23 C 35/2020-693 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se svou žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů (dále jen„ SJM“). Uvedl, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 17. 6. 2006 a rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 9. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 23. 9. 2019. V průběhu manželství nedošlo k jakékoliv modifikaci rozsahu SJM. Předmětem vypořádání žalobce učinil nemovité věci (pozemek parcelní [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemek parcelní [číslo] zahrada, vše zapsané na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], [územní celek], vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, [stát. instituce]), dále pak movité věci, a to obchodní podíl o velikosti 49 % v obchodní společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a obchodní podíl o velikosti 100 % v [právnická osoba] [anonymizováno] a v neposlední řadě i dva závazky vůči [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce], svému otci. Jednalo se o půjčku ve výši 6 227 263,60 Kč na koupi nemovitých věcí uvedených ve výroku I. rozsudku a dále o řadu dílčích půjček poskytnutých v období od 16. 4. 2008 do 3. 7. 2009 na stavbu domu. Půjčka byla poskytnuta bezúročná a byla účastníkům poskytnuta částečně v hotovosti a částečně převodem na účet jednotlivých dodavatelů stavby. Splatnost půjčky byla stanovena na 1. 1. 2030. Druhá půjčka byla poskytnuta ve výši 5 145 000 Kč, a to na základě písemné smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013 s tím, že splatnost půjčky byla stanovena na 10 let a byl sjednán úrok z půjčky ve výši 4,5 % ročně. Prostředky získané z této půjčky byly použity na vklad žalobce do společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Obě půjčky měly být poskytnuty otcem žalobce oběma manželům, přičemž manželka dala minimálně konkludentní souhlas k poskytnutí obou půjček. Tvrzení žalované, že by o půjčkách nevěděla, označil žalobce za účelové. Žalovaná si byla vědoma finanční situace manželů v té době a je tedy zřejmé, že zejména stavba domu, ale i vklad do společnosti, se nemohl uskutečnit z jejich doposud naspořených společných prostředků. Žalovaná přitom jistě věděla, že se takové prostředky vynakládají (podepsala kupní smlouvu na pozemek a dům, podílela se na zařizování domu, udělila písemný souhlas s použitím prostředků do podnikání). Pokud by soud však dospěl k závěru, že se jedná o výlučný závazek žalobce, žádal žalobce uplatnění disparity podílů, neboť prostředky získané z těchto půjček, byly vneseny do společného jmění manželů, kdy za první půjčku ve výši 6 277 263,60 Kč byla koupena nemovitost a následně vystaven rodinný dům žalobce a žalované. Pokud se týká druhé půjčky, byla jako vklad vložena do společnosti [anonymizováno] [právnická osoba], přičemž obchodní podíl žalobce je součástí společného jmění manželů. Disparitu žalobce žádal uplatnit i ve vztahu ke společnosti 3 [právnická osoba] z důvodu, že po rozvodu manželství došlo díky získané dotaci k významnému zhodnocení nemovitostí ve vlastnictví společnosti [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Stejně tak žádal uplatnění disparity i pokud se jednalo o [právnická osoba] [anonymizováno], což odůvodnil skutečností, že hodnota této společnosti je tvořena především osobní účastí žalobce na této společnosti. Pokud však soud na uplatnění disparity nepřistoupí, žádal pro ten případ, aby při zjištění ceny obchodních podílů nebylo vycházeno z obvyklé ceny v době rozhodování soudu stanovené s ohledem na stav těchto společností k okamžiku vypořádání SJM, ale aby bylo při stanovení obvyklé ceny vycházeno ze stavu těchto společností k okamžiku právní moci rozsudku o rozvodu manželství. 2. Žalovaná učinila dále předmětem vypořádání SJM i účty obou účastníků vedených u Komerční banky. Navrhla, aby byl každému z manželů přikázán zůstatek na účtu vedeném na jeho jméno. Nesouhlasila dále s tím, že by v manželství vznikly jakékoliv závazky. Pokud žalobce na sebe přebíral nějaké závazky, bylo to bez vědomí a souhlasu žalované, jedná se tedy o jeho výlučné závazky, které nejsou součástí společného jmění manželů. Žalovaná také žádala, aby od zůstatku na jejím účtu byla odečtena částka 180 000 Kč představující výživné pro její děti, které doposud nebylo spotřebováno. 3. V průběhu řízení účastníci označili za nesporná tato tvrzení. Předně shodně uvedli, že nemovité věci byly nabyty za trvání manželství z prostředků pocházejících ze společného jmění manželů. Účastníci shodně navrhli, aby byly tyto nemovité věci přikázány žalované. Neshodli se však na hodnotě nemovitých věcí. Pokud se týká movitých věcí (obchodní podíl ve výši 49 % ve společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] a obchodní podíl ve výši 100 % ve [právnická osoba] [anonymizováno]), shodli se účastníci sporu, že obchodní podíly v těchto společnostech byly nabyty za trvání společného jmění manželů, a to z prostředků v SJM. Shodně se také vyjádřili k tomu, že tyto obchodní podíly mají být přikázány do výlučného majetku žalobce. Neshoda však panovala ohledně hodnoty těchto obchodních podílů. Ohledně účtů obou účastníků vedených u Komerční banky se oba účastníci souhlasně vyjádřili tak, že každému z účastníků má být přikázán zůstatek peněžních prostředků na tom účtu, na jehož jméno je veden. Soud vyšel i ze shodného tvrzení účastníků, že v roce 2008 a následně v roce 2013 (v době, kdy měly být sjednány půjčky s otcem žalobce) byly příjmy a majetek manželů minimální, a pokud by tedy byly půjčky sjednány, přesahovaly tyto míru přiměřenou jejich majetkových poměrů. 4. Shodná tvrzení účastníků vzal soud ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř. za svá skutková zjištění a z těchto také vycházel. Sporné skutečnosti se musely stát předmětem dokazování. Soud proto ve věci provedl rozsáhlé dokazování, ze kterého zjistil následující skutkový stav. 5. Podle rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 18. 9. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo manželství účastníků rozvedeno, přičemž rozsudek nabyl právní moci dne 23. 9. 2019. 6. Z písemné smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013 soud zjistil, že žalobce uzavřel s [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] (svým otcem) smlouvu o půjčce, jejímž předmětem byla půjčka ve výši 5 145 000 Kč, kdy prostředky z této půjčky měly být použity ke splnění vkladové povinnosti žalobce, jakožto budoucího společníka společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Byla stanovena desetiletá splatnost půjčky a sjednán úrok ve výši 4,5 % z dlužné jistiny. Pokud soud prováděl na jednání soudu dne 15. 12. 2022 důkaz fotografií smlouvy o půjčce ze dne 12. 11. 2013, zjistil, že tato smlouva byla vytištěna na hlavičkovém papíru [anonymizována tři slova]. 7. Dne 10. 10. 2013 byl podepsán souhlas manželky, kdy žalovaná udělila žalobci jako svému manželovi souhlas s použitím majetku ve společném jmění manželů k podnikání, tj. k použití částky 5 145 000 Kč za účelem splacení vkladu a založení obchodní společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Dle prohlášení správce vkladu ze dne 18. 11. 2013 byl žalobcem složen vklad ve výši 5 145 000 Kč do společnosti [anonymizováno] [právnická osoba] Podle potvrzení [právnická osoba] ze dne 18. 11. 2013, byla na účet zřízený pro společnost [anonymizováno] [právnická osoba] před jejím vznikem za účelem splacení peněžitých vkladů na základní kapitál složena částka ve výši 10 500 000 Kč. 8. Z potvrzení [právnická osoba] vyplývá, že na účtu žalované byly ke dni právní moci rozvodu, tj. k 23. 9. 2019, prostředky ve výši 352 459,44 Kč a na účtu vedeném na jméno žalobce byly ke dni rozvodu manželství prostředky ve výši 95 207,77 Kč. 9. Soud provedl důkaz i fakturou [číslo] vystavenou společností [právnická osoba] znějící na částku 70 925,70 Kč za stavební práce na rodinném domě [adresa], [obec]. Stejně tak byla touto společností vyúčtována i částka 22 890 Kč (faktura [číslo]), částka 360 324,10 Kč (faktura [číslo]), částka 86 595 Kč (faktura [číslo]), částka 176 399 Kč (faktura [číslo]), částka 384 689,30 Kč (faktura [číslo]), částka 484 568,20 Kč (faktura [číslo]), částka 194 165,50 Kč (faktura [číslo]), částka 74 289,80 Kč (faktura [číslo]), částka 122 000,60 Kč (faktura [číslo]), částka 178 690,90 Kč (faktura [číslo]), částka 315 857 Kč (faktura [číslo]), částka 336 429,60 Kč (faktura [číslo] 2008). Fakturou [číslo] pak byla žalobci vyúčtována částka 106 046 Kč za zárubně, dveře a montáž. Fakturou č. [anonymizováno] [číslo] byly vyúčtovány práce [právnická osoba] s.r.o. v částce 120 717 Kč. Z faktury č. [anonymizováno] [číslo] vyplývá, že žalobci byla naúčtována částka 38 861 Kč za skládku odpadů. [příjmení] [jméno] [příjmení] č. [anonymizováno] [číslo] byly vyúčtovány práce za položení střešní krytiny ve výši 71 824 Kč. Fakturou [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [číslo] byly vyúčtovány práce ve výši 123 057 Kč a fakturou č. [anonymizováno] [číslo] práce ve výši 29 340 Kč. Podle pokladního dokladu [právnická osoba] bylo nakoupeno zboží v celkové výši 58 729 Kč. Z příjmové pokladního dokladu ze dne 26. 8. 2009 a ze dne 4. 11. 2009 vyplývá,