22 C 118/2019-54 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení 5 395 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovaným dne 27. 4. 2016 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel na jím určený bankovní účet částku 3 000 Kč, kterou se zavázal splatit do 27. 5. 2016 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč. Ke způsobu kontraktace žalobkyně uvedla, že žalovaný se nejdříve zaregistroval na webových stránkách původní věřitelky, kde vyplnil své osobní a kontaktní údaje a číslo účtu. Navrhované znění smlouvy o úvěru žalovaný akceptoval vložením unikátního kódu a zaslal je v rámci uživatelského účtu, přičemž původní věřitelka posléze potvrdila přijetí návrhu. Žalovaný z dlužné částky ničeho neuhradil. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně pak požadovala po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 3 000 Kč včetně úroku z prodlení z této částky od 18. 8. 2017 do zaplacení, dále úroku ve výši 795 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 600 Kč, představující součet administrativních poplatků účtovaných za odeslání upomínek v důsledku prodlení žalovaného, a to ve výši 850 Kč za odeslání 1. upomínky a 250 Kč za odeslání 2. až 4. upomínky. 2. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] byl zjištěn úpadek žalovaného a bylo mu povoleno oddlužení, čímž došlo podle § 140a odst. 1 insolvenčního zákona k přerušení řízení. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 12. 4. 2022, bylo schválené oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. Tím bez dalšího odpadla překážka bránící pokračování v řízení. 3. Žalobkyně následně vzala žalobu zpět ohledně částky 81,59 Kč, kterou jí žalovaný uhradil v rámci oddlužení, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky od 13. 4. 2022 do zaplacení, tedy od doby zastavení insolvenčního řízení žalovaného a dále požadovala úroky z prodlení z částky 3 000 Kč jen do 17. 4. 2019. 4. Dle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to ještě před jednáním ve věci samé, soud řízení v souladu s § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. v požadovaném rozsahu zastavil, jak plyne z výroku I. tohoto rozsudku. 5. Předmětem řízení se tak nově stal požadavek žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 2 918,41 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč od 18. 8. 2017 do 17. 4. 2019 a z částky 2 918,41 Kč od 13. 4.2022 do zaplacení, úroku ve výši 795 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 1 600 Kč. 6. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 7. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] byla dne 27. 4. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 27. 5. 2016. Za to se žalovaný zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč. Tato smlouva byla v souladu s článkem 3.1 smlouvy uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem, uvedeným v čl. 4 smlouvy o všeobecných podmínkách poskytnutí úvěru. 8. Dle doloženého výpisu z účtu právní předchůdkyni žalobkyně zaslala žalovanému na účet uvedený ve smlouvě dne 27. 4. 2016 částku 3 000 Kč. 9. Původní věřitelka vyzývala žalovaného k úhradě jeho dluhu upomínkami ze dne 5. 6. 2016, 14. 6. 2016, 23. 6. 2016 a 2. 7. 2016, ve kterých ho rovněž informovala, že za zaslání těchto výzev mu účtuje 10. administrativní náklady ve výši 850 Kč (za 1. upomínku) a za další upomínky pak ve výši 250 Kč. 11. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2017 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, která je zahraniční osobou založenou dle maltského práva. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 3. 10. 2017, který mu byl zaslán dne 5. 10. 2017. 12. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván rovněž předžalobní upomínkou ze dne 3. 10. 2018, která mu byla odeslána dne 8. 10. 2018. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 15. Podle § 1970 o. z., může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 17. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 27. 4. 2016 platně uzavřena smlouva o úvěru, na základě které žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. S ohledem na výši poskytnuté částky nebylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle § 2 tohoto zákona byly z jeho působnosti vyňaty úvěry poskytnuté do částky nižší než 5 000 Kč. 18. Ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za prostý elektronický podpis tvořený zadáním jedinečného kódu v rámci uživatelského účtu ve webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně, a který je pro uzavření spotřebitelské smlouvy postačující (k tomu viz např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] nebo rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]). 19. Žalovaný se zavázal poskytnutou jistinu vrátit právní předchůdkyni žalobkyně společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč do 27. 5. 2016. Žalovaný tak ve sjednané lhůtě nicméně neučinil. V rámci následného insolvenčního řízení však uhradil žalobkyni částku 81,59 Kč. Soud proto posoudil žalobu jako důvodnou co do zaplacení jistiny ve výši 2 918,41 Kč i úroku (poplatku za poskytnutí úvěru) v částce 795 Kč, která vzhledem k výši poskytnuté jistiny nevybočuje z požadavků přiměřenosti a souladu s dobrými mravy. S ohledem na prodlení žalovaného je opodstatněn rovněž požadavek žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení, který žalobkyně požadovala v zákonné výši z částky 3 000 Kč od 18. 8. 2017 do 17. 4. 2019 (tj. do zahájení insolvenčního řízení) a následně z částky 2 918,41 Kč od 13. 4.2022 do zaplacení (tj. po zastavení insolvenčního řízení). 20. Co se týče požadavku na zaplacení částky 1 600 Kč, žalobkyní v žalobě označené jako smluvní pokuta a dle smlouvy součtu administrativních nákladů za čtyři zaslané upomínky ve výši 850 Kč a 3 x 250 Kč, soud shledal oprávněným zažalovaný nárok pouze co do částky 500 Kč. Věřitele sice nelze v zásadě omezovat ve způsobu vymáhání dlužné pohledávky a v důsledku toho rovněž v jeho snaze o mimosoudní vyřešení věci, neboť se jedná o věc jeho„ vymáhací politiky“, nicméně ne všechny náklady na tyto úkony lze přenášet na dlužníka. Poplatky za zaslané upomínky mají v zásadě pokrývat účelně vynaložené náklady poskytovatele úvěru vzniklé v souvislosti s upomínáním dlužníka. Soud však v posuzované věci shledal, že opakované zaslání čtyř upomínek, navíc v úzké časové návaznosti, nebylo v dané věci službou spotřebiteli, která by jej měla upozornit na jeho prodlení, ale sankce účelově zvyšující celkovou dlužnou částku. Jako přiměřené a účelně vynaložené náklady se pak soudu jeví náklady na zaslání dvou upomínek v částce 2 x 250 Kč, tj. v celkové výši 500 Kč. Účtování převyšujících poplatků soud považuje za jednání, jež ve smyslu § 1813 o. z. zakládá významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele, když poskytovatel úvěru žádnou takovou povinnost nemá. Stejně tak soudu není zřejmé, z jakého důvodu by měly náklady na zaslání 1. upomínky činit 850 Kč, zatímco v dalších případech„ pouze“ 250 Kč. Zasláním 1. upomínky oproti ostatním upomínkám nevznikly původní věřitelce žádné zvýšené náklady, které by měly jít k tíži žalovaného. Podle s