23 C 26/2022-47 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 424,28 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 16. 5. 2019, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr 20 000 Kč. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z transakcí na bankovním účtu žalovaného, tj. z jeho příjmů (14 000 Kč) a výdajů (7 500 Kč), když měla k dispozici výpis z běžného účtu žalovaného, dále vycházela z jeho úvěrového historie, z výpisu z interních hodnotících systémů žalobkyně a z externích informačních databází. Vypočtená platební kapacita žalovaného byla 6 500 Kč měsíčně. K určení výdajů žalovaného byly využity i hodnoty životního minima, nákladů na bydlení dle MPSV a průměrných výdajů domácnosti na osobu dle ČSÚ v roce 2019 ve výši 11 486,75 Kč měsíčně. Ve smlouvě byl sjednán smluvní úrok 14,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr i s úroky v souladu se smlouvou ve stanovených měsíčních splátkách a hradit sjednané poplatky, následně se však dostal opakovaně do prodlení, a žalobkyně proto dne 14. 1. 2021 úvěr zesplatnila. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení vyčerpané jistiny 14 332,28 Kč, úroku kapitalizovaného ke dni 21. 9. 2021 ve výši 2 545,17 Kč, úroku z prodlení ke dni 21. 9. 2021 ve výši 852,6 Kč, poplatků 92 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 14 332,28 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 424,28 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, a to v souladu s § 115a o. s. ř. 3. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav. Dne 16. 5. 2019 žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Z žádosti o poskytnutí [anonymizováno] spotřebitelského úvěru a úvěru ke kreditní kartě poštovní spořitelny ze dne 16. 5. 2019 soud zjistil, že žalovaný bydlí se 2 dalšími lidmi v domácnosti v domě/bytě v osobním vlastnictví, je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 14 000 Kč, který byl poukazován na účet v [anonymizováno]. Žalobkyně měla k dispozici i výpis z účtu žalovaného za období od 19. 10. 2018 do 10. 5. 2019, ze kterého byly zřejmé jeho příjmy a výdaje, byla provedena lustrace jeho dosavadních úvěrů. Ze statistiky rodinných účtu z roku 2018 a roku 2019 byla zjištěna struktura spotřebních výdajů domácností, ze které vycházela žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného. 4. Žalobkyně a žalovaný dne 16. 5. 2019 sjednali smlouvu o úvěru [číslo], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 20 000 Kč. Výše úrokové sazby byla sjednána na 14,9 % ročně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit i s úrokem v 36 měsíčních splátkách po 692 Kč do 14. 5. 2022. Žalovaný se zavázal hradit i sjednané poplatky (za vedení standardního typu běžného účtu 69 Kč měsíčně, za upomínku 300 Kč, za výzvu 500 Kč atd.), které byly blíže stanoveny v sazebníku. Současně se žalovaný zavázal hradit pojistné za sjednané pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 46 Kč měsíčně. V případě prodlení s placením úvěru, byla [anonymizováno] oprávněna adresovat žalovanému výzvu nebo upomínku k uhrazení dlužné částky, ve které je poskytnuta lhůta 30 dnů k úhradě s tím, že pokud žalovaný dluh neuhradil ani v dodatečné lhůtě, byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky pro [anonymizováno] spotřebitelské úvěry. Žalovanému byly poskytnuty i předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, vysvětlení předsmluvních informací. Nedílnou součástí smlouvy byl i sazebník poplatků [anonymizována dvě slova], ze kterého byla zjištěna výše účtovaných poplatků. 5. Z výpisu u účtu a přiložené tabulky bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr dne 16. 5. 2019 ve výši 20 000 Kč a následně se dostal do prodlení s hrazením dluhu, žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 14. 1. 2021. Žalovaný zůstal dlužen jistinu 14 332,28 Kč, úrok kapitalizovaný ke dni 21. 9. 2021 ve výši 2 545,17 Kč, úrok z prodlení ke dni 21. 9. 2021 ve výši 852,6 Kč, neuhrazené poplatky 92 Kč. Výzvou ze dne 22. 10. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, když se dostal do prodlení se splácením. Na základě přípisu ze dne 16. 1. 2021 byl úvěr prohlášen za splatný ke dni 14. 1. 2021, neboť žalovaný dluh nesplatil ani v jemu dodatečně poskytnuté lhůtě 30 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 4. 10. 2021 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba. 6. Soud má z žalobkyní předložených listinných důkazů za prokázané, že účastníci dne 16. 5. 2019 platně uzavřeli smlouvu o úvěru v souladu s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Před uzavřením smlouvy žalobkyně dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr, když měla k dispozici kromě výpisu z registru dlužníků i účet žalovaného s přehledem pohybů peněžních prostředků (příjmů a výdajů). Na základě úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet způsobem uvedeným ve smlouvě stanovenými měsíčními splátkami, a to i s úrokem z úvěru sjednaným v přiměřené výši 14,9 % ročně. Současně se žalovaný zavázal hradit sjednané poplatky a pojistné za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr sjednané ve smyslu § 258 odst. 1 o. z., který stanovuje, že„ pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.“ Žalovaný úvěr čerpal, avšak posléze se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalobkyně proto v souladu se smluvním i zákonným ustanovením § 1931 o. z., které stanoví, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky,“ zesplatnila celý zůstatek úvěru a vznikl jí tím nárok na dlužnou částku jistiny 14 332,28 Kč, poplatků ve výši 92 Kč, úroku v kapitalizované výši 2 545,17 Kč ke dni 21. 9. 2021 a úroku 8,05 % ročně z částky 14 332,28 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení ve smyslu § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který stanovuje, že„ u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší.“ V důsledku prodlení žalovaného má žalobkyně nárok i na úrok z prodlení v souladu s § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tak přiznal žalobkyni úrok z prodlení ke dni 21. 9. 2021 ve výši 852,6 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 424,28 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 7. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Náklady řízení jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení – zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a úkon dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (předžalobní výzva), za který mu náleží odměna v poloviční sazbě. Sazba mimosmluvní odměny za tyto úkony činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 1 700 Kč a dále jí za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč, opět za každý z těchto tří úkonů. Soud nepřiznal odměnu za vyjádření k výzvě soudu ze dne 16. 3. 2022, neboť toto podání mělo být již součástí žaloby a je tudíž neúčelné. Dále má žalobkyně právo na 21 % DPH z částky 4 250 Kč, tj. 892,50 Kč, neboť právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Celkem tak soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 031,50 Kč.