4 C 326/2021-46 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 129 631,87 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] s žalovaným uzavřela dne 18. 9. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami po 3 351,85 Kč. K prověření schopnosti žalovaného splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byly prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalovaného na základě potvrzení zaměstnavatele žalovaného a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalovaného na základě historických dat z ČSÚ. Přesto však žalovaný posléze přestal sjednané splátky hradit a právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 27. 5. 2019 prohlásila za splatný. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni ke dni 16. 6. 2020. Nyní tak žalovaný dluží na jistině celkem částku ve výši 120 783,15 Kč, úrok smluvní ve výši 6 426,34 Kč, úrok z prodlení ve výši 301,50 Kč a poplatky ve výši 1795 Kč. 2. Podáním ze dne 14. 1. 2022 vzala žalobkyně svůj návrh bez udání důvodu částečně zpět co do částky 10 325,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 325,88 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] byla dne 18. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 12,20 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 3 351,85 Kč. Částka 150 000 Kč byla poskytnuta bez uvedení účelu poskytnutí úvěru. Celková částka, kterou měl žalovaný dle smlouvy zaplatit, činila 202 590,39 Kč. Dle smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 12,20 % p. a. Dle čl. 44c a 44d všeobecných obchodních podmínek, pokud se dostane klient do prodlení se splácením jakékoliv splátky, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky (smlouva o úvěru ze dne 18. 9. 2017, všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, formulář pro standardní informace). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas a dostal se do prodlení s plněním svého závazku a byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván k úhradě pohledávky (oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 28. 5. 2019). 5. Dle platební historie ze dne 10. 1. 2022 čerpal žalovaný úvěr ve výši 150 000 Kč dne 18. 9. 2017 a na pohledávku žalobkyně uhradil celkem částku 64 878,91 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 9. 7. 2019. 6. Dle žádosti o úvěr ze dne 18. 9. 2017 a vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 10. 1. 2022 byl žalovaný ke dni uzavření úvěrové smlouvy bytem u rodičů. Průměrný měsíční příjem ověřený potvrzením zaměstnavatele žalovaného činil 10 482 Kč a výdaje žalovaného včetně nákladů na bydlení a srážek ze mzdy nebyly doloženy, pouze byla zohledněna částka životního minima a normativní náklady na bydlení klienta a dosavadní externí splátky dle BRKI a NRKI ve výši 253 Kč. Dle potvrzení o výši příjmů žalovaného ze dne 18. 9. 2017 činil čistý souhrnný příjem žalovaného za poslední 3 měsíce částku 31 447 Kč, přičemž z tohoto potvrzení je také zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán pouze 3 měsíce. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla ke dni 16. 6. 2020 postoupena na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek, přehled postoupených pohledávek). V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2020, podací arch ze dne 29. 6. 2020). Předžalobní upomínkou byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (předžalobní upomínka ze dne 29. 6. 2020, podací arch z téhož dne). 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 10. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 96 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 14. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu v části, v níž se domáhala zaplacení částky 10 325,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 325,88 Kč od 28. 5. 2019 do zaplacení, a to ještě před jednáním ve věci, soud řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 2 o. s. ř. částečně zastavil. 15. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaný je spotřebitel, právní předchůdkyně žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 16. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 15. 3. 2019 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému částku 150 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 351,85. Tuto svou smluvní povinnost žalovaný řádně a včas nesplnil, když dosud uhradil na pohledávku žalobkyně celkem částku 64 878,99 Kč. 17. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně předložila pouze vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně, potvrzení o výši příjmu žalovaného a žádost o úvěr. Výdaje žalovaného nebyly dle vyjádření ověřeny. Z listin předložených žalobkyní tak nelze učinit závěr, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1,2 zákona o spotřebitelském úvěru ověřením skutečné výše příjmů a výdajů žalované z jím předložených listin. 18. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudi