22 C 286/2021-48 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 48 796,51 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla dne 22. 1. 2019 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky do výše sjednaného úvěrového rámce a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splácet společně s úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše odpovídala 2,86 % z výše sjednaného úvěrového rámce. Kontraktace předmětné smlouvy proběhla prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně s názvem„ Správce financí“, které je obdobou internetového bankovnictví využívaného bankovními ústavy, a to poté, co se žalovaný do systému zaregistroval. Svou registraci žalovaný stvrdil potvrzovacím SMS kódem zaslaným mu na jím uvedené telefonní číslo a zvolil si přihlašovací jméno a heslo pro přístup do systému. V průběhu registrace byla ověřena totožnost žalovaného, kdy za tímto účelem musel žalovaný doložit dva doklady totožnosti a výpis z bankovního účtu. Po přihlášení do systému se žalovanému zobrazil návrh smlouvy a žalovaný souhlas s jejím zněním vyjádřil zadáním potvrzujícího SMS kódu ve webovém rozhraní žalobkyně, čímž byl nahrazen jeho podpis. K tomu, zda a jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že zjišťovala kreditní skóre žalovaného, k čemuž využívala statistický model. Tento proces byl vykonán automatizovaným systémem na základě parametrů vytvořených odbornými zaměstnanci a zahrnoval posouzení příjmové a výdajové stránky žalovaného a dále byl zohledňován věk, vzdělání, zdroj příjmu, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Výsledkem tohoto postupu bylo zjištění pravděpodobnosti dodržení úvěrových závazků ze strany žalovaného a určení nejvyšší měsíční splátky, při jejímž uhrazení zbyde žalovanému dostatek finančních prostředků k hrazení nezbytných životních výdajů a splácení dalších finančních závazků. Teprve za situace, kdy vyvstala pochybnost o pravosti tvrzení klienta, žalobkyně přistoupila k žádosti o předložení potvrzení o příjmu nebo výpisu z bankovního účtu apod. V tomto případě si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z účtu. Nadto provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, ISIR a [příjmení], přičemž nebylo zjištěno, že by měl žalovaný nějaké závazky po splatnosti vůči jiným subjektům. Žalobkyně v tomto ohledu odkázala na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další, v němž soud dospěl zejména k závěru, že nic nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady. Také zde bylo konstatováno, že článek 8 Směrnice neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem a poskytovatel může v závislosti na okolnostech daného případu zvážit, zda je nezbytné, aby byly informace poskytnuté spotřebitelem potvrzeny pomocí dalších údajů či zda se spokojí s informacemi poskytnutými spotřebitelem. Žalobkyně odkázala rovněž na komentář k § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterého nelze dovozovat jeden konkrétní nejlepší postup posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a dle kterého správně užitý statistický model založený kupříkladu na porovnání údajů deklarovaných spotřebitelem s údaji jiných spotřebitelů s podobným profilem, předvídá selhání spotřebitele lépe, než posouzení úvěrovým pracovníkem bez použití takového modelu. Dále komentář poukazuje na skutečnost, že řadu výdajů lze individuálně zjistit jen od spotřebitele a je v podstatě nemožné jejich výši jakkoli dokumentárně ověřit. Žalobkyně tedy uzavřela, že její odbornou péči při posuzování úvěruschopnosti žalovaného je třeba spatřovat mimo jiné ve výpočtu kreditního skóre, neboť tento způsob je prokazatelně statisticky nejspolehlivějším ukazatelem, za pomocí něhož lze schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr predikovat a vyjádřila přesvědčení, že s ohledem na výši úvěru a s ohledem na analýzu, které byl žalovaný podroben, splnila podmínky zákona. Žalovaný však svou povinnost hradit dohodnuté splátky řádně a včas porušil, v důsledku čehož žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 14. 9. 2020. Celkově žalovaný na poskytnutý úvěr za dobu trvání smluvního vztahu uhradil 20 370 Kč a zůstal žalobkyni na jistině úvěru dlužen 48 066,51 Kč. Kromě dlužné jistiny požadovala žalobkyně po žalovaném rovněž zaplacení smluvní pokuty ve výši 500 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, kapitalizovaného úroku za období od 15. 9. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 14 499,62 Kč, úroku ve výši 29,88 % ročně z dlužné jistiny od 26. 1. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 29. 9. 2020 do 25. 1. 2021 ve výši 1 312,50 Kč a zákonného úroku z prodlení z celkové dlužné částky za období od 26. 1. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že účastníci uzavřeli dne 22. 1. 2019 smlouvu s názvem„ Flexibilní půjčka – revolvingový úvěr“ [číslo] v níž se žalobkyně zavázala umožnit žalovanému čerpat finanční prostředky až do výše úvěrového rámce 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpané finanční prostředky splácet společně s úrokem ve výši 29,88 % ročně v minimálních měsíčních splátkách odpovídajících 2,86 % úvěrového rámce, tj. v částce 1 430 Kč. Tato smlouva byla uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku shora popsaným způsobem v souladu s článkem 9.6. Úvěrových podmínek, v němž bylo uvedeno, že písemná jednání lze posílat elektronicky pouze přes zabezpečené webové stránky žalobkyně a taková jednání mají pak platnost písemného právního jednání. Průběh registrace žalovaného a následného uzavření smlouvy je zachycen v přiloženém výpisu ze systému žalobkyně. Za účelem ověření totožnosti žalovaného si žalobkyně vyžádala kopii jeho občanského a řidičského průkazu, které doložila. 4. Ve smlouvě bylo uvedeno, že je žalovaný podnikatelem, jeho čistý měsíční příjem činí 35 000 Kč, žije u rodičů, příjmy dalších členů domácnosti činí 20 000 Kč a nemá děti. Obdobné informace jsou pak uvedeny v doložené úvěrové kartě. Žalobkyně dále doložila úvěrovou zprávu z Nebankovního registru klientských informací, z níž bylo zjištěno, že žalovaný v době uzavření smlouvy splácel tři úvěry, a to splátkami v celkové výši 7 905 Kč měsíčně, měl podány žádosti o další úvěry v celkové výši 525 000 Kč a dvě jeho žádosti o úvěr ve výši 305 598 Kč byly odmítnuty. Také doložila potvrzení o provedení dotazu do registru SOLUS, dle kterého neměl žalovaný v tomto registru v době poskytnutí úvěru žádné závazky po splatnosti. Konečně žalobkyně doložila výpis z účtu žalovaného za měsíc prosinec 2018, z něhož lze vyčíst konečný zůstatek na účtu ke konci sledovaného měsíce ve výši 975,73 Kč. 5. Dopisem ze dne 14. 9. 2020, jehož odeslání dne 15. 9. 2020 žalobkyně prokázala podacím archem, byl žalovaný vyzván ke splacení celého úvěru ve lhůtě 14 dnů od sepsání výzvy. Dále byl žalovaný k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 1. 10. 2020, jejíž odeslání žalobkyně opět prokázala podacím archem. 6. Z doloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad plyne, že žalovaný v průběhu trvání smluvního vztahu čerpal celkovou částku 50 000 Kč a uhradil celkovou částku 20 370 Kč. 7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Tato smlouva měla být uzavřena za pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A dále dle § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 (ve znění účinném do 23. 7. 2021)„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-