23 C 14/2021-61 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 116 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 26. 1. 2021 do zaplacení s tím, že žalovaný dne 11. 8. 2020 uznal dluh 19 116 Kč vůči žalobkyni co do důvodu i výše a zavázal se jej uhradit celkem v 10 pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou č. 1 a 2. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním splátek, žalobkyně v souladu se svým smluvním oprávněním zesplatnila celý dluh dopisem ze dne 15. 1. 2021. Předmětný dluh přitom vznikl z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 24. 10. 2018, kterou se žalovaným uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] 2. Následně vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 7 116 Kč a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 116 Kč od 26. 1. 2021 do zaplacení. Soud proto řízení částečně zastavil, a to v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne 5. 10. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] smlouva byla následně změněna smlouvou o úvěru ze dne 24. 10. 2018 [číslo] právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 12 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal jistinu úvěru vrátit společně s úrokem v celkové výši 14 456 Kč (úrok 249,01 % ročně) do 4. 11. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. [příjmení] 12 000 Kč byla poskytnuta žalovanému částečně dne 24. 10. 2018 a dne 5. 10. 2018, což bylo doloženo výpisem z účtu. Žalobkyně nedoložila, že její předchůdkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit. [právnická osoba] následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 12. 2019, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 7. 1. 2020. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 11. 8. 2020 splátkovou dohodu. V ní žalovaný uznal svůj dluh ve výši 19 116 Kč vzniklý z titulu smlouvy [číslo] kterou uzavřel se společností [právnická osoba] Žalovaný se ve splátkové dohodě zavázal uhradit dlužnou částku 19 116 Kč v 10 měsíčních splátkách po 2 000 Kč (poslední splátka činila 1 116 Kč). V případě prodlení žalovaného se zaplacením částky odpovídající nejméně dvěma plným splátkám vzniklo žalobkyni právo učinit splatnou celou dlužnou částku. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 24. 8. 2020 a 23. 9. 2020, žalobkyně celý dluh zesplatnila dopisem ze dne 15. 1. 2021 a žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 25. 1. 2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě i předžalobní výzvou ze dne 15. 1. 2021. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 8. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13. Podle § 87 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 15. Nutno konstatovat, že žalobkyně soudu ani na jeho výzvu neosvětlila, jakým způsobem došlo ze strany její předchůdkyně k posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr [číslo] k tomuto neoznačila žádné důkazy, což soud považuje za nedostatečné, když v souladu s § 86 odst. 1,2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, bylo její povinností před poskytnutím úvěru žalovanému tuto jeho schopnost posoudit. Soud tak musel dospět k závěru, že předchůdkyně žalobkyně tuto svou povinnost nesplnila, přičemž sankcí je v takovém případě absolutní neplatnost smlouvy o úvěru [číslo]. Soud nemůže přehlédnout, že zamezením nekontrolovaného úvěrování osob, jež by na úvěr vůbec neměly dosáhnout, je sledováno i zachování veřejného pořádku a naplnění závazků vyplývajících z mezinárodních smluv zavazujících Českou republiku, podle kterých se tato zavázala mimo jiné i implementovat do svého právního řádu směrnice Evropského parlamentu a Rady Evropských společenství. S přihlédnutím k uvedenému soud dospěl k závěru, že je třeba považovat neplatnost úvěrové smlouvy za absolutní ve smyslu ustanovení § 588 o. z., k níž soud přihlíží i bez námitky účastníků, neboť je v rozporu s veřejným pořádkem vzhledem k tomu, že se týká spotřebitele. 16. Soud však má na základě shora uvedených důkazů za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně skutečně poskytla žalovanému částku ve výši 12 000 Kč, což vyplynulo z předloženého výpisu z účtu, přičemž toto je třeba posoudit jako plnění bez platného závazku ve smyslu § 2993 o. z., které je tak žalovaný povinen žalobkyni vrátit. Žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, tak vzniklo právo na úhradu částky 12 000 Kč. Soud proto žalovaného k úhradě této částky z titulu bezdůvodného obohacení zavázal, a to včetně úroků z prodlení dle § 1970 o. z. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení, pak soud vzal za prokázané, že žalovaný byl písemně vyzván k úhradě dluhu do 25. 1. 2021. Žalobkyni tak vznikl nárok na požadovaný zákonný úrok z prodlení od 26. 1. 2021 do zaplacení. 17. Soud k tomu dále dodává, že sice došlo k uznání dluhu, to však na závěru, že je uzavřená smlouva o úvěru neplatná, nemůže nic změnit. Jak vyplývá z četné judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1171/2000, je dohoda o uznání dluhu platná jen tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit. Na částku přesahující bezdůvodné obohacení z neplatné smlouvy žalobkyni nárok nevznikl. 18. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch pouze částečný a náleží jí tedy prá