5 C 196/2022-42 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení dlužné částky 90 941,22 Kč (sestávající z jistiny ve výši 48 261 Kč a úhrady za služby ve výši 42 680,22 Kč) z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou s žalovaným dne 28. 6. 2019 uzavřela společnost [právnická osoba] Na základě této smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se zavázal uhradit společně s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 54 976 Kč a odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovaný sjednané splátky řádně a včas nesplatil, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Na předmětnou pohledávku uhradil do 18. 1. 2021 pouze 9 909,78 Kč, poté přestal splátky hradit. Předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 22. 4. 2021. Předmětná pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobkyně se po žalovaném dále domáhala zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 769,04 Kč (18,95 % ročně z 48 261 Kč od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 205,52 Kč (8,25 % ročně z jistiny ve výši 48 261 Kč od 23. 5. 2021 do 8. 9. 2021), úroků ve výši 18,95 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, a to vždy z částky 48 261 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. 2. Žalobkyně požadovala po žalovaném i zaplacení částky 42 185,78 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 25 756 Kč a dlužné úhrady za služby ve výši 16 429,78 Kč), kapitalizovaných úroků ve výši 4 411,72 Kč (19,27 % ročně z částky 25 756 Kč od 24. 10. 2020 do 8. 9. 2021), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 888,77 Kč (8,25 % ročně z částky 25 756 Kč od 24. 10. 2020 do 8. 9. 2021), úroků ve výši 19,27 % ročně a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně, a to vždy z částky 25 756 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 14. 8. 2018 k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, a to bezhotovostně v den uzavření smlouvy. Současně s poskytnutým úvěrem se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 29 984 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplatil, když na předmětnou pohledávku uhradil do 18. 1. 2021 pouze 40 098,22 Kč, poté splátky přestal hradit. 3. Obě předmětná pohledávka byly následně postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že s odbornou péčí byla posouzena schopnost žalovaného úvěry splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, když tyto informace byly zaznamenány v zákaznických kartách klienta a dále bylo ověřeno, že žalovaný není v insolvenci, byl lustrován v REPI (registru platebních informací) s negativním výsledkem. Informace o finanční situaci žalovaného byly odeslány do informačního systému předchůdkyně žalobkyně, který obsahuje skoringový model vycházející ze statistických dat a tímto systémem bylo vyhodnoceno, že je schopen úvěry splatit. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a po celou dobu řízení byl nečinný. Soud v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 5. Z žalobkyní předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] a žalovaný podepsali dne 28. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 50 000 Kč, a to bezhotovostně. Současně s poskytnutým úvěrem měl žalovaný uhradit předchůdkyni žalobkyně částku kapitalizovaných úroků ve výši 54 976 Kč a administrativní poplatek ve výši 18 000 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti v 36 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovanému byl předchůdkyní žalobkyně následně zaslán uvítací dopis ze dne 28. 6. 2019 a splátkový kalendář smlouvy. Úvěr byl žalovaným bezhotovostně čerpán dne 28. 6. 2019 (výpis z účtu). 6. Podle karty zákazníka ze dne 28. 6. 2019 byl žalovaný vlastníkem domu/bytu a měl jedno dítě. Byl zaměstnán s měsíčním příjmem 35 000 Kč, jeho měsíční osobní výdaje byly 3 410 Kč, splácel zápůjčky ve výši 10 000 Kč, výdaje na bydlení činily 4 000 Kč, ostatní výdaje (doprava, telefon atd.) 1 000 Kč. 7. Na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 14. 8. 2018 se právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně 40 000 Kč. Současně s poskytnutým úvěrem měl žalovaný uhradit kapitalizované úroky ve výši 29 984 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Celková částka měla být uhrazena v hotovosti ve 24 měsíčních splátkách po 3 416 Kč. Žalovanému byl následně předchůdkyní žalobkyně zaslán uvítací dopis ze dne 14. 8. 2018 a splátkový kalendář smlouvy. Úvěr byl žalovaným bezhotovostně čerpán dne 14. 8. 2018 (výpis z účtu). 8. Z karty zákazníka ze dne 14. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný uvedl, že žije v nájmu v městském/státním bytě, má jedno dítě. Je zaměstnán s měsíčním příjmem 30 000 Kč, jeho osobní výdaje jsou 3 410 Kč měsíčně, jeho vyživovací povinnost je 2 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení činily 4 000 Kč měsíčně, ostatní výdaje (doprava, telefon atd.) 1 000 Kč měsíčně. 9. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu z úvěru [číslo] výzvou ze dne 10. 3. 2021. Dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] byl na základě přípisu zesplatněn ke dni 22. 4. 2021, a to z důvodu nesplácení úvěru žalovaným řádně a včas. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], včetně seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 10. 2021 (podací lístek), soud zjistil, že pohledávky za žalovaným byly postoupeny na současnou žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému sdělena dopisem ze dne 5. 10. 2021, ve kterém byl současně vyzván k zaplacení dluhu do deseti dnů od doručení dopisu. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky i předžalobní výzvou k úhradě ze dne 13. 1. 2022. 11. Soud vzal z předložených důkazních prostředků za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným byly podepsány dvě smlouvy o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), na základě kterého„ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ Žalovanému byly poskytnuty částky 50 000 Kč a 40 000 Kč, tj. celkem 90 000 Kč převodem na bankovní účet. 12. Žalovaný vystupoval v rámci smluvních vztahů jako slabší strana – spotřebitel. Povinností předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěrů tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěry. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“),„ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že„ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Podle § 87 odst. 1 ZSÚ,„ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva neplatná. Soud s ohledem na žalobní argumentaci poukazuje, že z § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. sice vyplývá lhůta, v níž může spotřebitel uplatnit námitku neplatnosti úvěrové smlouvy, nicméně s ohledem na aktuální judikaturu (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 201