27 C 40/2022-18 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 3 840 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 30. 4. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se poskytnuté peněžní prostředky splatit do 13. 5. 2021. Tuto svoji povinnost si však nesplnila. Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši 3 000 Kč a poplatku ve výši 840 Kč (60 Kč denně za 14 dní). Žalobkyně dále požadovala zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 840 Kč za dobu od 14. 5. 2021 do zaplacení. 2. Soud poukazuje, že žalobkyně v žalobě původně požadovala zaplacení částky 3 900 Kč včetně příslušenství z téže částky, avšak k výzvě soudu uvedla, že se jedná o písařskou chybu, kdy správně má být uvedeno„ 3 840 Kč“. Jelikož i z obsahu odůvodnění žaloby je zjevné, že se jedná skutečně pouze o písařskou chybu, soud podání žalobkyně ze dne 4. 4. 2022 neposoudil jako změnu žaloby, resp. návrh na její částečné zpětvzetí, ale jako její opravu (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 2369/2000). 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, soud následně rozhodl ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o. s. ř. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 30. 4. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout na žalovanou určený účet peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč. V čl. 2 smlouvy bylo ujednáno, že úvěr je poskytován výlučně na financování podnikatelských potřeb žalované. Žalovaná smlouvu elektronicky podepsala prostřednictvím SMS kódu. Žalovaná se zavázala uvedenou částku splatit do 14 dnů ode dne čerpání, tj. do 13. 5. 2021, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru. Dle čl. 3 smlouvy o úvěru se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 % denně z nesplacené jistiny úvěru. Dle potvrzení o přijaté platbě ze dne 29. 4. 2021 žalovaná zaslala na účet žalobkyně částku 1 Kč jako registrační poplatek. Dle potvrzení o provedené platbě ze dne 30. 4. 2021 žalobkyně poukázala peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč na účet uvedený žalovanou ve smlouvě. Žalovaná dluh z úvěru neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu ze dne 21. 7. 2021, která byla žalované zaslána téhož dne. 5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2395 o. z. se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1806 o. z. lze úroky z úroků požadovat, bylo-li to ujednáno. Podle § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6. Podle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 7. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1. 8. Podle § 1970 o. z., může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Soud má z předložené úvěrové smlouvy za prokázané, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o podnikatelském úvěru dle § 2395 a násl. o. z. Smlouva byla sjednána pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561, § 562 odst. 1 o. z. a § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, podle kterého k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1 téhož zákona. U žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu a který je pro uzavření spotřebitelské smlouvy postačující (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Obě smluvní strany sjednávaly smlouvu z pozice podnikatelů. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaná poskytnutý úvěr čerpala a zavázala se jej splatit, a to i s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 60 Kč za každý den čerpání, požadovaný žalobkyní celkem ve výši 840 Kč za 14 dnů do splatnosti. Jelikož žalovaná v rozporu se smluvním ujednáním poskytnuté peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč ve lhůtě splatnosti nevrátila, vznikl žalobkyni nárok na jistinu úvěru, a to včetně úroku z prodlení z této částky, který žalobkyně požadovala v zákonné výši od prvního dne prodlení žalované, tj. od 14. 5. 2021 do zaplacení. 10. Co se týče požadavku žalobkyně na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, jedná se nepochybně o úrok z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy o úplatu za poskytnuté peněžní prostředky, jehož sjednání je ostatně podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru. Byť výše sjednaného úroku za půjčení peněz nepochybně přesahuje běžnou úrokovou sazbu uplatňovanou v daném místě a čase bankami při poskytování úvěrů či zápůjček, soud zohlednil to, že finanční prostředky byly žalované poskytnuty na pouze krátkou dobu čtrnácti dnů. Současně je soud toho názoru, že na osobu podnikatele je potřeba klást vyšší požadavky a vyšší míru jeho odpovědnosti ve vztahu k přebíraným závazkům, nežli je tomu v případě smluv uzavíraných spotřebiteli. Žalovaná coby podnikající fyzická osoba sjednala danou smlouvu v rámci své vlastní smluvní volnosti a bylo zcela na jejím rozhodnutí, zda takovou smlouvu za sjednaných podmínek uzavře. Žalovaná, která zůstala po celou řízení nečinná, nepoukazovala na zvláštní okolnosti sjednávání smlouvy a netvrdila, že by smlouvu uzavřela např. v tísni či pod nátlakem nebo že by žalobkyně při sjednávání výše úroku zneužila jejího postavení coby slabší smluvní strany (k tomu blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019). Pouze z výše úroku, bez přistoupení dalších okolností, nelze dovodit, že by ze strany žalobkyně došlo ke zneužití jejího postavení vůči žalované. Proto je zde třeba podle soudu uplatnit domněnku, že si žalovaná byla vědoma, jaký závazek včetně sjednané výše smluvního úroku na sebe uzavřením dané smlouvy bere, pročež jí vznikla povinnost tento závazek splnit. 11. Soud naopak nepřiznal žalobkyni nárok na úrok z prodlení z částky 840 Kč, neboť ve smlouvě nebyla sjednána možnost žalobkyně požadovat úroky z prodlení z úroku. S ohledem na shora citované ustanovení § 1806 o. z. lze požadovat úrok z prodlení ze smluvního úroku, jen pokud to bylo stranami ve smlouvě výslovně sjednáno. Tak se tomu ale v posuzované věci nestalo. Smlouva o úvěru neobsahuje žádné ujednání, z něhož by bylo možno dovodit, že žalobkyně byla oprávněna přičíst smluvní úroky k jistině. Naopak, čl. VIII smlouvy obsahuje ujednání, že úroky z prodlení, byť ve smluvní a nikoliv tedy zákonné výše, může žalobkyně požadovat pouze z nesplaceného zůstatku jistiny. Stejně tak nemůže žalobkyně požadovat zákonné úroky z prodlení ze sjednaného úroku. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně měla neúspěch pouze v poměrně nepatrné části, vztahující se k jejímu požadavku na přiznání úroků z prodlení i ze smluvního úroku (při kapitalizaci smluvních úroků ke dni vyhlášení tohoto rozsudku). Soud jí proto přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů právního zastoupení, tj. odměny za zastupování účastníka advokátem ve výši 600 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní výzva k plnění). Za každý provedený úkon pak náleží žalobkyni náhr