27 C 36/2022-61 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 106 557,63 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], kterou s žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] Žalovanému byl na základě uvedené smlouvy poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který se zavázal splatit spolu s úrokem ve výši 13,99 % ročně. Žalovaný nesplácel stanovené splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 6. 8. 2021. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalobkyně se proto nyní domáhá po žalovaném jistiny ve výši 103 760,50 Kč a poplatků ve výši 2 797,13 Kč Vedle toho požaduje zaplacení jednak kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 331,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 468,04 Kč, a to vždy za dobu od 10. 12. 2020 do 1. 10. 2021 a jednak smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny 103 760,50 Kč, a to vždy od 2. 10. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Soud z žalobkyní předložených listin zjistil následující skutkový stav. Žalovaný dne 9. 12. 2020 požádal předchůdkyni žalobkyně [právnická osoba] o poskytnutí úvěru. V žádosti uvedl, že má vlastní dům/byt bez zástavy a bydlí s další osobou. Je zaměstnán s čistým měsíčním příjmem 23 493,60 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za dobu od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný měl sjednaný kontokorent ve výši 100 000 Kč. Žalovanému byla na jeho účet vyplacena mzda, a to dne 18. 11. 2020 v částce 21 536 Kč a dne 15. 12. 2020 v částce 21 190 Kč. Z výpisu nazvaného„ příjmové transakce zaúčtované na účet“ soud zjistil, že za období od 1. 12. 2019 do 9. 12. 2020 byly vybrané příjmové transakce na účtu žalovaného celkem 117 468 Kč (v průměru 23 493,60 Kč za pět měsíců). 4. Z posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že čistá mzda žalovaného byla asi 23 494 Kč měsíčně. Žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení. Předchůdkyně žalobkyně stanovila výdaje žalovaného podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 6 410 Kč měsíčně. Zároveň byla stanovena maximální hranice poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu 20,27 %. Dále bylo lustrací žalovaného v registrech zjištěno, že žalovaný má kontokorentní úvěr 100 000 Kč s orientační splátkou 3 000 Kč měsíčně. 5. Mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku splatit do 20. 12. 2028 společně s úrokem ve výši 13,99 % ročně, a to 96 měsíčními splátkami ve výši 1 763 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit další ceny dle ceníku. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti splatit úvěr, za což se zavázal žalovaný hradit 193 Kč měsíčně. Dle bodu 8.1 písmena a) a bodu 8.2 písmena b) smlouvy, v případě prodlení žalovaného s úhradou splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení s úhradou více než dvou splátek, mohla banka prohlásit úvěr za okamžitě splatný. Smlouva byla uzavřena v internetovém bankovnictví, což bylo zjištěno z přehledu úkonů v internetovém bankovnictví předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky [obec] [anonymizováno] pro soukromou klientelu a ceník pro soukromou klientelu, ze kterého soud ověřil výši účtovaných cen za služby související s úvěrem. 6. Z podkladů pre súdné konanie bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěr 100 000 Kč, jeho celkový dluh z úvěrové smlouvy se skládal z jistiny 103 760,50 Kč, poplatků ve výši 2 797,13 Kč, smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně z dlužné jistiny za dobu do 1. 10. 2021 ve výši 1 331,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 1 468,04 Kč za dobu do 1. 10. 2021. 7. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu jednak výzvou ze dne 5. 7. 2021 a jednak ze dne 7. 8. 2021, na základě které byl úvěr okamžitě zesplatněn ke dni 6. 8. 2021 z důvodu prodlení žalovaného. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o čemž byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslané téhož dne. Poté byla pohledávka za žalovaným postoupena na stávající žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 1. 11. 2021, odeslaným téhož dne. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky konečně předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021, odeslanou 4. 11. 2021. 8. Soud má na základě žalobkyní předložených listin za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), který stanoví, že„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Na základě této smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalovaného úvěr splatit v intencích dle § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky splatit s úrokem ve výši 13,99 % ročně a taktéž uhradit sjednané poplatky za doplňující služby. Současně bylo sjednáno pojištění schopnosti žalovaného úvěr splatit ve smyslu § 2758 odst. o. z., který stanovuje, že„ pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné.“ Za pojištění se žalovaný zavázal hradit poplatek 193 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně si své povinnosti ze smlouvy splnila, neboť žalovanému umožnila čerpat finanční prostředky v dohodnuté výši. Žalovaný si však své povinnosti nesplnil, když nehradil sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný se dostal do prodlení a předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ve smyslu § 1931 o. z., který stanovuje, že„ bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.“ Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ve smyslu § 1879 o. z., který stanovuje, že„ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).“ Jelikož žalovaný svůj dluh ani poté neuhradil, soud žalobě vyhověl co do požadavku žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 103 760,50 Kč, poplatků ve výši 2 797,13 Kč, smluvního úroku ve výši 13,99 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 10. 12. 2020 do 1. 10. 2021 v kapitalizované výši 1 331,50 Kč a dále od 2. 10. 2021 do zaplacení. Soud shledal výši požadovaného smluvního úroku za přiměřenou a nevybočující z požadavků dobrých mravů. S ohledem na prodlení žalovaného soud přiznal žalobkyni i právo na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 10. 12. 2020 do 1. 10. 2021 v kapitalizované výši 1 468,04 Kč a dále od 2. 10. 2021 do zaplacení ve smyslu § 1970 o. z., který stanovuje, že„ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ S ohledem na výše uvedené skutečnosti, kdy žalobkyně svá tvrzení řádně doložila důkazy a žalovaný skutečnosti tvrzené žalobou nijak nevyvrátil, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 21 626,50 Kč. Náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 263 Kč a dále z nákladů souvisejících se zastupováním žalobkyně advokátem. Zástupce žalobkyně učinil ve věci dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé – žaloba), za které mu náleží odměna v plné výši a jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu (jednoduchá výzva k plnění), za který mu náleží odměna ve výši jedné poloviny. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu 5 380 Kč a dále mu za ně podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náleží paušální náhrada hotových výdajů