14 C 192/2022-34 — Okresní soud v Hodoníně

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 27 394 Kč s příslušenstvím. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 17. 9. 2021 smlouvu o bezúčelovém spotřebitelském úvěru prostřednictvím sítě internet na webové stránce [webová adresa], na základě které byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázal splatit spolu s poplatkem 660 Kč pravidelnými měsíčními splátkami ve lhůtě 24 měsíců. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla provedena lustrace v registrech ISIR, CEE, CRKI, BRKI a SOLUS a žalovaná byla podrobena credit scoringu. Žalovaná však uhradila na pohledávku žalobkyně pouze částku 501 Kč a žalobkyně proto požadovala rovněž úrok z prodlení z dlužné částky ve výši 11,75 % ročně od 27. 6. 2022 do zaplacení, který za dobu od 27. 6. 2022 do 22. 7. 2022 kapitalizovala částkou 202,47 Kč. Dlužná částka 27 394 Kč sestává z jistiny 19 499 Kč, poplatku z poskytnutí úvěru 660 Kč, poplatku za bezpečnou splátku 396 Kč, poplatku za SMS servis 196 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů 4600 Kč a smluvní pokuty 3 243 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Oba účastníci souhlasili s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen "o. s. ř.), proto soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 9. 2021 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a webové stránky žalobkyně umístěné na internetové adrese [webová adresa] smlouvu o úvěru, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na její účet č. [bankovní účet] úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou částku vrátit ve lhůtě 24 měsíců pravidelnými měsíčními splátkami za dobu do 17. 5. 2022 ve výši 1 962 Kč a dále ve výši 966 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Poplatek za bezpečnou splátku byl sjednán ve výši 99 Kč měsíčně a poplatek za doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. V části smlouvy nazvané korunový odklad byla sjednána možnost odložení splatnosti úvěru na základě žádosti žalovaného a zpoplatněná poplatkem za odklad ve výši 1 980 Kč. Pro případ prodlení žalovaného bylo sjednáno v záhlaví smlouvy a části smlouvy nazvané náklady úvěru a sankce právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 10 % z dlužné jistiny a úroků a dále poplatky spojené s vymáháním pohledávky ve výši 100 Kč za měsíc vymáhání. 4. Dle výpisu proplacení smlouvy a bankovního výpisu [číslo] byla částka 20 000 Kč poskytnuta žalobkyní dne 15. 6. 2021 na účet, jehož majitelem byla dle výpisu proplacení smlouvy – platby ve prospěch účtu žalovaná. 5. Dle výpisu čerpání uhradila žalovaná na pohledávku žalobkyně celkem částku 501 Kč. 6. V dokumentu nazvaném potvrzení o provedení ověření bonity klienta byla výše celkových měsíčních příjmu žalované dle žádosti uvedena částkou 25 100 Kč a výše celkových měsíčních výdajů žalovaného částkou 12 901 Kč, z toho částka 6 151 Kč minimální výdaje na bydlení a částka 6 750 Kč životní minimum členů domácnosti žalované. Splátky jiným společnostem uvedené v žádosti žalované byly stanoveny v celkové výši 5 000 Kč. 7. Výzva k úhradě pohledávky žalobkyně ze dne 22. 11. 2021 byla žalované zaslána dle podacího archu dne 23. 11. 2021. Předžalobní výzva ze dne 27. 5. 2022 byla žalované zaslána dle podacího archu dne 30. 5. 2022. 8. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 12. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 13. Soud aplikoval zákon o spotřebitelském úvěru, neboť žalovaná je spotřebitelka, žalobkyně podnikatelka a je tedy nutno smluvní vztah účastníků posoudit jako spotřebitelský úvěr. 14. Předložené důkazy hodnotil soud podle § 132 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dne 17. 9. 2021 byla mezi žalobkyní a žalovanou platně sjednána smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit ve lhůtě 24 měsíců pravidelnými měsíčními splátkami. Tuto svou smluvní povinnost žalovaná řádně a včas nesplnila, když dosud uhradila na pohledávku žalobkyně částku 501 Kč. 15. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda žalobkyně řádně dostála své povinnosti posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně nedoložila žádné dokumenty týkající se posouzení příjmové a výdajové stránky žalované, tudíž není možno učinit závěr o tom, že žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 78 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je poskytovatel úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Žalobkyně dále dostatečně neověřovala výdaje žalované, když nepředložila jak a kde a jakým způsobem vlastně zkoumala jednotlivé výdaje žalované. Kvůli těmto skutečnostem tedy soud musel dospět k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované. 16. Dle shora citovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatnost uzavřené smlouvy, která je konstruována jako neplatnost relativní a je možno ji tak zkoumat pouze k námitce spotřebitele, jež musí být navíc spotřebitelem uplatněna v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Tato zákonná úprava má představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úv