4 C 304/2021-82 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 833,26 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 21. 8. 2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 31 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni poplatek, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 5 487 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 7 722 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit v 60 týdenních splátkách po 737 Kč do 15. 10. 2017. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 16. 1. 2017. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 24. 6. 2019. Nyní tak žalovaný dlužil ke dni postoupení na jistině celkem částku ve výši 19 833,26 Kč s příslušenstvím, na pohledávku žalobkyně celkem uhradil 24 375,74 Kč. 2. Právní předchůdkyně [právnická osoba] s žalovaným dále uzavřela smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 11. 1. 2016, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 64 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit předchůdkyni poplatek, který představuje součet kapitalizovaných úroků ve výši 13 836 Kč a poplatku za administrativní činnost ve výši 16 154 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit ve 100 týdenních splátkách po 940 Kč do 11. 12. 2017. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům předloženými žalovaným. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit, poslední splátku uhradil dne 16. 1. 2017. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 24. 6. 2019. Ke dni postoupení tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 25 873,74 Kč s příslušenstvím. Na pohledávku žalobkyně bylo celkem dosud uhrazeno 68 116,26 Kč. 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena dne 21. 8. 2016 smlouva o zápůjčce částky ve výši 31 000 Kč. Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 31 000 Kč a tento se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 5 487 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 7 722 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit v 60 týdenních splátkách po 737 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 4 smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 28,63 % p. a. Dle čl. 12, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 21. 8. 2016). Z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 soud zjistil celkovou výši plateb žalovaného 24 375,74 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 21. 8. 2016 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu/ŽL, SIPO, výpisy z bankovního účtu, daňové přiznání a faktury. Žalovaný zde dále uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě a bydlí v nájmu. Měsíční příjem žalovaného představuje částku 35 000 Kč. Běžné měsíční výdaje představují výdaje na domácnost ve výši 7 500 Kč, splátky úvěrů ve výši 6 230 Kč, nájem/inkaso ve výši 4 500 Kč, spoření ve výši 4 000 Kč a telefon ve výši 600 Kč. 5. Mezi společností [právnická osoba] a žalovaným byla dále uzavřena dne 11. 1. 2016 smlouva o zápůjčce částky ve výši 64 000 Kč. Žalovanému tak byla poskytnuta zápůjčka ve výši 64 000 Kč a tento se zavázal uhradit jistinu a dále úrok ve výši 13 836 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 16 154 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku uhradit ve 100 týdenních splátkách po 940 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Dle článku 4 smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 19,70 % p. a. Dle čl. 12, pokud zákazník včas nesplní povinnost uhradit splátku, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o zápůjčce [číslo] ze dne 11. 1. 2016). Z tabulky umoření ze dne 4. 8. 2019 soud zjistil celkovou výši plateb žalovaného 68 116,26 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 11. 1. 2016 soud zjistil, že žalovaný předložil právní předchůdkyni žalobkyně doklady k prověření jeho úvěruschopnosti, a to pracovní smlouvu/ŽL, výpisy z bankovního účtu a daňové přiznání. Žalovaný zde dále uvedl, že má jedno nezaopatřené dítě a bydlí v nájmu. Měsíční příjem žalovaného představuje částku 12 160 Kč. Běžné měsíční výdaje představují výdaje na domácnost ve výši 3 000 Kč, splátky úvěrů ve výši 3 627 Kč, nájem/inkaso ve výši 3 000 Kč, spoření ve výši 4 000 Kč a telefon ve výši 800 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019). V oznámení o postoupení pohledávek byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě deseti dnů (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, podací lístek ze dne 17. 7. 2019). Předžalobní výzva ze dne 14. 7. 2020 byla žalovanému zaslána (předžalobní výzva, podací lístek). 7. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z."). Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 8. Dle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle § 2392 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 10. Dle § 1879 věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 12. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. Pokud jde o zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je nutné vyjít ze znění účinného do 30. 11. 2016, neboť k uzavření smluv došlo 21. 8. 2016 a 11. 1. 2016. 13. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smluv řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se skutečného ověření žalovaným uvedených tvrzení v zákaznických kartách při uzavírání smluv o zápůjčce. Žalobkyně sice v zákaznické kartě zaškrtla v kolonce ověřené dokumenty různé listiny, žádnou z nich však soudu nepřeložila. Navíc ani uvedené údaje nejsou věrohodné, když v kartě z ledna 2016 měl žalovaný mít jednak mzdu 12 160 Kč a jednak další příjem domácnosti 23 000 Kč, v kartě ze srpna 2016 měl mít jen mzdu 35 000 Kč. Nevěrohodné jsou i výdaje, když tyto se výrazně liší, přestože je dělí pouhých 8 měsíců, např. co do výdajů na domácnost (7 500 Kč a 3 000 Kč) a nijak nebyly ověřovány jiné závazky žalovaného. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůd