4 C 301/2021-43 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 7 940 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 3 000 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] dne 5. 9. 2016 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr celkem ve výši 4 000 Kč, který se zavázal žalovaný splatit ve stanovené lhůtě. Žalovaný však neplnil své povinnosti ze smlouvy a nevrátil poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitl se v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit jistinu ve výši 4 000 Kč s úroky ve výši 3 940 Kč, smluvní pokutu ve výši 3 000 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4 000 Kč od 31. 5. 2018 ve výši 8,05 %. K posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr žalobkyně pouze uvedla, že nedisponuje důkazy k prokázání ověření úvěruschopnosti žalovaného a zároveň vzala svůj návrh částečně zpět. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 5. 9. 2016 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut společností [právnická osoba] na účet č. [bankovní účet] bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 240 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 25. 9. 2016. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Pro případ porušení povinnosti splatit úvěr byla sjednána jednorázová smluvní pokuta ve 3 000 Kč (smlouva o úvěru č. [anonymizováno] ze dne 5. 9. 2016, potvrzení o platbě na účtu společnosti [právnická osoba] dne 5. 9. 2016). Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas a dostal se do prodlení s plněním svého závazku. Dle kopie přílohy ke smlouvě o postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na pohledávku dosud ničeho. 4. V rámci vnitrostátní fúze sloučením přešlo jmění společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jakožto zanikající společnosti, na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], zapsané v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka [číslo], jakožto nástupnickou společnost. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 30. 5. 2018). V oznámení o postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2018, podací arch ze dne 17. 7. 2018). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva, podací arch). 6. Podáním ze dne 9. 11. 2021 vzala žalobkyně svůj návrh částečně ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 3 940 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč bez udání důvodu zpět. 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 12. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 940 Kč, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 15. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně netvrdila ani nedoložila přezkum úvěruschopnosti žalovaného. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného z jím předložených listin. 16. Na základě shora uvedených skutečností má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně sice poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy o úvěru celkem částku 4 000 Kč, nicméně již neposoudila řádně schopnost žalovaného úvěr splatit, neboť nezjišťovala příjmy a výdaje žalovaného ověřením předložených listin. V důsledku toho je smlouva o úvěru dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné. Podle § 588 o. z. se jedná o neplatnost absolutní, neboť smlouva odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Účastníkům z tohoto neplatného právního vztahu nevznikají žádná práva ani povinnosti. Soud si je vědom toho, že zákon nestanoví taxativní výčet postupu, které musí být ze strany věřitele pro jeho naplnění provedeny, stejně tak, že by výklad dané normy neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěru a také na žadatele o ně. Pokud však má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmu a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitelé rozumně očekávat. Zde soud odkazuje na judikaturu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18). 17. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vrátit pouze finanční prostředky, které mu žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o. z. včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši 8,05 % ročně dle návrhu žalobkyně. Jedná se o jistinu ve výši 4 000 Kč. Z hlediska nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení jsou nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění, popřípadě ve lhůtě k plnění stanovené věřitelem. Prodlení žalovaného tak nastalo na základě zaslané výzvy k úhradě pohledávky ze dne 12. 7. 2018 dnem následujícím po uplynutí lhůty pro zaplacení, tj. 10 dnů od doručení výzvy. Dle podacího lístku byla výzva odeslána 17. 7. 2018, třetím dnem od odeslání je považována za doručenou a žalovaný měl uhradit do 30. 7. 2018, od 31. 7. 2018 je v prodlení. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 o. s. ř., tak, že nepřiznal žádnému z účastníků náklady řízení, když převážně úspěšný ve věci byl žalovaný. Ze spisu se však nepodává, že by převážně procesně úspěšnému žalovanému jakékoliv náklady řízení vznikly, když po celou dobu řízení byl nečinný.