13 C 219/2022-59 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 190 457,32 Kč s příslušenstvím s tím, že s žalovaným uzavřela dne 6. 8. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 226 727 Kč. K tomu, jakým způsobem byla před uzavřením smlouvy posuzována úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že vycházela z příjmů žalovaného ve výši 18 714 Kč, které přicházely na jeho účet vedený u žalobkyně. Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl výši příjmu 23 000 Kč. Stran výdajů žalovaného vycházela žalobkyně z interního ekonomického modelu, který pracuje se statistickými daty, normativními náklady na bydlení a s aktuálními údaji o životních nákladech. Žalobkyně takto stanovila výdaje žalovaného na částku 9 575 Kč; žalovaný v žádosti uvedl své výdaje ve výši 0 Kč. Dále žalovaný uvedl, že nemá úvěrové závazky u jiných subjektů než u žalobkyně. U žalobkyně měl žalovaný dosavadní měsíční úvěrové zatížení v souhrnné výši 10 967; po konsolidaci jednoho ze závazků nové měsíční úvěrové zatížení činilo 11 203 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplatil a zůstal žalobkyni dlužen na jistině úvěru částku 188 492,50 Kč. Dále žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 164,82 Kč, poplatků ve výši 1 800 Kč za náklady spojené s prodlením za 40. a 70. den prodlení, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 188 492,50 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 188 492,50 Kč od 7. 8. 2021 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 6. 8. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 226 727 Kč. Žalovanému byl zřízen úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Poskytnutou jistinu se žalovaný zavázal žalobkyni splatit společně s úrokem ve výši 9,9 % ročně v pravidelných splátkách, kdy výše anuitních splátek činí 3 211 Kč a jsou splatné vždy k 20. dni kalendářního měsíce počínaje dnem 20. 9. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly [anonymizována tři slova] a [anonymizována tři slova], v němž byla stanovena výše nákladů spojených s prodlením částkou 300 Kč za 10 dní v prodlení, přičemž tyto náklady budou účtovány v 10., 40. a 70. dni v prodlení ve výši 300 Kč, 900 Kč a 900 Kč Smlouva byla uzavřena v rámci aplikace internetového bankovnictví, v níž byl žalovanému předložen návrh této smlouvy opatřený elektronickým podpisem žalobkyně. Žalovaný tento návrh přijal připojením jeho elektronického podpisu, tedy zadáním kódu zaslaného prostřednictvím SMS, případně zadáním PIN ke klientskému certifikátu v prostředí aplikace. Dne 9. 4. 2021 uzavřeli účastníci dodatek k úvěrové smlouvě o tom, že od 1. 5. 2021 se snižuje pravidelná měsíční splátka úvěru na částku 2 893 Kč, čímž se přiměřeně zvýší počet splátek a prodlouží splatnost úvěru. Žalobkyně předložila soudu také Záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací. Čerpání úvěru v plné výši doložila žalobkyně výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný celkem uhradil částku 99 541 Kč, jak vyplynulo z dokumentu„ [anonymizována tři slova] [anonymizováno]“. 5. Dopisem ze dne 25. 4. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné splátky ve výši 3 211 Kč. Dále dopisem ze dne 5. 7. 2021 byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky 10 797 Kč nejpozději do 6. 8. 2021. Pro případ, že tuto částku ve stanovené lhůtě neuhradí, byl žalovaný poučen, že žalobkyně bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. Dopisem ze dne 7. 8. 2021 pak bylo žalovanému sděleno, že vzhledem k nesplnění povinností dle předcházející upomínky, byl celý úvěr zesplatněn ke dni 6. 8. 2021. K úhradě dlužné částky nejpozději do 5. 4. 2022 byl žalovaný konečně vyzván také předžalobní upomínkou ze dne 21. 3. 2022. 6. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného u žalobkyně soud zjistil, že za období leden 2018 až červenec 2018 činil průměrný čistý měsíční příjem žalovaného 23 806 Kč a průměrné měsíční výdaje pak 76 510 Kč. 7. Je zjevné, že mezi žalobkyní a žalovaným mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru, tak jak ji upravuje § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku:„ Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 8. Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za pomoci prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 občanského zákoníku:„ (1) K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.“ A též v souladu s § 562 odst. 1 občanského zákoníku, který stanoví, že„ (1) Písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 9. Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (ve znění účinném do 23. 7. 2021), dle jehož ustanovení § 7„ K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 10. Soud dospěl v tomto případě k závěru, že ze strany žalovaného došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený unikátním kódem zaslaným prostřednictvím SMS, případně zadáním PIN ke klientskému certifikátu v prostředí aplikace. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. 11. Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně je podnikatelem a žalovaný vystupoval jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by mu úvěr byl poskytován v souvislosti s (jeho) podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila. 12. Pro žalobkyni proto z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývala následující povinnost:„ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 13. Způsob, jakým měla žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení:„ (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ 14. Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, který obecně stanoví, že„ Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 15. Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv.„ maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále také jen„ Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruscho