4 C 345/2021-100 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 61 754 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 13. 12. 2018, na jejímž základě žalovanému poskytla úvěr ve výši 45 000 Kč (po prověření úvěrové historie žalovaného a jeho schopnosti úvěr splácet). Tento úvěr se žalovaný zavázal splácet při sjednaném nominálním úroku ve výši 52,99 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 2 252 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem leden 2019. Žalovaný však poskytnutý úvěr nesplácel řádně, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2020. Před zesplatněním pak žalobkyni vzniklo v důsledku prodlení žalovaného právo na úhradu smluvních pokut podle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se dlužník ocitne v prodlení delším než 30 dnů, a na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, s níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů (bod 6.2 smlouvy). Podle bodu 6.4 smlouvy je dlužník dále vedle jistiny povinen žalobkyni uhradit také úroky k nesplacené jistině přirostlé do dne zesplatnění (tj. vrátit žalobkyni novou jistinu) a též jí zaplatit úroky z prodlení v zákonné výši z této nové jistiny. V bodě 6.5 smlouvy si účastníci dále sjednali, že žalovaný má povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení (tj. od 24. 4. 2020 až do úplného zaplacení). Na tomto smluvním podkladě proto v sobě žalovaná částka zahrnuje kromě nové jistiny ve výši 38 454,91 Kč také smluvní pokutu, jejíž výši žalobkyně kapitalizovala k datu vyhotovení žaloby na 21 003 Kč. Kromě toho žalobkyně po žalovaném požaduje úrok za poskytnutí úvěru ve výši 43,28 % ročně ze zbývající dlužné původní jistiny od 24. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Soud z provedených důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne 13. 12. 2018 smlouvu o úvěru, v níž se žalovaný zavázal splatit poskytnutou jistinu ve výši 45 000 Kč při sjednaném úroku ve výši 52,99 % ročně (viz část A) smlouvy). O schválení této smlouvy zaslala žalobkyně žalovanému oznámení ze dne 13. 12. 2018, včetně splátkového kalendáře z téhož dne. Žalovanému byly rovněž poskytnuty předsmluvní informace pro klienty. Z bodu 6.1 smlouvy vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s níž se ocitne v prodlení delším než 30 dnů, a v bodu 6.2 smlouvy je zakotveno pro žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením dlužníka se splácením jednotlivé splátky delším než 15 dnů; jejich výše u každé splátky činí 200 Kč. Z čl. 2 smlouvy vyplývá také to, že sjednaný úrok za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny, a to i po zesplatnění úvěru (viz bod 6.3 smlouvy, podle níž k zesplatnění postačuje, dostane-li se dlužník do prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů), kdy tento úrok přirůstá pouze k původní nesplacené jistině zahrnuté při zesplatnění do nové jistiny úvěru, a to až do úplné úhrady. Z„ Předsmluvního formuláře“ z téhož dne soud nad rámec výše uvedeného zjistil, že předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) na tento spotřebitelský úvěr představuje 52,99 % a celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit činila 81 072 Kč. 4. Uzavření smlouvy předcházel pre-scoring žalovaného. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského průkazu a výpis z účtu žalovaného za období od srpna 2018 do listopadu 2018. Z tohoto výpisu je prokázán tehdejší pravidelný příjem žalovaného ve výši cca 27 500 Kč měsíčně. Pokud jde o výdaje, z výpisu z účtu nejsou zřejmé žádné pravidelné výdaje např. na bydlení, energie apod. kromě pravidelného výdaje na internet ve výši 355 Kč měsíčně. Z výpisů jsou však zřejmé výdaje na splácení půjček, a to splátky /přímé inkaso/ spotřebitelského úvěru [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] ve výši cca 4 700 Kč měsíčně. Dále bylo zjištěno, že 24. 8. 2018 poskytla žalobkyně žalovanému platbu 50 000 Kč, kterou následně splácel po 4 024 Kč měsíčně, neboť tak učinil dne 14. 9. 2018 i dne 16. 10. 2018 a 15. 11. 2018. Dále mu [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] poskytla dne 8. 10. 2018 částku 12 750 Kč, dne 18. 10. 2018 částku 4 500 Kč měsíčně a dne 27. 11. 2018 částku 2 680 Kč. Také [právnická osoba] [anonymizováno] mu poskytla dne 29. 11. 2018 částku 30 000 Kč. Zbývající výdaje žalovaného z naprosté většiny činí platby [webová adresa], když za měsíc srpen 2018 zaplatil postupně v malých částkách celkem 19 450 Kč, v měsíci září 2018 celkem tak zaplatil 28 090 Kč, v říjnu 23 912 Kč a v listopadu 6 512 Kč, to vždy po platbách cca 300 až 500 Kč. Tato společnost mu také část peněz připsala, a to 17. 8. 2018 částku 170 Kč, 28. 8. 2018 částku 6 000 Kč, 30. 8. 2018 200 Kč, 5. 9. 2018 částku 2 000 Kč, 6. 9. 2018 částku 4 000 Kč, 8. 9. 2018 částku 500 Kč, 17. 9. 2018 částku 5 000 Kč, 19. 9. 2018 částku 495 Kč, 11. 10. 2018 částku 500 Kč, 17. 10. 2018 částku 2 000 Kč, 18. 10. 2018 částku 4 000 Kč, 19. 10. 2018 částku 2 000 Kč, 23. 10. 2018 částku 290 Kč. 5. Konečně žalobkyně doložila výpis z nebankovních registrů ze dne 13. 12. 2018, dle kterého byl žalovanému přiřazen kód skóre 249 (menší riziko) a výpis z registru [příjmení] ze dne 15. 12. 2018, v němž nebyly uvedeny žádné závazky žalovaného. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud neučinil žádná zjištění, která by ovlivnila výsledné rozhodnutí věci. 6. Částka 45 000 Kč byla podle dokladu o vyplacení úvěru zúčtována dne 13. 12. 2020. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě je zřejmé, jakým způsobem byly jednotlivé splátky rozpočteny na jistinu a na úrok a z karty klienta je zřejmé, že žalovaný uhradil žalobkyni do podání žaloby na svůj dluh celkovou částku 29 276 Kč. 7. Poté, co se žalovaný dostal do prodlení se splácením splátky dne 17. 2. 2020, vyzvala žalobkyně žalovaného dopisy ze dne 19. 3. 2020, 17. 4. 2020 k zaplacení, když i předtím se žalovaný dostával do prodlení, a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru. Poté žalobkyně využila možnosti úvěr zesplatnit, a tento krok žalovanému oznámila v dopise ze dne 22. 4. 2020. Předžalobní výzvou ze dne 16. 11. 2021, podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celkového dluhu ve výši 40 751 Kč s příslušenstvím, jakož i k úhradě smluvní pokuty do 15 dnů od odeslání. 8. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému částku 45 000 Kč a žalovaný měl tuto částku spolu s úrokem splácet, splatil však pouze 29 276 Kč, zbývající částku neuhradil. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z veřejných databází a dále z výpisu z účtu žalovaného, z něhož je zřejmé, že příjem žalovaného činil cca 27 500 Kč měsíčně, prokázané výdaje však spočívaly převážně v sázkách, kdy žalovaný tak prosázel převážnou většinu svého příjmu. Deficit pak kompenzoval dalšími úvěry od jiných poskytovatelů a také dalším úvěrem od žalobkyně. Výdaje na bydlení a jiné podstatné a pravidelné náklady žalovaného žalobkyně nezkoumala a nedoložila k nim ničeho. 9. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016) – dále jen z. s. ú. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 586 odst. 1 o. z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez ná