6 C 310/2021-25 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 4 916 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně [právnická osoba] se žalovanou uzavřela dne 16. 12. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit předchůdkyni souhrnný poplatek ve výši 5 568 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit v 53 týdenních splátkách po 256 Kč do 22. 12. 2007. Žalovaná však posléze přestala stanovené splátky hradit. Předchůdkyni žalobkyně vzniklo právo na úhradu zbylé neuhrazené částky. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Nyní žalovaná dluží částku celkem částku 4 916 Kč včetně zákonného úroku z prodlení z částky 4 916 Kč od 30. 12. 2007 do zaplacení. Žalovaná do data postoupení pohledávky dne 18. 12. 2020 uhradila celkem částku 8 652 Kč. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli dne 16. 12. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] současně žalovaná svým podpisem potvrdila převzetí předmětné částky v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 týdenních splátkách po 256 Kč. Podle čl. 8 smluvních podmínek, které tvoří nedílnou součást smlouvy, se účastníci dohodli, že v případě nesplnění povinnosti uhradit splátku, má věřitel právo požadovat uhrazení celé zbylé části půjčky včetně souhrnného poplatku, a to v nejbližším termínu pro výběr týdenní splátky dlužníka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena ke dni 5. 1. 2021 na žalobkyni a žalované byla tato skutečnost oznámena (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, dodejka ze dne 1. 2. 2021). Předžalobní výzva byla žalované zaslána (výzva ze dne 29. 7. 2021, dodejka). 4. Při právním posouzení věci vycházel soud z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění ke dni uzavření smluv (dále jen„ obč. zák.“). Uvedený zákon soud aplikoval s ohledem na § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), který zákon zrušil, avšak stanovil, že jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, se řídí dosavadními právními předpisy. 5. Podle ustanovení § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 6. Podle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. 8. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. 9. Podle § 3 odst. 1 obč. zák., výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. 10. Podle § 1879 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud se nejprve zabýval požadavkem na souhrnný poplatek za uzavření půjčky (za veškeré náklady související se zprostředkováním půjčky) ve výši 5 568 Kč a tento požadavek soud posoudil jako absolutně neplatné ujednání, neboť je neurčité a nesrozumitelné a tudíž v rozporu s § 37 odst. 1 obč. zák. Není-li z uzavřené smlouvy o půjčce zřejmé, jakým způsobem dospěl věřitel při uzavírání smlouvy o půjčce ke konkrétní výši souhrnného poplatku, z jakých jednotlivých složek (poplatků) se tento skládá a jakým způsobem souvisí s dohodnutou úrokovou sazbou, pak je uzavřená smlouva v této části nesrozumitelná a neurčitá, neboť není zřejmé, jaké dílčí poplatky a za jaké služby související s poskytnutou půjčkou má být dlužník povinen hradit a zda vůbec a jakým způsobem se do výše souhrnného poplatku promítá úroková sazba za poskytnutí půjčky a zda vůbec byl úrok dohodnut a v jaké výši. Objektivním kritériem ceny peněz je v případě spotřebitelských půjček a úvěrů roční procentní sazba nákladů upravená v zákoně č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, která ve smlouvě nebyla uvedena a uvedena byla pouze v nepodepsaných smluvních podmínkách. Dospěla-li judikatura soudů k závěru, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, tj. listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, ze dne 11. 11. 2013), tím spíše nemohou být ve všeobecných podmínkách, které spotřebitel nepodepsal, obsaženy podstatné náležitosti smlouvy o půjčce. 12. Soud dále k souhrnnému poplatku dodává, že tento poplatek není nijak blíže specifikován, není jasné, co zahrnuje, za jaké činnosti je tento vyžadován a není jej možno blíže identifikovat. Vzhledem k tomu, že se jedná o půjčku mezi subjektem poskytujícím finanční prostředky za účelem získání zisku, je zřejmé, že tento souhrnný poplatek představuje zisk, tj. úrok a dochází tak k obcházení zákona, když by takový úrok měl podléhat posuzování z hlediska jeho přiměřenosti. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu I. ÚS 3308/16 (odst. 27) je v souladu s dobrými mravy takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí s přiměřenou výší úplaty za užívání půjčené jistiny. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (z údajů [obec] národní banky přístupných na internetu (www.cnb.cz), je zřejmé, že v době uzavření smlouvy, tj. v srpnu 2008, činila průměrná úroková sazba 13,59 %). V případě uvedené smlouvy by úrok činil asi 69 % ročně při řádném splácení, tedy je zřejmé, že tato výše úroku převyšuje více než 5× horní hranici uvedené obvyklé úrokové míry a i z tohoto důvodu by bylo předmětné ujednání neplatné. 13. Žalobkyně tak má nárok na jistinu 8 000 Kč, kdy po odečtení žalovanou dosud uhrazené částky ve výši 8 652 Kč dospěl soud k závěru, při současné absenci skutkových tvrzení žalobkyně o konkrétních datech a výši jednotlivých úhrad žalované, že dlužná částka byla žalovanou zcela uhrazena již před postoupením pohledávky. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť úspěch měla žalovaná, avšak ze spisu se nepodává, že by jí nějaké náklady řízení vznikly.