5 C 84/2022-33 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 25 583 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o nájmu bytu [číslo] v budově [adresa] na ulici [ulice] ve [obec]. Tento nájem skončil v souladu s čl. IV. předmětné smlouvy dne 30. 9. 2018, přičemž žalovaná užívala předmětný byt až do ledna 2020, kdy byl exekučně vyklizen. Žalovanou částku představuje náhrada ve výši ujednaného nájemného po skončení nájmu za období od ledna 2019 do ledna 2020 v celkové výši 25 240 Kč a částka 343 Kč coby vyúčtování topné sezóny 2019 dle faktury č. 2020. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek uvedených v § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů, a to nájemní smlouvy ze dne [datum], evidenčního listu bytu, výkazu pohledávek, faktury č. 2020 s vyúčtováním nákladů na služby za rok 2019 soud zjistil, že žalovaná jako nájemkyně uzavřela dne [datum] s žalobcem jako pronajímatelem smlouvu o nájmu bytu [číslo] nacházejícího se v třetím nadzemním podlaží domu [adresa] na ulici [ulice] ve [obec]. Žalovaná se v této nájemní smlouvě mimo jiné zavázala platit pronajímateli nájemné a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním bytu, splatné nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, za který se platí. V článku VI. smlouvy bylo ujednáno, že nezaplatí-li nájemce nájemné do 15 dnů po splatnosti, je povinen zaplatit pronajímateli úroky z prodlení, a to ve výši stanovené platným právním předpisem. Podle článku VII. odst. 4 smlouvy skutečná výše cen a záloh za jednotlivé služby bude vyúčtována správcem vždy za kalendářní rok, a to nejpozději do 30. 4. následujícího roku. Dle evidenčního listu bytu bylo od 1. 7. 2018 stanoveno nájemné částkou 2 202 Kč měsíčně a od 1. 7. 2019 částkou 2 247 Kč měsíčně. Dle výkazu pohledávek představuje žalovanou částku 25 240 Kč dlužné nájemné za období od ledna 2019 do ledna 2020 a částku 343 Kč nedoplatek vyúčtovaných služeb spojených s užíváním bytové jednotky za rok 2019 dle faktury č. 2020, splatné dne 31. 7. 2020. 4. Soud hodnotil předložené listinné důkazy podle ust. § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl nájemní vztah v souladu s ust. § 2201 a násl. občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), založený nájemní smlouvou ze dne [datum]. Žalované jako nájemkyni z tohoto nájemního vztahu vyplývala mimo jiné povinnost platit nájemné a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu (§ 2217 a 2246 a § 2247 o. z.). Žalovaná užívala předmět nájmu i po datu 30. 9. 2018, ke kterému nájem bytu zanikl, a žalobce tak má podle § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného až do dne, kdy žalovaná žalobci byt skutečně odevzdá, což se stalo v lednu 2020. Za období od ledna 2019 do ledna 2020 činil tento dluh na nájemném částku celkem 25 240 Kč. Žalovaná dluží žalobci rovněž částku 343 Kč představující nedoplatek vyúčtování služeb spojených s užíváním bytové jednotky za rok 2019. Nezaplacením náhrady nájemného podle § 2295 o. z. a vyúčtování služeb ve stanovené lhůtě splatnosti se žalovaná dostala do prodlení s plněním svého dluhu a žalobce tak má podle § 1970 o. z. právo požadovat po žalované vedle dlužných částek i úrok z prodlení, jehož výši stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Ohledně nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 1 024 Kč představující zaplacený soudní poplatek s tím, že další náhradu nákladů řízení žalobce nepožadoval.