14 C 181/2023-36 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 218 847,78 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) s žalovanou uzavřela dne 5. 11. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 218 568 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala splatit pravidelnými měsíčními splátkami. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byl prověřovány dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Dále byly ověřeny informace o příjmech žalované a interním ekonomickým modelem stanoveny měsíční výdaje žalované na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Přesto však žalovaná posléze přestala sjednané splátky hradit a žalobkyně úvěr ke dni 28. 1. 2023 prohlásila za splatný. Nyní tak žalovaná dluží na jistině celkem částku ve výši 215323,78 Kč, poplatky 3 524 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ve výši 8 164,33 Kč, úrok kapitalizovaný ve výši 6 113,10 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 215 323,78 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 10,99 % ročně z částky 215 323,78 Kč od 2. 5. 2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání.3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 5. 11. 2021 soud zjistil, že mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne 5. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr celkem ve výši 218 568 Kč, účelově určený k úhradě dluhů žalované vyplývajících z úvěru žalované vedeného na úvěrovém účtu u právní předchůdkyně žalobkyně č. , č. účtu, a sjednaného mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu spolu s úrokem ve výši 10,99 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 235 Kč do 15. 11. 2030. Dle čl. 1.2 písm. c smluvních podmínek byla úroková sazba sjednána ve výši 10,99 % ročně a při řádném splácení a splnění podmínek pro odpuštění splátek ve výši 8,66 % ročně. Dle čl. 10. 4 smluvních podmínek bylo dále sjednání, že nárok na odpuštění splátek žalované nevznikne v případě, kdy v důsledku předčasného splacení úvěru dojde ke zkrácení splatnosti úvěru tak, že bude úvěr splatný před 15. 8. 2029. Dle čl. 8.1 a 8.2 smluvních podmínek, pokud se klient dostane do prodlení se splácením jakékoliv pohledávky vůči bance, má společnost právo požadovat uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně a ceník související s úvěrem.4. Z podkladů pro soudní řízení ze dne 2. 5. 2023 soud zjistil, že žalovaná na pohledávku žalobkyně uhradila ke dni 2. 5. 2023 celkem částku 37 744,86 Kč, přičemž poslední platba je evidována dne 17. 10. 2022.5. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 28. 1. 2023 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně z důvodu nehrazení pohledávky na úvěrovém účtu žalované prohlásila úvěr ke dni 28. 1. 2023 za splatný, a to po odeslání výzvy k úhradě dlužné částky, jak soud zjistil z dokumentu nazvaného poslední výzva k úhradě dlužné částky ze dne 27. 12. 2022.6. Z vyjádření právní předchůdkyně žalobkyně k procesu posouzení úvěruschopnosti z blíže neurčeného dne soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení z příjmu žalované 25 000 Kč, ověřeného na základě výpisů z běžného účtu žalované. Při výpočtu pravidelných měsíčních výdajů žalované vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z informací sdělených žalovanou, kdy tato uvedla měsíční výdaje ve výši 0 Kč v kombinaci s interními informacemi banky, za současného užití ekonomického modelu pro potřeby dokládání úvěruschopnosti. Výše měsíčních splátek předchozích úvěrů uvedená žalovanou činila částku 0 Kč, výše ověřená právní předchůdkyní žalobkyně činila částku 3 235 Kč, z toho částka 3 060 Kč na úvěr konsolidovaný.7. Z měsíčního výpisu z běžného účtu žalované č. , č. účtu, , vedeného u právní předchůdkyně žalobkyně, soud zjistil výši konečného zůstatku k datu 31. 5. 2021 ve výši 0 Kč, k datu 30. 6. 2021 ve výši 0 Kč, k datu 31. 7. 2021 ve výši 0 Kč, k datu 31. 8. 2021 ve výši 25 Kč, k datu 30. 9. 2021 ve výši 25 Kč a k datu 31. 10. 2021 ve výši 75 Kč.8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 4. 5. 2023, bylo žalované zasláno dle podacího archu dne 4. 5. 2023.9. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 5. 2023, odeslanou žalované dle podacího archu dne 9. 5. 2023, byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve lhůtě 7 dnů.10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.14. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).16. Podle ustanovení § 2002 odst. 1 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.17. Podle ustanovení § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.18. Soud aplikoval zákon o