována dopisem ze dne 26. 2. 2020, avšak nebylo zjištěno, zda a kdy jí byl tento dopis odeslán, když jakákoliv doručenka k tomuto soudu předložena nebyla. 5. Následně byla předmětná pohledávka postoupena Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek (pohledávka [číslo]) na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o.z.“, o čemž byla žalovaná informována dopisem nazvaným oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021, ve kterém byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, avšak bez vyčíslení částky, jen s odkazem na smlouvu, když tento dopis byl žalované odeslán dne 4. 2. 2021. Dále byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 23. 2. 2021, která byla odeslána dne 24. 2. 2021, avšak ani na tuto výzvu žalovaná nereagovala. 6. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi účastníky byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru, na základě čehož byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně měla povinnost posoudit před sjednáním této smlouvy úvěruschopnost žalované v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který jednal jako spotřebitel, když„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Soud vzal za prokázané, že příjmy ani výdaje žalované nebyly před podpisem smlouvy o úvěru zkoumány ani ověřeny žádnými doklady, když předchůdkyně se nijak nezabývala ani rozporem mezi tím, že příjem žalované měl činit 15 000 Kč, příjem celé domácnosti 45 000 Kč, když současně měl být k dispozici pouze jeden zdroj příjmu. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost žalované zjišťovat a prověřovat. Za této situace nelze učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostála své povinnosti řádně posoudit příjmovou a výdajovou stránku žalované, a tedy to, zda je schopna úvěr splatit. Žalobkyně nejednala v souladu s § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, který stanoví, že„ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 (poskytování úvěru) uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1“, když žádné dokumenty nedoložila a tím neprokázala, že splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce (úvěru) je neplatná, když podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.“ 7. Byť z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, soud s odkazem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009, dále rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -377/14, Radlinger, C- 76/10, Pohotovosť a zejména C -679/18, OPR-Finance) konstatuje, že se zde jedná o neplatnost absolutní a soud se musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru byla před uzavřením smlouvy splněna jeho zákonná povinnost zkoumat s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. S ohledem na to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost doložit, že (s kladným výsledkem) zkoumala úvěruschopnost žalované, i když mu poskytla předmětnou zápůjčku, soud konstatuje, že předložená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná a soud k této neplatnosti přihlíží i bez námitky účastníků, neboť smlouva je v rozporu s veřejným pořádkem ve smyslu § 588 o. z., který stanoví, že„ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.“ 8. Avšak soud má na základě shora předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná jí naopak uhradila 10 007,06 Kč. Žalovaná tak žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 2 o. z. dluží 19 992, 94 Kč. Rovněž žalobkyni vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena právním předpisem, nastala jeho splatnost prvního dne po dni, do kterého byl žalovaná povinna plnit. K vrácení bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 23. 2. 2021, která byla odeslána dne 24. 2. 2021. Jelikož nebylo prokázáno, kdy přesně byla žalované uvedená výzva doručena, má soud s ohledem na § 573 o. z. za to, že výzva byla doručena dne 1. 3. 2021, tedy do 2. 3. 2021 byla žalovaná povinna plnit a od 3. 3. 2021 se dostala do prodlení a je povinna platit úroky z prodlení z dlužné částky ve smyslu § 1970 o. z. 8. Ve zbývající části žaloby, byla žaloba zamítnuta s ohledem na absolutní neplatnost předmětné smlouvy. 8. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch (výrok I. – tj. cca 56%) a neúspěch (výrok II., tj. cca 44%) když v rámci posouzení úspěchu i neúspěchu je nutné porovnat nejen požadovanou jistiny, ale rovněž úroky), a proto žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu jejího úspěchu a neúspěchu, což v tomto případě odpovídá 12 % celkových nákladů. Celkové náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 096 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně - odměnou advokáta za 3 úkony p